Kambodža: Porovnání verzí
Smazaný obsah Přidaný obsah
Bez shrnutí editace značka: editace z Vizuálního editoru |
m clean up, replaced: {{Infobox stát| → {{Infobox stát za použití AWB |
||
Řádek 1:
{{Možná hledáte|tento=současném státě v jihovýchodní Asii|jiné=[[Kambódža]], starověké království ve střední Asii}}
{{Infobox stát
| genitiv = Kambodže
| úřední název = {{Jazyk|km|ព្រះរាជាណាចក្រកម្ពុជា}} <br /> {{Jazyk|km-Latn|Preăh Réachéa Nachâk Kâmpŭchéa}}
| úřední název česky = Království Kambodža
Řádek 46 ⟶ 45:
| předvolba = +855
| čas = +7
| commons = Category:Cambodia
}}
Řádek 51:
== Dějiny Kambodže ==
Do [[9. století]] bylo území dnešní Kambodže pod nadvládou [[hinduismus|hinduistických]] království - nejprve [[Fu-nan]] ([[68]]-[[550]]), poté [[Čen-la]] ([[550]]-[[802]]).
Následovalo období říše Angkor, která dosáhla největšího rozkvětu v [[10. století|10.]] - [[13. století]]. Jednalo se již o buddhistickou říši. Z tohoto období pochází i nejznámější kambodžská památka – chrám [[Angkor Vat]] postavený ve [[12. století]], který je dodnes zdrojem přílivu turistů – spolu s khmérským vězením Tuol Sleng je nejnavštěvovanější kambodžskou památkou.
Zánik říše způsobily útoky [[Vietnam]]u a [[Siam]]u (dnešní Thajsko), které byly podnětem k rozvoji typické xenofobie Kambodžanů vůči těmto dvěma říším, především k Vietnamu, což mělo sehrát výraznou roli později. V první polovině patnáctého století se pak Kambodža stala na Vietnamu a Siamu již plně závislou.
=== Pod ochranou Francie ===
[[Soubor:King Norodom.jpg|thumb|left|180px|[[Norodom|Král Norodom]] je považován za zachránce samotné existence Kambodži]] Útoky ovšem nepřestaly, a tak Kambodža (její král [[Norodom]]) požádala o [[Druhé francouzské císařství|francouzskou]] ochranu, pod kterou se dostala roku [[1863]]. O několik let později, v roce [[1887]], se stala součástí [[Francouzská Indočína|Francouzské Indočíny]].
Během [[Druhá světová válka|druhé světové války]] se Kambodže povedlo částečně se z [[Francie|francouzského]] vlivu vymanit. Po porážce [[Vichystická Francie|Francie]] v roce [[1940]] došlo roku [[1941]] také k [[Japonsko|japonské]] okupaci kambodžského území. V tomtéž roce nastoupil na trůn král [[Norodom Sihanuk]], pro Kambodžu jedna z nejdůležitějších osobností druhé poloviny století. Francouzi se koncem války dostali v Indočíně i v Kambodži zpátky k moci.
V roce [[1946]] Kambodža získala svou první [[ústava|ústavu]], která je velmi podobná ústavě [[Čtvrtá Francouzská republika|Čtvrté francouzské republiky]]. Jejím autorem byl princ [[Sisowath]]. V jejím důsledku dostalo Národní shromáždění větší pravomoci než král. Francouzi s ústavou souhlasili, jelikož Národnímu shromáždění nedávala některé pravomoci (například finanční nezávislost nebo samostatnou zahraniční politiku).
Řádek 68:
Plnou nezávislost získala Kambodža od Francouzů až roku [[1953]] pod podmínkou, že zde proběhnou demokratické volby. Absolutním vítězem se v nich stala strana prince [[Sihanuk]]a. Ta získala všechna křesla. Podle ústavy se však panovník nesměl aktivně účastnit politiky. Proto se Sihanuk vzdal panovnického titulu ve prospěch svého otce, aby se sám mohl angažovat. Toto vzdávání se trůnu ve prospěch otce či matky Norodom Sihanuk opakoval několikrát během své kariéry. Proto byl občas králem (kdy kraloval, ale nevládl) a občas princem (kdy se naopak účastnil aktivně na vládnoucí politice země).
