Občanství: Porovnání verzí

Ve starověkém Římě bychom pod slovem občanství nalezli pojem status [[civitatis]]<ref>{{Citace elektronické monografie|titul = http://slovnik-cizich-slov.abz.cz/web.php/slovo/status-civitatis-lat|url = }}</ref>, v českých dějinách by to byl [[inkolát]]<ref>{{Citace elektronické monografie|titul = http://slovnik-cizich-slov.abz.cz/web.php/slovo/inkolat|url = }}</ref>. Současný pojem občanství vznikl ze 3. stavu (měšťanstva) během [[Velká francouzská revoluce|Velké francouzské revoluce]]. Státní občanství v moderním slova smyslu, obdobně jako [[konstitucionalismus<ref>{{Citace elektronické monografie|titul = http://slovnik-cizich-slov.abz.cz/web.php/slovo/konstitucionalismus|url = }}</ref>]], politické strany či práva a svobody jednotlivce, se zformovalo v době buržoazních revolucí, kdy se formuje i to, co označujeme jako moderní stát. Za dob [[nevolnictví]] nebyl umožněn svobodný pohyb osob, a proto se tehdy uplatňovala zásada [[ius soli]]<ref>{{Citace elektronické monografie|titul = http://slovnik-cizich-slov.abz.cz/web.php/slovo/ius-soli|url = }}</ref>.

Až Ústava Francie z roku 1791 a později [[Code Napoleon]] (občanský zákoník) obnovují zásadu [[ius sanguinis]], když zavádí pojem občanství místo [[poddanství]] (termín [[poddanství]] nebyl vhodný pro vyjádření rovnosti před zákonem, což byl jeden ze základů vytvářející se [[občanská společnost|občanské společnosti]] a [[Osvícenství|osvícenských myšlenek]]).<ref>{{Citace monografie|příjmení = FILIP|jméno = Jan|titul = Vybrané kapitoly ke studiu ústavního práva.|vydavatel = Masarykova univerzita|místo = Brno|rok = 2004|isbn = ISBN 80-210-2592-1}}</ref>

Státní občanství má rozměr nejen vnitrostátní, ale i mezinárodní. Z hlediska právního zakotvení lze říci, že patří do [[Veřejné právo|práva veřejného]], a v jeho rámci zejména do práva:

* [[Ústavní právo|Ústavního]] - základy vztahu jedince a státu, vztahy navenek

* [[Trestní právo|Trestního]] - stíhání za porušení věrnosti státu, [[vlastizrada]], válečná zrada atd.

* [[Správní právo|Správního]] - [[evidence]] obyvatel, státoobčanské řízení, doklady

* [[Finanční právo|Finančního]] - poplatky při nabývání, pozbývání a osvědčování státního občanství

* [[Mezinárodní právo veřejné|Mezinárodního veřejného]] - smlouvy s jinými státy o dvojím občanství, právo na [[Diplomacie|diplomatickou]] ochranu

* [[Mezinárodní právo soukromé|Mezinárodního soukromého]] – státní občanství funguje jako hraniční ukazatel<ref>{{Citace monografie|poznámka = FILIP, Jan. ref. 74}}</ref>

2. [[Cizinec]] - má tentýž poměr jako státní občan, avšak k jinému státu, platí pro něj cizinecký režim, řídí se [[Cizinecké právo|cizineckým právem]]

3. [[Bezdomovec]] - je bez státoobčanského poměru k jakémukoli státu ([[apatridé]])<ref>{{Citace monografie|poznámka = PAVLÍČEK a kol. ref. 1}}</ref>

a) [[Bipolité]] - osoby s dvojím státním občanstvím

Dítě získá dvojí státní občanství např. proto, že se narodilo rodičům, kteří jsou státními občany státu, jehož právní normy upravující občanství vycházejí z principu [[ius sanguinis]], ale narodí se na území jiného státu, který svoji právní úpravu staví na principu [[ius soli]] - narozené dítě tak získává státní občanství státu, jehož občany jsou rodiče, a zároveň občanství státu, na jehož území se narodilo.  

b) [[Apatridé]] - osoby bez státního občanství ([[Bezdomovec|bezdomovci]])

Apatridy se například stávají děti apatridů narozené na území státu, který svojí právní úpravu státního občanství staví výlučně na principu [[ius sanguinis]] a děti tak nezískají občanství podle práva žádného státu. Nad apatridy není vykonávána [[diplomatická ochrana]], mohou být [[Vyhoštění|vyhoštěni]], nebo jim nemusí být povolen vstup na území státu.

