Občanství: Porovnání verzí

Přidáno 1 194 bajtů ,  před 6 lety
Reference, úprava citací, doplnění hypertextových odkazů, úprava nového zákona a jeho zapracování, oddíl o právní úpravě přepacován
(Doplnění několika hypertextových odkazů)
(Reference, úprava citací, doplnění hypertextových odkazů, úprava nového zákona a jeho zapracování, oddíl o právní úpravě přepacován)
 
== Historie ==
Ve starověkém Římě bychom pod slovem občanství nalezli pojem status [[civitatis]]<ref>{{Citace elektronické monografie|titul = http://slovnik-cizich-slov.abz.cz/web.php/slovo/status-civitatis-lat|url = }}</ref>, v českých dějinách by to byl [[inkolát]]<ref>{{Citace elektronické monografie|titul = http://slovnik-cizich-slov.abz.cz/web.php/slovo/inkolat|url = }}</ref>. Současný pojem občanství vznikl ze 3. stavu (měšťanstva) během [[Velká francouzská revoluce|Velké francouzské revoluce]]. Státní občanství v moderním slova smyslu, obdobně jako [[konstitucionalismus<ref>{{Citace elektronické monografie|titul = http://slovnik-cizich-slov.abz.cz/web.php/slovo/konstitucionalismus|url = }}</ref>]], politické strany či práva a svobody jednotlivce, se zformovalo v době buržoazních revolucí, kdy se formuje i to, co označujeme jako moderní stát. Za dob [[nevolnictví]] nebyl umožněn svobodný pohyb osob, a proto se tehdy uplatňovala zásada [[ius soli]]<ref>{{Citace elektronické monografie|titul = http://slovnik-cizich-slov.abz.cz/web.php/slovo/ius-soli|url = }}</ref>.
 
Až Ústava Francie z roku 1791 a později [[Code Napoleon]] (občanský zákoník) obnovují zásadu [[ius sanguinis]], když zavádí pojem občanství místo [[poddanství]] (termín [[poddanství]] nebyl vhodný pro vyjádření rovnosti před zákonem, což byl jeden ze základů vytvářející se [[občanská společnost|občanské společnosti]] a [[Osvícenství|osvícenských myšlenek]]).<ref>{{Citace monografie|příjmení = FILIP|jméno = Jan|titul = Vybrané kapitoly ke studiu ústavního práva.|vydavatel = Masarykova univerzita|místo = Brno|rok = 2004|isbn = ISBN 80-210-2592-1}}</ref>
 
== Rozměr státního občanství v právu ==
Státní občanství má rozměr nejen vnitrostátní, ale i mezinárodní. Z hlediska právního zakotvení lze říci, že patří do [[Veřejné právo|práva veřejného]], a v jeho rámci zejména do práva:
* [[Ústavní právo|Ústavního]] - základy vztahu jedince a státu, vztahy navenek
 
* [[Trestní právo|Trestního]] - stíhání za porušení věrnosti státu, [[vlastizrada]], válečná zrada atd.
 
* [[Správní právo|Správního]] - [[evidence]] obyvatel, státoobčanské řízení, doklady
 
* [[Finanční právo|Finančního]] - poplatky při nabývání, pozbývání a osvědčování státního občanství
 
* [[Mezinárodní právo veřejné|Mezinárodního veřejného]] - smlouvy s jinými státy o dvojím občanství, právo na [[Diplomacie|diplomatickou]] ochranu
 
* [[Mezinárodní právo soukromé|Mezinárodního soukromého]] – státní občanství funguje jako hraniční ukazatel<ref>{{Citace monografie|poznámka = FILIP, Jan. ref. 74}}</ref>
 
== Typy fyzických osob ve státě ==
1. Státní občan - má specifický státoobčanský poměr ke státu
 
2. [[Cizinec]] - má tentýž poměr jako státní občan, avšak k jinému státu, platí pro něj cizinecký režim, řídí se [[Cizinecké právo|cizineckým právem]]
 
3. [[Bezdomovec]] - je bez státoobčanského poměru k jakémukoli státu ([[apatridé]])<ref>{{Citace monografie|poznámka = PAVLÍČEK a kol. ref. 1}}</ref>
 