Následujících sedmnáct let se obvykle nazývá jako Sihanukova éra, jež se s výjimkou posledních několika let vyznačovala politickou stabilitou a jistým ekonomickým pokrokem. V zahraniční politice usiloval princ Sihanouk o zdánlivě neutrální politiku, zaměřenou na získání zahraniční pomoci a udržení kambodžské nezávislosti vůči svým proamerickým sousedům [[Thajsko|Thajsku]] a [[Vietnamská republika|jižnímu Vietnamu]]. Tato politika ho však zavedla do spojenectví s [[komunismus|komunistickou]] [[Čína|Čínou]] a k silnější vazbě na státy [[Východní blok|sovětského bloku]].
Na domácí scéně pak kladl Sihanouk důraz na velkolepou minulost Kambodže, její významné postavení v rozvojovém světě a na svou vlastní nepostradatelnost. Sám svou politickou směsici nazýval „[[buddhistický socialismus]]“.
Na konci 60. let se v zemi začali velmi výrazně projevovat tzv. [[Rudí Khmérové]], v čele s [[Pol Pot]]em.
Řádek 78:
V roce [[1970]] se do čela země dostala proamerická vláda vedená generálem Lon Nolem, který měl s králem značně problematické vztahy. Když počátkem ledna 1970 král [[Sihanuk]] odletěl do Francie na léčení, došlo postupně k dalšímu vyhrocení vztahů, které rychle směřovalo k převratu.
Dne 11. března 1970 (mj. v době plánované Sihanukovy cesty z Francie do [[Československá socialistická republika|ČSSR]]) byly nejdříve davem zdemolovány obě vietnamské ambasády v zemi v reakci na rozsáhlou přítomnost a vojenské operace minimálně 40.000 vietnamských jednotek [[Vietminh]]u a prokomunistického partyzánského [[Vietcong]]u v Kambodži. Dne 17. března 1970 obě komory parlamentu a vláda přijaly rozhodnutí o zbavení [[Norodom Sihanuk|Norodoma Sihanuka]] funkce hlavy státu. Dne 9. září 1970 pak generál [[Lon Nol]] vyhlásil v Kambodži republiku s názvem "Khmérská republika", kde převzal funkci hlavy státu. Výkonným premiérem se stal ambiciozní [[Sirik Matak]] podporovaný USA. Po rozpuštění parlamentu 10. března 1972 proběhly v zemi 4. června 1972 volby.
V průběhu války ve Vietnamu do Kambodži vstoupila severovietnamská komunistická vojska, která spolu s [[Vietcong]]em zemi používala jako své zázemí pro boje proti [[Vietnamská republika|Jižnímu Vietnamu]]. Vietnamci postupně vstoupili i do ozbrojeného konfliktu s kambodžskou armádou, pevně kontrolovali území na severu a jihu země a řadu měsíců drželi v obklíčení i samotný [[Phnom Penh]]. Obsazená území se prakticky vylidnila poté, co obyvatelstvo uprchlo do Pnom Penhu a dalších velkých měst, která byla většinou pod kontrolou vlády.
V zemi současně probíhal konflikt s početně menšími jednotkami ultrakomunistických [[Rudí Khmérové|Rudých Khmérů]].
Vládní vojsko bylo podporováno ze strany USA. Současně však byly části Kambodže bombardovány letectvem USA v rámci válečného konfliktu ve Vietnamu s cílem narušit zásobování jak vietnamských jednotek tak i Rudých Khmérů. V letech 1969 až 1973 americké bombardéry, pokoušející se zničit severovietnamské základny v Kambodži, z nichž mnohé nikdy neexistovaly, zabily více než půl milionu kambodžských zemědělců. Kobercové bombardování ze strany USA však dle analytiků mělo svůj podíl i na podpoře Rudých Khmérů obyvatelstvem. Zhoršující se situace v zemi měla za výsledek i opakovaný vstup [[Vietnamská republika|jihovietnamských]] jednotek do země na podporu vlády v [[Phnompenh]]u. Na Kambodžu, přestože jí nikdy nebyla vyhlášena ze strany USA válka, bylo svrženo o 50 % více amerických bomb, než během druhé světové války na Japonsko.