Oba tyto jevy se považují za nežádoucí.<ref>{{Citace monografie|poznámka = FILIP, Jan. ref. 74}}</ref>

[[Právní kultura]] kontinentální [[Evropa|Evropy]] preferuje zásadu [[ius sanguinis]] ("právo krve"), tedy vznik státního občanství podle pokrevní příbuznosti - podle státního občanství rodičů. [[Angloamerická právní kultura|Právní kultura angloamerická]] preferuje zásadu [[ius soli]] ("právo místa"), tedy vznik státního občanství podle místa narození.

Do tohoto způsobu patří [[Sňatek (rozcestník)|sňatek]], [[osvojení]], [[určení otcovství]], [[legitimace]], udělení státního občanství, přijetí do [[Státní služba|státní služby]], nalezení apod. V českém ústavním právu je pojetí [[naturalizace]] zúženo jen na nabytí státního občanství udělením.

[[Opce (právo)|Opcí]] se rozumí právo volby mezi dvěma či více státními občanstvími. Nejčastěji se používá při změně [[suverén|suveréna]] státního území. V případě [[okupace]] či [[anexe]] cizího státu, je nutno považovat nové vynucené státní občanství okupujícího státu za neplatné.<ref>{{Citace monografie|poznámka = FILIP, Jan. ref. 74}}</ref>

Získání státního občanství je upraveno v Zákoně o nabývání a pozbývání státního občanství České republiky 40186/19932013 Sb. FyzickéStátní osoby,občanství kterélze ketedy dni 31. 12. 1992 byly státními občany ČR a zároveň státními občany ČSFR, jsou od 1. ledna 1993 státními občanyv České republiky. Díky novele tohoto zákona byl také umožněn institut dvojího státního občanství, pouze ale ve vztahu k Slovenské republice. Primárně se nabývá státní občanství ČR narozením. Státní občanství lze tedy nabýt:

<u>1. Narozením ([[filiace]]) </u>

V ČR dítěDítě nabývá státní občanství České republiky narozením, je-li v den jeho narození alespoň jeden z  rodičů státním občanem ČRČeské (iusrepubliky. sanguinis)Státní neboobčanství jsou-lizároveň rodičenabývá osobynarozením i dítě, které se narodí na jejím území a které by se jinak stalo osobou bez státního občanství (apatridébezdomovcem), apolitépokud -jsou oba rodiče dítěte bezdomovci), a alespoň jeden z nich má trvalý pobyt na území České republiky ake dítědni senarození dítěte povolen pobyt na jejímdobu územídelší narodínež (ius90 soli)dnů.

Dítě nabývá státního občanství ČR, pokudje-li alespoň jeden jehoz osvojitel je[[Osvojitel|osvojitelů]] státním občanem ČRČeské republiky, a to dnem nabytí právní moci rozhodnutí o [[osvojení]].

Dítě narozené mimo [[manželství]], jehož matka je cizí státní občankou nebo [[Bezdomovec|bezdomovkyní]] a otec státním občanem ČR, nabývá státní občanství ČR dnem prohlášení rodičů o [[určení otcovství]] nebo dnem právní moci [[Rozsudek|rozsudku]] o určení otcovství.

Fyzická osoba, která byla k 31. prosinci 1992 státním občanem ČSFR[[Česká a Slovenská Federativní Republika|České a Slovenské Federativní Republiky]], ale neměla státní občanství ČR ani státní občanství SR, si může zvolit státní občanství České republiky [[prohlášení|prohlášením]]. Nabytí státního občanství České republiky tímto způsobem není umožněno fyzické osobě, která je ke dni učinění prohlášení státním občanem Slovenské republiky. Prohlášení může samostatně učinit [[fyzická osoba]], která nabyla [[Zletilost|zletilosti]]. Rodiče, popř. jeden z nich, mohou do svého prohlášení zahrnout i dítě, popř. učinit pro dítě samostatné prohlášení.

