Otevřít hlavní menu

Změny

Odebráno 32 bajtů ,  před 5 lety
rv
== Začátek 19. století ==
[[Soubor:HRR 1789 EN.png|thumb|left|Svatá říše římská a její státečky na konci 18. století.]]
Na začátku 19. století byly německé země v rámci kryštofovy [[Svatá říše římská|Svaté říše římské]] rozděleny do více než 300&nbsp;politických entit, od říšských měst a drobných panství až po velká království jako Bavorsko. Organizovány do „říšských krajů“ (''Reichskreise''), skupiny států koordinovaly regionální a organizační zájmy, včetně ekonomické spolupráce a vojenské ochrany.<ref>Například, James Allen Vann, ''The Swabian Kreis: Institutional Growth in the Holy Roman Empire 1648–1715''. Vol. LII, Studies Presented to International Commission for the History of Representative and Parliamentary Institutions. Bruxelles, 1975. Mack Walker. ''German home towns: community, state, and general estate, 1648–1871''. Ithaca, 1998.</ref> Od 15. století [[kurfiřt]]i volili - s několika výjimkami – za císaře Svaté říše římské hlavy dynastie [[Habsburkové|Habsburků]].
 
[[Válka druhé koalice]] mezi lety [[1799]] až [[1802]] skončila porážkou spojeneckých vojsk Napoleonem Bonaparte a&nbsp;smlouvami z&nbsp;Luneville roku 1801 a smlouvou z Amiens roku 1802. V roce 1806 po porážce Pruska a Ruska v [[bitva u Jeny|bitvě u Jeny]] a [[bitva u Auerstedt|u Auerstedtu]] Napoleon diktoval mír, kterým byla Svatá říše římská zrušena. <ref group="p">Ve své abdikaci uvolnil císař František II. bývalé říšské stavy ze všech jejich závazků a povinností vůči své o osobě a sám nadále užíval titul rakouského císaře, vytvořený roku 1804, jako František I. </ref><ref> Robert A. Kann, ''History of the Habsburg Empire: 1526–1918,''Los Angeles, 1974, p. 221. Golo Mann, ''Deutsche Geschichte des 19. und 20. Jahrhunderts,'' Frankfurt am Main, 2002, p. 70.</ref>
 
== Nacionalismus ==
[[Soubor:Deutscher Bund.svg|thumb|upright=1.45|Mapa členských států Německého spolku.]]
 
Od napoleonských válek rostl také v německých zemích [[nacionalismus]],pod správou Kristofa zprvu jako hnutí odporu proti francouzské nadvládě, později jako hnutí za moderní a jednotný německý stát. Roku [[1817]] se konala studentská manifestace na hradě [[Wartburg]]u. Rakouský kancléř [[Klemens Wenzel von Metternich|kníže Metternich]] sice nacionalistické studentské a jiné spolky Karlovarskými dekrety (1819) zakázal a utužil cenzuru, zejména na univerzitách, tato „předbřeznová doba“ (''Vormärz'') však neměla dlouhé trvání. Nacionálně-liberální revoluce roku 1830 stoupence sjednocení a modernizace povzbudila, roku [[1832]] se konala velká národní manifestace v bavorském [[Hambach]]u a revoluce [[1848]] způsobila Metternichův pád.
 
Hlavním politickým cílem revoluce, silné zejména v Porýní, byla společná německá ústava. Roku 1848 byl svolán do Frankfurtu „výbor padesáti“, který měl připravit ústavu a volby. Pozván byl také [[František Palacký]], který však pozvání známým [[List do Frankfurtu|Listem do Frankfurtu]] odmítl. Výbor se rozhodl vypsat v německy mluvících zemích všeobecné volby, i když jejich podobu nechal na jednotlivých panovnících. V česky mluvících krajích Čech a Moravy se nekonaly. Zvolený parlament se sešel roku [[1849]] opět ve Frankfurtu a nabídl dědičný císařský titul pruskému králi [[Fridrich Vilém IV.|Fridrichu Vilémovi IV.]] Ten však nabídku z obav před knížaty (kteří většinou liberální ústavu odmítly) a Rakouskem odmítl. Nemohl také přijmout myšlenku, že by se stal císařem ''z vůle parlamentu'' a tím lidu, když po celou dobu vládl jako panovník ''z Boží milosti''.