== Problém bipolitismu a apatrismu ==
a) [[Bipolité]] - osoby s dvojím státním občanstvím
 
Dítě získá dvojí státní občanství např. proto, že se narodilo rodičům, kteří jsou státními občany státu, jehož právní normy upravující občanství vycházejí z principu [[ius sanguinis]], ale narodí se na území jiného státu, který svoji právní úpravu staví na principu [[ius soli]] - narozené dítě tak získává státní občanství státu, jehož občany jsou rodiče, a zároveň občanství státu, na jehož území se narodilo.  
 
b) [[Apatridé]] - osoby bez státního občanství ([[Bezdomovec|bezdomovci]])
 
Apatridy se například stávají děti apatridů narozené na území státu, který svojí právní úpravu státního občanství staví výlučně na principu [[ius sanguinis]] a děti tak nezískají občanství podle práva žádného státu. Nad apatridy není vykonávána [[diplomatická ochrana]], mohou být [[Vyhoštění|vyhoštěni]], nebo jim nemusí být povolen vstup na území státu.
 
Oba tyto jevy se považují za nežádoucí.<ref>{{Citace monografie|poznámka = FILIP, Jan. ref. 74}}</ref>
 
== Právní úprava občanství v ČR ==
O právní úpravě občanství v ČR pojednává hned několik [[Právní předpis|právních předpisů]]. Z [[Ústava České republiky|Ústavy České republiky]] lze zmínit tato ustanovení:
* <u>Ústava ČR (Preambule + Hlava I., čl. 12): </u>
”Nabývání a pozbývání státního občanství stanoví zákon.“
 
”Pokud”Nabývání a pozbývání státního občanství stanoví zákon.“ a ”Nikdo nemůže být proti své vůli zbaven státního občanství.“. [[Listina základních práv a svobod]] k tomu dodává, že ”pokud dosavadní právní předpisy používají pojmu ”občan“, rozumí se tím každý člověk, jde-li o základní práva a svobody, které LZPS přiznává bez ohledu na státní občanství.“
”Nikdo nemůže být proti své vůli zbaven státního občanství.“
* <u>Ústavní zákon č. 4/1993 Sb., o opatřeních souvisejících se zánikem ČSFR (čl. 1, odstavec 2)</u>
 
*Mezi stěžejní zákony, které pojednávají o občanství patří <u>Zákon o nabývání a pozbývání státního občanství ČR č. 40186/19932013 Sb.</u>, který nabyl účinnosti 1. ledna 2014.
* <u>Listina základních práv a svobod (Hlava VI., čl. 42):</u>
”Pokud Listina používá pojmu ”občan“, rozumí se tím státní občan České a Slovenské Federativní republiky.“
 
Jak Ústava ČR, tak Listina, oba tyto dokumenty pracují s pojmem občanství jako s pojmem hotovým. Definici pojmu však provedl až [[Ústavní soud České republiky|Ústavní soud]] v odůvodnění svého nálezu z 13. září 1994 a charakterizoval jej jako: časově relativně trvalý, místně neomezený právní svazek (nebo vztah či [[status]]) [[Fyzická osoba|fyzické osoby]] a daného státu. Tím je řečeno zejména, že státní občanství je regulováno právním řádem jednotlivého státu – vzniká, trvá i zaniká na základě práva.<ref>{{Citace elektronické monografie|titul = AION.Listina zakonyprolidi.czzákladních [online].práv ©2010-2014a [cit. 2014-06-13]. Dostupné z: http://zakonyprolidi.czsvobod|url = }}</ref>
”Cizinci požívají na území ČSFR lidských práv a základních svobod zaručených LZPS, pokud nejsou přiznána výslovně občanům.“
 
”Pokud dosavadní právní předpisy používají pojmu ”občan“, rozumí se tím každý člověk, jde-li o základní práva a svobody, které LZPS přiznává bez ohledu na státní občanství.“
* <u>Zákon o nabývání a pozbývání státního občanství ČR č. 40/1993 Sb.</u>
 
