Severní Bukovina: Porovnání verzí
Smazaný obsah Přidaný obsah
+wikilinky |
typo |
||
Řádek 7:
V dějinách bylo území Bukoviny součástí [[Kyjevská Rus|Kyjevské Rusi]], [[Haličsko-volyňské knížectví|Haličsko-volyňského knížectví]], [[Moldavské knížectví|Moldavského knížectví]], [[Osmanská říše|Osmanské říše]], [[Habsburská monarchie|Habsburské říše]] či [[Rumunské království|Rumunského království]].
[[Slované|Slovanské]] obyvatelstvo osídlilo území dnešní Bukoviny již v době před vznikem Kyjevské Rusi. O tom svědčí nejen písemné zmínky o [[Venetové|Venetech]], Antech a Sklavenech v dílech několika historiků (např. Jordanes nebo Prokopios), ale i archeologický výzkum prováděný po roce 1945 na území [[Černovická oblast|Černivecké oblasti]] [[Ukrajinská sovětská socialistická republika|USSR]]. Prvním známým [[Východoslovanské jazyky|východoslovanským]] kmenem v Bukovině byli [[Tiverci]], jak ve své kronice uvádí staroruský letopisec [[Něstor]].
Území Bukoviny bylo součástí [[Kyjevská Rus|Kyjevské Rusi]] a později Haličsko-volyňského knížectví. Toto tvrzení je podepřeno písemnými prameny (např.: [[Pověst dávných let|Povisť vremennych lit]], [[Slovo o pohybeli Ruskoji zemli]], [[Slovo o pluku Igorově]], [[Haličsko-volyňský letopis]], [[Bârladská gramota]] aj.) a archeologickým výzkumem.
Řádek 13:
Po rozpadu [[Haličsko-volyňské knížectví|Haličsko-volyňského knížectví]] v polovině [[14. století]] byly jeho části postupně včleňovány do tehdy vznikajícího Moldavského knížectví. Nejdéle odolávala tzv. ''[[Šypynská země]]'', jejíž jihozápadní cíp se stal součástí [[Moldavsko|Moldavska]] až roku [[1499]]. Význam [[Ukrajinština|ukrajinské]] kultury v Moldavském knížectví bývá srovnáván s rolí [[Běloruština|běloruské]] kultury v [[Litevské velkoknížectví|Litevském knížectví]]. Vzorem pro organizaci státní správy ve středověkém Moldavsku byla staroruská knížectví. Staroukrajinština sloužila na knížecím dvoře v [[Suceava|Suceavě]] jako úřední jazyk. O silném vlivu Ukrajinců v [[Moldavské knížectví|Moldavském knížectví]] svědčí i to, že v některých dobových pramenech je Moldavsko nazýváno „Rossovlachija“.
S rozpadem [[Rakousko-Uhersko|Rakouska-Uherska]] vyvrcholily v Bukovině [[Iredentismus|iredentistické]] snahy [[Ukrajinci|Ukrajinců]] i [[Rumuni|Rumunů]]. Ukrajinci již dříve volali po rozdělení Bukoviny na ukrajinskou a rumunskou část ([[Etnografie|etnografická]] hranice mezi oběma národy je zřetelná). Rumunští nacionalisté v čele s [[Iancu Flondor]]em trvali na přičlenění celé Bukoviny k Rumunsku. V listopadu [[1918]] vstoupila rumunská vojska do Bukoviny a zmařila ukrajinské snahy o rozdělení této provincie na základě etnického principu. Proti rumunské okupaci severní Bukoviny protestovali představitelé vlád [[Západoukrajinská lidová republika|ZULR]], [[Ukrajinská lidová republika|ULR]] a později [[Ukrajinská sovětská socialistická republika|USSR]], resp. [[Sovětský svaz|SSSR]].
[[Meziválečné období|Meziválečná léta]] (1918–1940) jsou v tzv. [[Velké Rumunsko|Velkém Rumunsku]] ve znamení [[Represe|represí]] vůči ukrajinské menšině. Toto období se vyznačuje bezohlednou [[Rumunizace|rumunizací]] bukovinských Ukrajinců. Severní Bukovina byla osídlována rumunským úřednickým aparátem a armádou. Ukrajinské školství všech stupňů bylo zrušeno. Ukrajinský tisk byl značně omezen a kontrolován [[cenzura|cenzurou]].
| |||