Občanství: Porovnání verzí

Odebráno 728 bajtů ,  před 6 lety
Editace vzhledu stránky
(Editace zdrojů)
(Editace vzhledu stránky)
* <u>Zákon o státním občanství některých bývalých československých státních občanů 193/1999 Sb.</u>
Jak Ústava ČR, tak Listina, oba dokumenty pracují s pojmem občanství jako s pojmem hotovým. Definici pojmu však provedl až Ústavní soud v odůvodnění svého nálezu z 13. září 1994 a charakterizoval jej jako: časově relativně trvalý, místně neomezený právní svazek (nebo vztah či status) fyzické osoby a daného státu. Tím je řečeno zejména, že státní občanství je regulováno právním řádem jednotlivého státu – vzniká, trvá i zaniká na základě práva.<ref>{{Citace elektronické monografie|titul = AION. zakonyprolidi.cz [online]. ©2010-2014 [cit. 2014-06-13]. Dostupné z: http://zakonyprolidi.cz|url = }}</ref>
== Občanská práva a povinnosti ==
Tato příslušnost je spojena s [[občanská práva|občanskými právy]] a povinnostmi, které jsou vyhrazeny pouze občanům. Mezi občanská práva patří zejména právo pobytu, právo na ochranu nebo právo na účast na správě věcí veřejných, mezi občanské povinnosti patří svou povahou zejména povinnost platit [[daň|daně]] (třebaže se zpravidla vztahuje i na neobčany), a mnohdy i další povinnosti (závazek k obraně státu, volební povinnost, účast v soudní porotě atd.). Je také možné přiznat někomu všechna či některá občanská práva bez přidělení státní příslušnosti.<ref>{{Citace monografie|poznámka = PAVLÍČEK a kol. ref. 1}}</ref>
 
== Získání státního občanství ==
Obecně můžeme nabýt státní občanství následujícími způsoby:
Opcí se rozumí právo volby mezi dvěma či více státními občanstvími. Nejčastěji se používá při změně suveréna státního území. V případě okupace či anexe cizího státu, je nutno považovat nové vynucené státní občanství okupujícího státu za neplatné.<ref>{{Citace monografie|poznámka = FILIP, Jan. ref. 7}}</ref>
 
=== Získání státního občanství v ČR ===
Získání státního občanství je upraveno v Zákoně o nabývání a pozbývání státního občanství České republiky 40/1993 Sb. Fyzické osoby, které ke dni 31. 12. 1992 byly státními občany ČR a zároveň státními občany ČSFR, jsou od 1. ledna 1993 státními občany České republiky. Díky novele tohoto zákona byl také umožněn institut dvojího státního občanství, pouze ale ve vztahu k Slovenské republice. Primárně se nabývá státní občanství ČR narozením. Státní občanství lze tedy nabýt:
 
Pozbytí občanství se nazývá expatriace. Ztrati státní občanství tedy můžeme např. nabytím cizího státního občanství i na vlastní žádost, sňatkem, propuštěním ze státního svazku, prohlášením nabytí státního občanství za neplatné apod. Čl. 15 Všeobecné deklarace lidských práv přijatý Valným shromážděním OSN 10. 12. 1948 stanovuje, že nikdo nemůže být proti své vůli zbaven státního občanství. To přináší významnou garanci státoobčanského statusu.<ref>{{Citace monografie|poznámka = FILIP, Jan. ref. 7}}</ref>
 
=== Zánik státního občanství v ČR ===
<u>1. Prohlášením</u>