Otevřít hlavní menu

Změny

doplnění informací a drobná úprava gramatiky
{{neověřeno}}
'''Právo národů na sebeurčení''' je principem, ze kterého některé státy odvozují svou legitimitu (například [[ČeskoslovenskoSlovensko]] av [[ČeskoÚstava Slovenské republiky|ČeskáÚstavě republikaSlovenské republiky]], vči preambulitehdejší [[Listina základních práv a svobod|Listiny základních práv a svobodČeskoslovensko]]), zatímco v jiných případech je pokládán za nepřípustný a destabilizující [[separatismus]]. Toto právo je odvozováno z idey [[národní stát|národního státu]]. Jeho cílem nebo prostředkem je zpravidla vytvoření státu nebo autonomního území podle etnických územních hranic, případně etnická samospráva na personálním principu.
 
== Historie ==
Po konci [[studená válka|studené války]] se uplatnilo při rozpadu [[Jugoslávie]] a [[Sovětský svaz|Sovětského svazu]]. Představa národního státu měla svůj podíl na [[etnická čistka|etnických čistkách]] a bojových konfliktech v některých oblastech.
 
V současnosti probíhá diskuze o právu na národní seberurčenísebeurčení například v souvislosti s [[Kosovo|Kosovem]], [[Tibet]]em a [[Ujguristán]]em v [[Čína|Číně]], [[Baskicko|Baskickem]] ve [[Španělsko|Španělsku]], ruských menšin v [[postsovětské státy|postsovětských státech]] a neruských menšin v [[Rusko|Rusku]] ([[Tatarstán]], [[Čečna]] atd.).
 
Národní sebeurčení nemusí být uplatňováno jen formou národní správy území, ale například v rámci federalizace [[Belgie]] je uplatňováno i na personálním principu, tedy tak, že pod národní orgány spadají určité záležitosti některého etnika ve státě i přes to, že toto etnikum je smíšeno s jinými etniky.
Anonymní uživatel