Řádek 92:
=== Rudí Khmérové ===
[[Soubor:Flag of Democratic Kampuchea.svg|left|thumb|Vlajka Demokratické Kampučii]]
[[Soubor:
Ozbrojený boj Rudých Khmérů postupně získal podporu značné části obyvatelstva. Díky ní se Rudí Khmérové dostali do čela země, když v dubnu [[1975]] obsadili hlavní město [[Phnompenh]]. Tehdy ze dne na den změnili tvář a z osvoboditelů se stali vrazi. Jedním z jejich prvních rozhodnutí byla poprava většiny vládních činitelů a významných osobností na místním stadionu včetně Sirik Mataka, v té době již zbaveného funkcí. Lon Nolovi se podařilo uprchnout do USA. Několikaletá krutovláda Rudých Khmérů vrátila zemi o několik století zpátky a připravila o život miliony lidí. Stát byl přejmenován na Demokratická Kampučia.
Obyvatelstvo země bylo vystěhováno do vesnických gulagů, kde realizovali utopickou ideu agrárního komunismu. Rudí Khmérové uzavřeli státní hranice, zrušili peníze. Zavedli všeobecnou pracovní povinnost 12 až 16 hodin každý den. Sebemenší prohřešek se trestal smrtí. Ze škol vznikala vězení (např. S-21 [[Tuol Sleng]] v Phnom Penhu - dnes muzeum), kde docházelo ke krutému mučení vězňů, již byli popravováni a pohřbíváni do hromadných hrobů na tzv. "vražedných polích".
Rudí Khmérové systematicky likvidovali inteligenci. Lékaři byli popravováni a na jejich místa byli jmenováni nevzdělaní rolníci. Trest smrti byl vykonáván i za nošení brýlí (tzv. buržoazní intelektualismus). Postupně byly rušeny rodiny, lidé byli nuceni žít ve skupinách, společně pracovat, společně se stravovat a společně se po práci politicky školit. Byla zrušena veřejná doprava, veškerá města (včetně dříve milionového Phnom Penhu) vylidněna, zrušen přístup k informacím. Pol Pot utajoval i vládu vlastní země. Oficiálně byl hlavou státu Norodom Sihanouk, který však byl vězněn ve svém paláci. Přesto šlo o první komunistické království v dějinách. Až v roce 1977 připustil Pol Pot existenci tajnůstkářské vládnoucí skupiny zvané [[Angkar]]. Obyvatelé tak neznali představitele své země, nevěděli, co se děje za hranicemi.
[[Rudí Khmerové]] na konci své vlády zaútočili i na Vietnam. Ten však útoky odvrátil a vietnamská vojska pronikla do Kambodže.
Řádek 110:
=== Současná Kambodža ===
[[Soubor:Norodom king of Cambodia.jpg|right|thumb|200px|Současný král [[Norodom Sihamoni]] vystudoval tanec v ČSSR]]
Smrtí [[Pol Pot]]a v roce [[1998]] přestalo hnutí Rudých Khmérů existovat, ještě dříve však král [[Norodom Sihanuk]] zamítl návrhy [[amnestie]] představitelům vedení hnutí. Všichni členové Rudých Khmerů se snaží dnes integrovat do demokratické společnosti. Zemi však vládne premiér Hun Sen, jeden z bývalých vysokých představitelů Rudých Khmérů.
Pro poslední představitele dnes už neexistujícího hnutí Rudých Khmérů byl prosazován mezinárodní soud, který se však neuskutečnil. Zabránili mu především právě ti bývalí vysoce postavení Rudí Khmérové, kteří jsou i dnes ve státních funkcích.
