Občanské hnutí: Porovnání verzí

Odebrán 1 bajt ,  před 13 lety
(úprava textu)
Když se na počátku roku [[1991]] rozpadlo Občanské fórum, bylo možné tuto událost interpretovat jako signál toho, že určitými skupinami nového establishmentu prosazovaná strategie „nepolitické politiky“ neuspěla. Stabilizace stranictví a upevnění role stran jako hlavních aktérů politické soutěže však ještě zdaleka nedosáhlo takové dominance, jako v druhé polovině let devadesátých a na počátku jednadvacátého století. Důkazem byla stále velmi vysoká popularita praktické politické taktiky tehdejšího prezidenta [[Václav Havel|Václava Havla]], coby hlavního představitele „nestranické“, resp. „nepolitické politiky“, ale též samotný průběh konsolidace stranického spektra. Mimořádnou roli v tomto ohledu sehrálo Občanské hnutí. To vzniklo krátce po zániku Občanského fóra, přičemž se chápalo – a bylo tak i přijímáno – jako hlavní dědic OF. Již svým názvem OH deklarovalo svůj rezervovaný přístup ke stranictví, jež se současně odrazil i na vývoji stranické struktury, kdy po určitou dobu existence strany bylo umožněno i kolektivní členství.
</p><p>Občanské hnutí mělo v době svého vzniku jedinečnou výhodu zcela mimořádného zastoupení svých představitelů v exekutivě státu . Je dobré připomenout si jména jeho členů; coby určitá kronika „polistopadového“ vývoje totiž mohou dát čtenáři dobrý obrázek o potenciálu, který strana měla: [[Jiří Dienstbier]], [[Pavel Rychetský]], [[Luboš Dobrovský]], [[Petr Pithart]], [[Tomáš Sokol]], [[Jaroslav Šabata]], [[Martin Bursík]], [[Jan Sokol]], [[Miloš Zeman]], [[Zdeněk Jičínský]], [[Josef Vavroušek]], [[Květoslava Kořínková]], [[Vlasta Štěpová]] a další. S ohledem na rozdílnost názorových orientací jednotlivých představitelů strany, patrnou nám s odstupem času, je zcela pochopitelné, že se Občanské hnutí definovalo jako subjekt nalézající se ve středu politického spektra. Liberální orientace strany byla ovšem též deklarována, a lze ji tedy chápat jako určitý předobraz formování se budoucí české „nové levice“ pozdějších letech. Jakkoli fundované bylo OH co do kádrů, nezískalo si dostatečnou důvěru voličů, a přes – opět díky popularitě svých představitelů – výraznou nadreprezentaci v médiích propadlo ve volbách do parlamentu v roce 1992.
</p><p>Jednou z reakcí strany na neúspěch ve volbách bylo i utužení svazku s organizací REAL – mladí liberálové, a také úvahy nad zapojením se do Realistického bloku, jenž posloužil Zemanově sociální demokracii k upevnění pozice na levé části politického spektra. SZ těchto úvah nakonec v roce 1993 definitivně sešlo, pozice strany se však ještě více zhoršila.
 
=== Svobodní demokraté ===
Neregistrovaný uživatel