Jed: Porovnání verzí

Smazaný obsah Přidaný obsah
DRobert (diskuse | příspěvky)
DRobert (diskuse | příspěvky)
Řádek 96:
Jedovatí pavouci vstřikují jed do oběti svými [[chelicera]]mi. Někteří pavouci dokážou prokousnost i lidskou kůži, ale jen relativně malé množství (asi kolem 30 druhů) dokáže člověku způsobit otravu nebo dokonce smrt. [[Zápřednice jedovatá]] je jeden z mála jedovatých [[Pavouci|pavouků]] v [[Česko|Česku]]. Jeho kousnutí působí velkou bolest, často je spojené s horečkou, pocity úzkosti a chvilkovým ochrnutím okolo místa pokousání. Následky kousnutí však většinou do 24 hodin samy odezní. Nejsilnější jed z pavouků má v České republice pavouk [[vodouch stříbřitý]], je však malý a ke kontaktu s ním dochází zřídka. Mezi nejjedovatější pavouky na světě patří sklípkan ''[[Atrax robustus]]'', žijící v [[Austrálie|Austrálii]]. Nebezpečné mohou být též [[snovačky]] rodu ''[[Latrodectus]]'' či pavouci rodu ''[[Loxosceles]]''. [[Štíři]] mají nebezpečný ostrý zahnutý bodec na konci dlouhého ocasu. Některé druhy štírů mají jedovatější jed než ostatní. Je známo přes 2000 druhů štírů. Z toho má asi 100 silný jed, 25 způsobilo někdy smrt člověka a 5 je velice nebezpečných, zbytek má bodnutí srovnatelné s účinky komára nebo vosy.
 
Na [jedovatou rybu [[Odranec pravý| odrance]] šlápneme v tropických mořích. Jed také produkují [[medúzy]] nebo někteří [[mořský ježek|mořští ježci]]. Velmi silný jed vzniká na [[kůže|kůži]] jihoamerických žab z čeledi [[Dendrobatidae]], který jedním stříknutím je schopný usmrtit až 1500 lidí.<ref>{{Citace monografie| příjmení = Kindersley| jméno = Dorling| odkaz na autora = Dorling Kindersley| titul = 1001 otázka a odpověď
| vydání = 1| vydavatel = TIMY spol. s.r.o.| místo = Bratislava| rok = 1996| strany = 7 a 56| isbn = 80-88799-24-4
}}</ref> Označení šípové žáby si vysloužily [[pralesnička batiková|pralesničky batikové]] (''Dendrobates auratus'') díky látce, kterou produkuje jejich kůže a z níž si domorodí indiáni vyráběli jed na šípy. Druhy které jsou chované v zajetí, však jed nemají prakticky žádný, protože v potravě, kterou přijímají chybějí složky, které jsou nutné pro jeho tvorbu.