Kaiserliche Marine: Porovnání verzí
Smazaný obsah Přidaný obsah
m Bot: Odstranění 24 odkazů interwiki, které jsou nyní dostupné na Wikidatech (d:q156649) |
typos,+ wikilink |
||
Řádek 7:
== Organizace ==
Vrchním velitelem německého námořnictva byl německý císař. Jemu byli podřízeni '''ministr námořnictva''' (''Staatssekretär des Reichsmarineamtes''), '''náčelník admiralitního štábu''' (''Chef des Admiralstabes'') a '''náčelník námořního kabinetu''' (''Chef des Marinekabinetts''). Ministr námořnictva měl v komeptenci záležitosti organizační, administrativní a rozpočtové. O vlastní operace námořnictva se staral admiralitní štáb a o
Hlavní síly Kaiserliche Marine byly soustředěny do tzv. [[Širokomořské loďstvo|Širokomořského loďstva]], jehož operační oblastí bylo [[Severní moře]]. Jeho hlavní základnou byl [[Wilhelmshaven]], menší jednotky pak byly umísťovány i na základny v [[Cuxhaven]]u, [[Brünsbüttel]]u, na ostrovech [[Helgoland]] a [[Sylt]] a v ústí řeky [[Emže]].
Dalším samostatným oddílem byly lodě na Baltu, kde však sloužily starší a méně početné lodě, neboť Němci mohli využívat Kielského průplavu na přesouvání lodí od Širokomořského loďstva a zpět. Německo také disponovalo námořními jednotkami, bránícími jeho kolonie. Nejvýznamnějším uskupením byla [[Německá Východoasijská eskadra]], kotvící v Němci pronajatém čínském přístavu [[Čching-tao]]. Ostatní zámořská území v Africe a jižním Tichém oceánu byla chráněna staršími a menšími jednotkami, jako byly například [[Dělový člun|dělové čluny]].
Rozkvět německého císařského námořnictva nastal za panování císaře [[Vilém II. Pruský|Viléma II.]] a je spojen především s osobou ministra námořnictva [[Alfred von Tirpitz|Alfreda von Tirpitz]]. Ten přišel s myšlenkou tzv. ''Risikoflotte'' (~ risiková flota) - německá flota se měla stát tak silnou, že vojenský střet s ní by byl rizikem pro jakoukoliv námořní mocnost. Aby uskutečnil tento záměr, nechal schválit německou Říšskou radou zákony o loďstvu (Flottengesetze). První zákon o loďstvu, odhlasovaný dne 28. března 1898, měl rozšířit námořní síly na 19 bitevních lodí, 8 lodí pobřežní ochrany, 12 velkých a 30 malých křižníků. Druhý zákon, který následoval v roce 1900, stanovil konečný stav na 38 bitevních lodích. Novela tohoto zákona z roku 1908 pak zavedla stavbu bitevních křižníků. Poslední novelou byla ta z roku 1912, která zvýšila plánovaný počet bitevních lodí na 41 kusů.
| |||