Král Norodom Sihanuk, který v průběhu více než šesti desetiletí povětšinou stál v čele země ať už jako král, předseda vlády či prezident (krátce byl formální hlavou státu i za Rudých Khmérů a Kambodža tak vlastně byla první komunistickou monarchií na světě) v roce 2004 pro chatrné zdraví abdikoval a 15. října 2012 ve věku nedožitých 90 let zemřel v Číně, kde se léčil.
Řádek 123:
== Obyvatelstvo ==
[[Soubor:srokkhmer.png|náhled|250px|left|"Srok Khmer" v [[khmérština|khmérštině]], doslova |název "Kambodža" v [[khmérština|khmérštině]], doslova přeloženo jako "Země Khmérů" (Srok Khmer)]]
Na rozdíl od svých sousedů má podle oficiálních statistik Kambodža velmi homogenní složení obyvatelstva, 90% obyvatelstva tvoří [[Khmérové]], dále jsou tu [[Vietnamci]] (5%),[[Číňané]] (1%), [[Thajci]] a [[Čamové]]. Zbytek populace se skládá z více než 20 různých etnických skupin, z nichž většina jsou malé skupiny původních obyvatel, známých dohromady jako Khmer Loeu, kteří žijí v izolovaných horských oblastech.
Ve skutečnosti v Kambodži žije mnohonásobně více Vietnamců a Číňanů, i když neoficiálně. Nekontrolovatelnou migraci umožňuje vysoká korupce pohraničních úředníků. Vietnamci a jiní Asiaté ve velkém vstupují na území Kambodži bez jakéhokoli dokladu, vstupenkou je pětidolarová bankovka.
Přes 96 % všech Kambodžanů vyznává thérávádový [[buddhismus]], který se zde vyskytuje téměř od počátku říše Angkor v 9.století. Předtím toto území okupovala hinduistická království. Jen něco okolo 2 % (především Čamové) jsou [[
[[Soubor:Buddhist monks in front of the Angkor Wat.jpg|600px|center|thumb|Pohled na [[Angkor Vat]] v provincii [[Siem Reap]]. Dnes je Angkor Vat v Kambodži hlavní turistickou atrakcí a navštěvují ho lidé z celého světa.]]
Řádek 188:
=== 50. a 60. léta ===
Po získání nezávislosti Kambodže v roce 1953 došlo k dynamickému rozvoji vzájemných vztahů. Diplomatické vztahy byly navázány v roce 1956. Docházelo k četným výměnám vládních delegací, Československo poskytovalo Kambodži bezplatnou hospodářskou pomoc a výhodné dlouhodobé úvěry. Vládě prince Sihanuka dodávalo i vojenský materiál. V 60. letech začal v ČSSR studovat Sihanoukův syn Sihamoni (dnešní král).
=== 70. léta ===
Komunistická vláda v Praze zpočátku udržovala formální diplomatické styky s vojenskou vládou generála Lon Nola. Ponechala také otevřené své velvyslanectví v Kambodži, odvolala však velvyslance ČSSR a úroveň našeho velvyslanectví snížila na úroveň chargé d'affaires.
Vláda ČSSR paralelně udržovala i styky s králem Norodomem Sihanukem, zástupci původní vlády a Jednotné národní fronty Kambodže (JNFK), usazené v Číně. Tu de fakto uznala dne 4.5. 1970 blahopřejným telegramem předsedy Národní fronty Evženem Erbanem, který byl úkolován k udržování formálních vztahů s JNFK. Zástupci JNFK dokonce s podporou ČLR obsadili i budovu velvyslanectví v Praze a udržovali ji pod svou okupací od 10.8. do 31.8.1970 kdy budovu pod tlakem českých úřadů, nicméně dobrovolně, opustili.
Oficiálně však vláda ČSSR Lon Nolovu vládu nikdy neuznala a v říjnu 1973 připravila návrh na uznání exilové vlády Jednotné národní fronty Kambodže (JNFK) krále [[Sihanuk]]a, uzavření velvyslanectví ČSSR v [[Phnompenh]]u a ukončení činnosti velvyslanectví Khmérské republiky v Praze.
