Akvarel: Porovnání verzí
Smazaný obsah Přidaný obsah
štětec; papír |
změna pořadí pojmů, literatura, zpřehlednění historie akvarelu |
||
Řádek 1:
[[Soubor:Watercolours.jpg|thumb|250px|Vodové barvy.]]
'''Akvarel''' je [[malba]], při které se používá barva rozpustná ve vodě (vodová barva). Maluje se na různé povrchy, nejčastěji se používá [[papír]], ale i [[papyrus]], plast nebo [[kůže]], látka, dřevo a [[plátno]]. Vodová barva ne zcela kryje a tak podklad obvykle prosvítá.
== Historie akvarelu ==
[[Soubor:Joseph_Mallord_William_Turner_017.jpg|náhled|Krajinomalba z roku 1802 od [[William Turner|Williama Turnera]]]]
Akvarelová malba má původ v umění starého [[Egypt]]a, kde význačné osobnosti byly malovány na svitky papyru. Později se podobné znaky vyskytují ve středověkých rukopisech a přetrvávají až do období renesance. Lze říci, že během renesance tvořil i význačný předchůdce akvarelu, největší německý malíř a rytec 16. století [[Albrecht Dürer]], jenž během svého dlouhého, umělecky plodného života (1471–1528) napsal tři knihy, zhotovil přes tisíc kreseb, téměř 300 rytin a namaloval 188 obrazů, z toho 86 akvarelů.▼
=== Význam akvarelu ===
Po Dürerově smrti se akvarelu používalo hlavně jako doplňkového média pro navrhování nástěnných maleb a olejů. Velcí mistři italské renesance, [[Leonardo da Vinci]], [[Rafael]] a [[Michelangelo]] i mistři vlámské školy v 17. století zhotovili bezpočet úchvatných kreseb perem a štětcem. Během svého pobytu v Římě malovali francouzští malíři [[Nicolas Poussin]] a [[Claude Lorrain]] kvašem krajiny ve stylu, jež lze označit za předzvěst neoklasicismu a rozvoje akvarelu, na němž se podíleli britští umělci.▼
=== Samostatné médium ===
Ve druhé polovině 18. století zaznamenal akvarel ve Velké Británii značný nárůst popularity, především u [[Krajinomalba|krajinářské]] školy. Rozhodujícím činitelem, který přispěl k popularizaci akvarelu v Anglii a později v ostatních evropských zemích a pozvedl akvarelovou malbu na úroveň kresby, pastelu, dokonce i olejomalby, byla kvalita obrazů [[William Turner|Williama Turnera]], [[Thomas Girtin|Thomase Girtina]] a dalších jejich současníků.▼
Turner je dodnes považován za jednoho z největších mistrů anglického umění, vynikajícího malíře olejů a věhlasného akvarelistu. Obdivoval jej [[Claude Monet|Monet]], [[Édouard Manet|Manet]], Pissarro, Degas a jiní, kteří v jeho díle spatřovali náznaky impresionismu.▼
Richard Parker Bonnington, přední anglický akvarelista konce 18. století, zavedl akvarelovou malbu do Francie, kde ji umělci nadšeně přijali. Nejvýznamnější z nich byl [[Eugène Delacroix]], který během putování severní Afrikou maloval akvarely a dělal si zápisky. Dochoval se i jeho proslulý deník se skicami z Maroka, které použil při malování obrazů znázorňujících postavy a scény arabského světa. Dalšími významnými akvarelisty byli [[Gustave Moreau]] a Eugéne Lamisse, jež ve Francii založil Société d’Aquarellistes. Později se objevil [[Paul Cézanne]], který interpretoval akvarel v rámci impresionistického stylu.▼
Mezi proslulé španělské akvarelisty 19. století se řadí Pérez Villamil a Marino Fortuny, zakladatel prvního španělského sdružení akvarelistů Agrupació d’Acuarellistes de Catalunya. Fortuny byl nadšeným propagátorem akvarelu nejen ve Španělsku, ale také ve Francii a Itálii.▼
== Složení akvarelových barev ==
Řádek 6 ⟶ 20:
Akvarelové barvy se vyrábějí v těchto čtyřech provedeních:
* suché barvy v přihrádkách
* mokré barvy v přihrádkách
* polotekuté barvy v tubičkách
* tekuté barvy v lahvičkách
== Akvarelový štětec==
[[Soubor:Kolinsky Sable Art Brushes.jpg|náhled|Sobolí štětce]]
Protože je akvarel technika využívající jako ředidlo vodu, je potřeba štětec, který hodně vody nasaje a udrží ji. Vhodné jsou proto měkké, přírodní štětce, které se vyrábějí z chlupů [[sobol]]ů, volů, nebo třeba [[veverka|veverek]]. Oblíbené jsou též štětce ze syntetického vlákna, avšak neudrží tolik barvy jako štětce z přírodního vlasu.
