Otevřít hlavní menu

Změny

Přidáno 487 bajtů ,  před 5 lety
→‎Diecéze (973–1344): rozloha ve 12. století
 
Ve [[12. století]] se postavení olomouckého biskupství potvrzuje a posiluje, zejména za [[Jindřich Zdík|Jindřicha Zdíka]]. Jeho synovec [[Daniel I.|Daniel]] byl biskupem v Praze a diplomat v okruhu [[Vladislav II.|Vladislava II. ]] a císaře [[Fridrich I. Barbarossa|Fridricha Barbarossy]]. Biskup [[Jindřich Břetislav]], Přemyslovec, od císaře později získal dočasnou samostatnost a statut říšského knížectví pro pražské biskupství a nakonec se stal „knížetem-biskupem“, když obsadil na úkor [[Přemysl Otakar I.|Přemysla Otakara I. ]] český knížecí stolec.
 
Ve 12. století byla pražská diecéze se svou rozlohou 52&nbsp;000&nbsp;km<sup>2</sup> územně největší diecézí z tehdejších 42 diecézí [[Svatá říše římská|Svaté říše římské]]. Za ní následovala [[Arcidiecéze salcburská|arcidiecéze salcburská]] (40&nbsp;000&nbsp;km<sup>2</sup>) a [[Diecéze kostnická|diecéze kostnická]] (36&nbsp;000&nbsp;km<sup>2</sup>).<ref>BORGOLTE, Michael: ''Die Mittelalterliche Kirche.'' Oldenbourg Verlag, 2004, s. 13.</ref>
 
Převratné [[13. století]] přináší proměnu i pro biskupský úřad, který se mění z prestižní dvorské funkce na skutečnou hlavu české církve relativně nezávislé na světské moci. Reformní a emancipační úsilí církve, vrcholící na [[Čtvrtý lateránský koncil|čtvrtém lateránském koncilu]] v r. [[1215]], v Čechách prosazuje [[Ondřej (biskup pražský)|pražský biskup Ondřej]]. Za podpory papeže získal v roce [[1221]] [[privilegium]] pro pražské biskupství a o rok později zásadní [[Velké privilegium české církve|konkordát]], který zajišťoval právo [[Kanonické právo|kanonické]] volby a právní a hospodářskou [[Imunita (právo)|imunitu]]. Vnějším projevem emancipace pražského biskupa je postupný přesun sídla z [[Staré proboštství|paláce na Pražském hradě]] do nově budovaných hradů, [[Biskupský dvůr (Praha)|biskupského dvora]] při Juditině mostě a [[Roudnice nad Labem (zámek)|do Roudnice]]. Přeměnu biskupství ve [[Feudalismus|feudální]] a pozemkové panství ilustruje biskup [[Tobiáš z Bechyně]], zástupce české šlechty proti [[Ota Braniborský|Otovi Braniborskému]].
Období [[14. století]] před zřízením arcibiskupství v zásadě vyplňuje episkopát [[Jan z Dražic|Jana IV. z Dražic]]. Významný byl zejména jeho spor s [[Žebravé řády|žebravými řády]], které ve městech konkurovali a odčerpávaly příjmy rozrůstající se síti [[farnost]]í. Se sporem souvisí i jedenáctiletý pobyt obžalovaného biskupa v [[Avignonské zajetí|papežském Avignonu]], přibližně v době nepřítomnosti krále [[Jan Lucemburský|Jana Lucemburského]] v Čechách za panské vlády. Tehdy trpěla církevní správa i šlechtici odčerpávané příjmy diecéze. V době po Dražického návratu do Čech, kdy zde již spoluvládl Karel IV. , se opět aktivně věnuje biskupské činnosti, přestavuje oba biskupské hrady a v „biskupské“ [[Roudnice nad Labem|Roudnici]] staví kamenný most a [[Kostel Narození Panny Marie (Roudnice nad Labem)|klášter]]. Prakticky prosazené právně a finančně zabezpečené postavení zajistilo diecézi potřebnou nezávislost, zároveň se ovšem rozvoj výnosných [[obročí]] stal předmětem obchodování a jedním z podnětů budoucí společenské krize.
 
Kolem přelomu 13. a 14. století byla [[diecéze]] v souvislosti s vytvářením [[farnost|farní]] sítě rozdělena na [[děkanát a vikariát|děkanáty]]. V [[Praha|pražském]] [[arcijáhen]]ství bylo [[děkanát a vikariát|děkanátů]] deset (děkanát města [[Praha|Prahy]], [[Benešov|benešovský]], [[Říčany|říčanský]], [[Ořech (okres Praha-západ)|ořechovský]], podbrdský, [[Rakovník|rakovnický]], [[Slaný|slánský]], [[Říp|řípský]], [[Chlumín|chlumínský]] a [[Brandýs nad Labem-Stará Boleslav|brandýský]]), v [[Kouřim|kouřimském]] šest ([[Kouřim|kouřimský]], [[Kolín|kolínský]], [[Havlíčkův Brod|brodský]], [[Červená Řečice|řečický]], [[Čáslav|čáslavský]] a [[Trhový Štěpánov|štěpanovský]]), v [[Bechyně|bechyňském]] sedm ([[Bechyně|bechyňský]], [[Vltava|vltavský]], [[Chýnov|chýnovský]], [[Doudleby|doudlebský]], [[Volyně|volyňský]], [[Skalice (řeka)|bozenský]] a [[Prácheňsko|prácheňský]]), v [[Žatec|žateckém]] pět ([[Žatec|žatecký]], [[Žlutice|žlutický]], [[Teplá|tepelský]], [[Kadaň|kadaňský]] a [[Loket (okres Sokolov)|loketský]]), v [[Litoměřice|litoměřickém]] tři ([[Litoměřice|litoměřický]], [[Třebenice (okres Litoměřice)|třebenský]] a [[Česká Lípa|lipský]]), v [[Bílina (okres Teplice)|bílinském]] dva ([[Bílina (okres Teplice)|bílinský]] a [[Ústí nad Labem|ústecký]]), v [[Mladá Boleslav|boleslavském]] osm ([[Mladá Boleslav|boleslavský]], [[Žitava|žitavský]], [[Jablonné v Podještědí|jablonský]], [[Mělník|mělnický]], [[Turnov|turnovský]], [[Mnichovo Hradiště|hradištský]], kamenecký a [[Netřebice (okres Nymburk)|havraňský]]), v [[Plzeň|plzeňském]] čtyři ([[Plzeň|plzeňský]], [[Rokycany|rokycanský]], [[Klatovy|klatovský]] a [[Horšovský Týn|horšovský]]) a v [[Hradec Králové|hradeckém]] dvanáct ([[Hradec Králové|hradecký]], [[Jičín|jičínský]], [[Nový Bydžov|bydžovský]], [[Kladsko|kladský]], [[Dobruška|dobrušský]], [[Dvůr Králové nad Labem|dvorský]], [[Kostelec nad Orlicí|kostelecký]], [[Broumov|broumovský]], [[Chrudim|chrudimský]], [[Vysoké Mýto|mýtský]], [[Polička|poličský]] a [[Lanškroun|lanškrounský]]).
 
=== Počátky arcidiecéze a sedisvakance (1344–1561) ===