Řádek 199:
Současný kambodžský král [[Norodom Sihamoni]] byl v roce 1962 rodiči poslán studovat do Prahy tanec. Po absolvování základní školy v Ostrovní ulici s rozšířenou výukou jazyků zde dále studoval na konzervatoři a na Akademii múzických umění. Komunistická vláda v Praze nechala Sihamoniho dostudovat i po vojenském převratu v Kambodži, kdy udělení nového víza využila i k uklidnění vztahů s JNFK po problémovém vyklizení velvyslanectví Kambodže koncem srpna 1970. Sihamoni žil v Praze do roku [[1975]], tedy do konce vojenské vlády generála Lon Nola v Kambodži. V roce 1975 Prahu opustil a začal studovat filmovou tvorbu v Severní Koreji a o dva roky později v roce 1977 se vrátil do rodné Kambodži. V Kambodži už vládli Rudí Khmerové, kteří ho ihned zadrželi. Byl zavřen spolu se zbytkem rodiny pod jejich dohledem v královském paláci až do osvobození Vietnamem v roce 1979.
Po dobu krutovlády Rudých Khmérů neudržovala ČSSR žádný diplomatický styk s Kambodžou. Vzájemné vztahy byly v mrtvém bodě, i když v dubnu 1976 (výročí převzetí moci Rudými Khmery) patřila československá vláda mezi asi dvacítku zemí světa, které zaslaly prostřednictvím svých úřadů v Pekingu (s Phnom Penhem v té době již neexistovalo poštovní ani telegrafické spojení) Demokratické Kampučii blahopřejný telegram. Brutalita Rudých Khmerů nebyla v normalizačním Československu diskutovaným tématem. Podle dostupných archivních informací se jím nezabývala ani československá tajná služba. Ani českoslovenští disidenti, kteří neměli přístup k relevantním informacím, se k situaci v Kambodži nijak nevyjadřovali.
Když v lednu 1979 Vietnam osvobodil Kambodžu od Rudých Khmérů a moci v Kambodži se ujala provietnamsky orientovaná Kambodžská jednotná fronta národní spásy, komunistické Československo její vládu okamžitě uznalo. Protože Kambodža byla hospodářsky rozvrácená, spolupráce se soustřeďovala především na obnovu závodů vybudovaných s československou pomocí, ale i pomoc ČSSR v oblasti zdravotnictví, školství a kultury. V pozadí těchto aktivit stály politické záměry komunistického bloku prosazované i za cenu hospodářských ztrát.
Řádek 238:
[[Soubor:S-21 Skull Map.jpg|náhled|vlevo|200px|Mapa Kambodže poskládaná z lidských kostí v památníku genocidy [[Tuol Sleng]]]]
[[Tuol Sleng]], památník [[genocida|genocidy]] z dob Rudých Khmerů je bývalá střední škola v hlavním městě Phnompenhu. Známé je též pod názvem S-21, Security Prison 21. Rudí Khmérové zde vytvořili mučící středisko, kde zemřely tisíce obyvatel, kteří se znelíbili režimu. Probíhalo zde věznění, výslechy a mučení lidí, kteří se přiznávali ke všemu, co od nich bylo požadováno. Následně byli popravováni a pohřbíváni do hromadných hrobů na vražedných polích (Killing fields). Jako dozorci sloužili mnohdy náctiletí výrostci. Ze zachovaných dokumentů je patrná otřesná brutalita Rudých Khmérů, která si nijak nezadala s brutalitou německých vyhlazovacích táborů.
Ze 17 000 vězňů tohoto vězení přežilo jen 12 osob. Ředitelem tohoto zrůdného zařízení byl bývalý učitel matematiky, známý pod přezdívkou bratr Duch. Za své činy byl postaven před soud až v roce 2009. V roce 2012 byl odsouzen k doživotnímu vězení bez možnosti dalšího odvolání.<ref>http://www.guardian.co.uk/world/2012/feb/03/khmer-rouge-duch-sentence-cambodian</ref>
| |||