* <u>Zákon o státním občanství některých bývalých československých státních občanů 193/1999 Sb.</u>
Jak Ústava ČR, tak Listina, oba dokumenty pracují s pojmem občanství jako s pojmem hotovým. Definici pojmu však provedl až Ústavní soud v odůvodnění svého nálezu z 13. září 1994 a charakterizoval jej jako: časově relativně trvalý, místně neomezený právní svazek (nebo vztah či status) fyzické osoby a daného státu. Tím je řečeno zejména, že státní občanství je regulováno právním řádem jednotlivého státu – vzniká, trvá i zaniká na základě práva.<ref>{{Citace elektronické monografie|titul = AION. zakonyprolidi.cz [online]. ©2010-2014 [cit. 2014-06-13]. Dostupné z: http://zakonyprolidi.cz|url = }}</ref>
== Získání státního občanství ==
Obecně můžeme nabýt státní občanství následujícími způsoby:
1. Narozením
 
[[Právní kultura]] kontinentální [[Evropa|Evropy]] preferuje zásadu [[ius sanguinis]] ("právo krve"), tedy vznik státního občanství podle pokrevní příbuznosti - podle státního občanství rodičů. [[Angloamerická právní kultura|Právní kultura angloamerická]] preferuje zásadu [[ius soli]] ("právo místa"), tedy vznik státního občanství podle místa narození.
 
2. Naturalizací
 
Do tohoto způsobu patří [[Sňatek (rozcestník)|sňatek]], [[osvojení]], [[určení otcovství]], [[legitimace]], udělení státního občanství, přijetí do [[Státní služba|státní služby]], nalezení apod. V českém ústavním právu je pojetí [[naturalizace]] zúženo jen na nabytí státního občanství udělením.
 
3. Opcí
 
[[Opce (právo)|Opcí]] se rozumí právo volby mezi dvěma či více státními občanstvími. Nejčastěji se používá při změně [[suverén|suveréna]] státního území. V případě [[okupace]] či [[anexe]] cizího státu, je nutno považovat nové vynucené státní občanství okupujícího státu za neplatné.<ref>{{Citace monografie|poznámka = FILIP, Jan. ref. 74}}</ref>
 
=== Získání státního občanství v ČR ===
Získání státního občanství je upraveno v Zákoně o nabývání a pozbývání státního občanství České republiky 40186/19932013 Sb. FyzickéStátní osoby,občanství kterélze ketedy dni 31. 12. 1992 byly státními občany ČR a zároveň státními občany ČSFR, jsou od 1. ledna 1993 státními občanyv České republiky. Díky novele tohoto zákona byl také umožněn institut dvojího státního občanství, pouze ale ve vztahu k Slovenské republice. Primárně se nabývá státní občanství ČR narozením. Státní občanství lze tedy nabýt:
 
<u>1. Narozením ([[filiace]]) </u>
 
V ČR dítěDítě nabývá státní občanství České republiky narozením, je-li v den jeho narození alespoň jeden z  rodičů státním občanem ČRČeské (iusrepubliky. sanguinis)Státní neboobčanství jsou-lizároveň rodičenabývá osobynarozením i dítě, které se narodí na jejím území a které by se jinak stalo osobou bez státního občanství (apatridébezdomovcem), apolitépokud -jsou oba rodiče dítěte bezdomovci), a alespoň jeden z nich má trvalý pobyt na území České republiky ake dítědni senarození dítěte povolen pobyt na jejímdobu územídelší narodínež (ius90 soli)dnů.
 
<u>2. Osvojením </u>
 
Dítě nabývá státního občanství ČR, pokudje-li alespoň jeden jehoz osvojitel je[[Osvojitel|osvojitelů]] státním občanem ČRČeské republiky, a to dnem nabytí právní moci rozhodnutí o [[osvojení]].
 
Dítě, které bylo osvojeno rozhodnutím orgánu cizího státu a alespoň jedním z osvojitelů je státní občan České republiky, nabývá státní občanství České republiky dnem nabytí právní moci rozhodnutí o uznání osvojení, pokud bylo osvojení v České republice podle zákona o mezinárodním právu soukromém uznáno.
 