<u>6. Udělením ([[naturalizace]]) </u>

<nowiki> </nowiki>Státní občanství ČR lze na žádost [[uděliení|udělit]] osobě, která splňuje tyto podmínky:

* Má na území ČR ke dni podání žádosti po dobu nejméně pěti let povolen [[trvalý pobyt]] a po tuto dobu se zde převážně zdržuje

* Prokáže, že nabytím státního občanství České republiky pozbyde dosavadní státní občanství, nebo prokáže, že pozbyla dosavadní státní občanství, nejde-li o [[Bezdomovec|bezdomovce]] (osoba bez státního občanství) nebo [[Azylová a přistěhovalecká politika EU|azylanta]]

* Nebyla v posledních 5 letech trestána za úmyslně spáchaný [[trestný čin]] (prokazuje se [[výpis z rejstříku trestů|výpisem z rejstříku trestů]] v ČR)

* Prokáže znalost [[úřední jazyk|úředního jazyka]] (českého)

* Plní povinnosti vyplývající ze zvláštních předpisů upravujících veřejné [[zdravotní pojištění]], [[Sociální zabezpečení v Česku|sociální zabezpečení]], [[důchodové pojištění]], [[Daněk evropský|daně]], odvody a poplatky

Státní občanství uděluje [[Ministerstvo vnitra České republiky|Ministerstvo vnitra]] ČR. Žádost se podává u úřadu příslušného podle místa [[Trvalý pobyt|trvalého pobytu]] žadatele. Fyzická osoba, které bylo uděleno státní občanství ČR, nabývá tohoto občanství dnem složení [[státoobčanský slib|státoobčanského slibu.<ref>{{Citace]] monografie|poznámkaa =na PAVLÍČEKtoto audělaní kol.není ref[[právní nárok]]. 1}}</ref>

Pozbytí občanství se nazývá [[expatriace]]. ZtratiZtratit státní občanství tedy můžeme např. nabytím cizího státního občanství i na vlastní žádost, [[Sňatek (rozcestník)|sňatkem]], propuštěním ze státního svazku, prohlášením nabytí státního občanství za neplatné apod. Čl.Článek 15 [[Všeobecná deklarace lidských práv|Všeobecné deklarace lidských práv]] přijatý [[Valné shromáždění OSN|Valným shromážděním OSN]] 10. 12. 1948 stanovuje, že nikdo nemůže být proti své vůli zbaven státního občanství. To přináší významnou [[garance|garanci]] státoobčanského [[status|statusu]].<ref>{{Citace monografie|poznámka = FILIP, Jan. ref. 74}}</ref>

Státní občan České republiky pozbývá státní občanství České republiky okamžikem, kdy na vlastní žádost nabyl cizí státní občanství s výjimkou, kdy cizí státní občanství nabyl v souvislosti s uzavřením manželství nebo narozením. Pozbytí státního občanství ČR okamžikem nabytí cizího státního občanství na vlastní žádost nelze ztotožňovat se zbavením státního občanství, připuštěným zákony československého státu v letech 1949 – 1990; nelze je ztotožňovat s volbou občanství SR ve zvláštním režimu po zániku ČSFR.<ref>{{Citace monografie|poznámka = PAVLÍČEK a kol. ref 1}}</ref>

* [[Občanský průkaz]]

* [[Cestovní pas|Cestovní doklad]]

Dle článku 10 Ústavy mají mezinárodní smlouvy v případě rozporu aplikační přednost před vnitrostátním právem.<ref>{{Citace elektronické monografie|titul = AION.Listina zakonyprolidi.czzákladních [online].práv ©2010-2014a [cit. 2014-06-13]. Dostupné z: http://zakonyprolidi.czsvobod|url = }}</ref>