== Akvarelový papír ==
Řádek 32 ⟶ 46:
Speciální technika malby, spočívající v nanášení barvy na navlhčený podklad, popř. nezavadlou barvu. Barvy se rozpíjejí a vytvářejí pozoruhodný efekt.
==
*{{Citace monografie
▲Akvarelová malba má původ v umění starého [[Egypt]]a, kde význačné osobnosti byly malovány na svitky papyru. Později se podobné znaky vyskytují ve středověkých rukopisech a přetrvávají až do období renesance. Lze říci, že během renesance tvořil i význačný předchůdce akvarelu, největší německý malíř a rytec 16. století [[Albrecht Dürer]], jenž během svého dlouhého, umělecky plodného života (1471–1528) napsal tři knihy, zhotovil přes tisíc kreseb, téměř 300 rytin a namaloval 188 obrazů, z toho 86 akvarelů.
| příjmení = Smith
| jméno = Ray
▲Po Dürerově smrti se akvarelu používalo hlavně jako doplňkového média pro navrhování nástěnných maleb a olejů. Velcí mistři italské renesance, [[Leonardo da Vinci]], [[Rafael]] a [[Michelangelo]] i mistři vlámské školy v 17. století zhotovili bezpočet úchvatných kreseb perem a štětcem. Během svého pobytu v Římě malovali francouzští malíři [[Nicolas Poussin]] a [[Claude Lorrain]] kvašem krajiny ve stylu, jež lze označit za předzvěst neoklasicismu a rozvoje akvarelu, na němž se podíleli britští umělci.
| odkaz na autora =
| titul = Encyklopedie výtvarných technik a materiálů
▲Ve druhé polovině 18. století zaznamenal akvarel ve Velké Británii značný nárůst popularity, především u [[Krajinomalba|krajinářské]] školy. Rozhodujícím činitelem, který přispěl k popularizaci akvarelu v Anglii a později v ostatních evropských zemích a pozvedl akvarelovou malbu na úroveň kresby, pastelu, dokonce i olejomalby, byla kvalita obrazů [[William Turner|Williama Turnera]], [[Thomas Girtin|Thomase Girtina]] a dalších jejich současníků.
| url =
| vydavatel = Slovart
▲Turner je dodnes považován za jednoho z největších mistrů anglického umění, vynikajícího malíře olejů a věhlasného akvarelistu. Obdivoval jej [[Claude Monet|Monet]], [[Édouard Manet|Manet]], Pissarro, Degas a jiní, kteří v jeho díle spatřovali náznaky impresionismu.
| místo =
| rok =
▲Richard Parker Bonnington, přední anglický akvarelista konce 18. století, zavedl akvarelovou malbu do Francie, kde ji umělci nadšeně přijali. Nejvýznamnější z nich byl [[Eugène Delacroix]], který během putování severní Afrikou maloval akvarely a dělal si zápisky. Dochoval se i jeho proslulý deník se skicami z Maroka, které použil při malování obrazů znázorňujících postavy a scény arabského světa. Dalšími významnými akvarelisty byli [[Gustave Moreau]] a Eugéne Lamisse, jež ve Francii založil Société d’Aquarellistes. Později se objevil [[Paul Cézanne]], který interpretoval akvarel v rámci impresionistického stylu.
| počet stran = 384
| kapitola =
▲Mezi proslulé španělské akvarelisty 19. století se řadí Pérez Villamil a Marino Fortuny, zakladatel prvního španělského sdružení akvarelistů Agrupació d’Acuarellistes de Catalunya. Fortuny byl nadšeným propagátorem akvarelu nejen ve Španělsku, ale také ve Francii a Itálii.
| strany = 128-155
| isbn = 978-80-7391-482-0
| jazyk = česky
}}
== Externí odkazy ==
| |||