<u>3. Určením otcovství </u>
 
Dítě narozené mimo [[manželství]], jehož matka je cizí státní občankou nebo [[Bezdomovec|bezdomovkyní]] a otec státním občanem ČR, nabývá státní občanství ČR dnem prohlášení rodičů o [[určení otcovství]] nebo dnem právní moci [[Rozsudek|rozsudku]] o určení otcovství.
 
<u>4. Nalezením na území ČR </u>
 
Dítě mladší 3 let [[nalezení|nalezené]] na území České republiky, jehož totožnost se nepodaří zjistit, nabývá státní občanství České republiky dnem nalezení na území České republiky, pokud do 6 měsíců ode dne nalezení nevyjde najevo, že nabylo státní občanství jiného státu.
Fyzická osoba se stává státním občanem, neprokáže-li se, že svým narozením nabyla státního občanství jiného státu.
 
<u>5. Prohlášením</u>
 
Fyzická osoba, která byla k 31. prosinci 1992 státním občanem ČSFR[[Česká a Slovenská Federativní Republika|České a Slovenské Federativní Republiky]], ale neměla státní občanství ČR ani státní občanství SR, si může zvolit státní občanství České republiky [[prohlášení|prohlášením]]. Nabytí státního občanství České republiky tímto způsobem není umožněno fyzické osobě, která je ke dni učinění prohlášení státním občanem Slovenské republiky. Prohlášení může samostatně učinit [[fyzická osoba]], která nabyla [[Zletilost|zletilosti]]. Rodiče, popř. jeden z nich, mohou do svého prohlášení zahrnout i dítě, popř. učinit pro dítě samostatné prohlášení.
 
Fyzická osoba, jež je v přímé linii potomkem bývalého občana podle předchozího odstavce, může státní občanství České republiky nabýt prohlášením, pokud nebyla českým státním občanem ani státním občanem Slovenské republiky.
Potomci fyzické osoby, která byla k 31. prosinci 1992 státním občanem České a Slovenské federativní republiky, ale neměla státní občanství České ani Slovenské republiky, v linii přímé, kteří nabyli zletilosti, si mohou zvolit státní občanství České republiky prohlášením pouze za předpokladu, že nemají jiné státní občanství.
 
<u>6. Udělením ([[naturalizace]]) </u>
 
<nowiki> </nowiki>Státní občanství ČR lze na žádost [[uděliení|udělit]] osobě, která splňuje tyto podmínky:
* Má na území ČR ke dni podání žádosti po dobu nejméně pěti let povolen [[trvalý pobyt]] a po tuto dobu se zde převážně zdržuje
* Prokáže, že nabytím státního občanství České republiky pozbyde dosavadní státní občanství, nebo prokáže, že pozbyla dosavadní státní občanství, nejde-li o [[Bezdomovec|bezdomovce]] (osoba bez státního občanství) nebo [[Azylová a přistěhovalecká politika EU|azylanta]]
* Nebyla v posledních 5 letech trestána za úmyslně spáchaný [[trestný čin]] (prokazuje se [[výpis z rejstříku trestů|výpisem z rejstříku trestů]] v ČR)
* Prokáže znalost [[úřední jazyk|úředního jazyka]] (českého)
* Plní povinnosti vyplývající ze zvláštních předpisů upravujících veřejné [[zdravotní pojištění]], [[Sociální zabezpečení v Česku|sociální zabezpečení]], [[důchodové pojištění]], [[Daněk evropský|daně]], odvody a poplatky
Státní občanství uděluje [[Ministerstvo vnitra České republiky|Ministerstvo vnitra]] ČR. Žádost se podává u úřadu příslušného podle místa [[Trvalý pobyt|trvalého pobytu]] žadatele. Fyzická osoba, které bylo uděleno státní občanství ČR, nabývá tohoto občanství dnem složení [[státoobčanský slib|státoobčanského slibu.<ref>{{Citace]] monografie|poznámkaa =na PAVLÍČEKtoto audělaní kol.není ref[[právní nárok]]. 1}}</ref>
== Zánik občanství ==
Pozbytí občanství se nazývá [[expatriace]]. ZtratiZtratit státní občanství tedy můžeme např. nabytím cizího státního občanství i na vlastní žádost, [[Sňatek (rozcestník)|sňatkem]], propuštěním ze státního svazku, prohlášením nabytí státního občanství za neplatné apod. Čl.Článek 15 [[Všeobecná deklarace lidských práv|Všeobecné deklarace lidských práv]] přijatý [[Valné shromáždění OSN|Valným shromážděním OSN]] 10. 12. 1948 stanovuje, že nikdo nemůže být proti své vůli zbaven státního občanství. To přináší významnou [[garance|garanci]] státoobčanského [[status|statusu]].<ref>{{Citace monografie|poznámka = FILIP, Jan. ref. 74}}</ref>
 
=== Zánik státního občanství v ČR ===
<u>1. Prohlášením</u>
 
Státní občan České republiky pozbývá státní občanství České republiky prohlášením o vzdání se státního občanství České republiky, jestliže splňuje současně tyto podmínky:
Státní občan ČR, který se zdržuje v cizině a současné je státním občanem cizího státu, může nejdříve dnem, kdy dosáhne zletilosti prohlásit před zastupitelským úřadem, že se vzdává státního občanství ČR. Rodiče, popřípadě jeden z nich mohou do svého prohlášení zahrnout i dítě, které je státním občanem ČR a současně občanem cizího státu.
* trvale se zdržuje v cizině,
 
* není v České republice přihlášen k trvalému pobytu a
 
* je zároveň státním občanem cizího státu, nebo žádá o nabytí cizího státního občanství a prohlášení o vzdání se státního občanství České republiky činí v souvislosti s nabytím tohoto státního občanství.
<u>2. Nabytím cizího státního občanství</u>
 
Státní občan České republiky pozbývá státní občanství České republiky okamžikem, kdy na vlastní žádost nabyl cizí státní občanství s výjimkou, kdy cizí státní občanství nabyl v souvislosti s uzavřením manželství nebo narozením. Pozbytí státního občanství ČR okamžikem nabytí cizího státního občanství na vlastní žádost nelze ztotožňovat se zbavením státního občanství, připuštěným zákony československého státu v letech 1949 – 1990; nelze je ztotožňovat s volbou občanství SR ve zvláštním režimu po zániku ČSFR.<ref>{{Citace monografie|poznámka = PAVLÍČEK a kol. ref 1}}</ref>
 
== Doklady o státním občanství ==
* [[Občanský průkaz]]
* [[Cestovní pas|Cestovní doklad]]
* Osvědčení, popřípadě potvrzení o státním občanství ČR
 
* Úmluva o odstranění všech forem diskriminace žen
* Úmluva o právní postavení osob bez státní příslušnosti
Dle článku 10 Ústavy mají mezinárodní smlouvy v případě rozporu aplikační přednost před vnitrostátním právem.<ref>{{Citace elektronické monografie|titul = AION.Listina zakonyprolidi.czzákladních [online].práv ©2010-2014a [cit. 2014-06-13]. Dostupné z: http://zakonyprolidi.czsvobod|url = }}</ref>
== Odkazy ==
 
* {{Otto|heslo=Občanství státní}}
 
=== Legislativa ===
* Zákon č. 186/2013 Sb. o státním občanství České republiky, dostupný např. na [http://www.zakonyprolidi.cz/cs/2013-186 zakonyprolidi.cz]
* Ústava České republiky, dostupná např. na [http://www.zakonyprolidi.cz/cs/1993-1 zakonyprolidi.cz]
* <u>Ústavní zákon č. 4/1993 Sb., o opatřeních souvisejících se zánikem ČSFR, (čldostupný např. 1,na odstavec 2)<[http:/u>/www.zakonyprolidi.cz/cs/1993-4 zakonyprolidi.cz]
* Listina základních práv a svobod, dostupná např. na [http://www.zakonyprolidi.cz/cs/1993-2 zakonyprolidi.cz]
=== Související články ===
* [[Apatrida]]
* [[Občanství Evropské unie]]
* [[Měšťanské právo]]
 
{{Pahýl}}
 
[[Kategorie:Ústavní právo]]