Boris Jelcin: Porovnání verzí
Smazaný obsah Přidaný obsah
Bez shrnutí editace značka: editace z Vizuálního editoru |
Bez shrnutí editace značka: editace z Vizuálního editoru |
||
Řádek 39:
== Prezident Ruské sovětské federativní socialistické republiky ==
V březnu [[1989]] byl zvolen do Shromáždění lidových zástupců jako delegát za oblast [[Moskva|Moskvy]]. V květnu roku [[1990]] byl vybrán za předsedu Prezídia [[Nejvyšší sovět Sovětského svazu|Nejvyššího Sovětu]] [[Ruská sovětská federativní socialistická republika|Ruské sovětské federativní socialistické republiky]]. Jelcin byl podporován jak demokraty, tak konzervativci. V červenci [[1990]] vystoupil z [[Komunistická strana Sovětského svazu|KSSS]].
12. 6. 1991 zvítězil s podílem 57 % hlasů v demokratických prezidentských volbách Ruské republiky. Ve své kampani kritizoval zejména diktátorství, avšak vůbec nenavrhl, jak nastartovat tržní hospodářství v [[Rusko|Rusku]].
Řádek 69:
=== Politická krize ===
[[Soubor:Yeltsin and clinton laughing.jpg|thumb|left|Jelcin a [[Bill Clinton]] ve slabé chvilce]]
V tomto roce také zápasil s [[Nejvyšší sovět Sovětského svazu|Nejvyšším Sovětem]] a Shromážděním lidových zástupců{{Doplňte zdroj}}. V prosinci [[1992]] vetovalo 7. Shromáždění lidových zástupců kandidaturu [[Jegor Gajdar|Jegora Gajdara]] na předsedu vlády, která byla iniciována právě Jelcinem.
Tento konflikt se obnovil 20. 3. 1993, kdy v televizním projevu k národu oznámil, že hodlá převzít vyšší pravomoci, aby mohl realizovat svůj reformní program. Narychlo svolané 9. Shromáždění lidových zástupců se pokusilo pomocí obžaloby z 26. 3. 1993 svrhnout Jelcina z funkce prezidenta. Nicméně 25. 5. 1993 uspěl Jelcin v parlamentním referendu o důvěru v něj a jeho reformní program.
21. 8. 1993 Jelcin rozpustil dekretem [[Nejvyšší sovět Podněsterské moldavské republiky|Nejvyšší Sovět]] a Shromáždění lidových zástupců. Tento dekret, který odporoval ruské ústavě z roku [[1978]], zajistil přechodové období do voleb do nového parlamentu, [[Státní duma|Státní dumy]], a referenda o nové ústavě.
Odpovědí bylo, že předseda [[Nejvyšší sovět Sovětského svazu|Nejvyššího sovětu]] (Čečenec) [[Ruslan Chasbulatov]] označil prezidentův krok za státní převrat a vyzval občany, policii a armádu, aby se proti Jelcinovi postavila. [[Alexandr Ruckoj]] oznámil, že přebírá prezidentovy pravomoce, a parlament to v nočních hodinách schválil. Premiér Viktor Černomyrdin, předsednictvo vlády, ministři obrany, vnitra a bezpečnosti se však postavili na Jelcinovu stranu.<ref>http://www.rozhlas.cz/brno/upozornujeme/_zprava/ecce-homo-pokus-o-prevrat-v-rusku-roku-1993--1264317</ref>
Události v Moskvě nasvědčovaly, že se schyluje k občanské válce. 2. října propukly protijelcinovské nepokoje ve středu Moskvy a 3. října vyhlásil Boris Jelcin v hlavním městě výjimečný stav jako odpověď na útok stoupenců ruského viceprezidenta [[Alexandr Ruckoj|Alexandra Ruckoje]] na [[Televizní věž Ostankino|televizní studio v Ostankinu]]. Několik tisíc lidí proniklo do televizní budovy a vyřadilo z provozu první program ruské televize, přičemž jich desítky přišly o život. Cestu do budovy si totiž útočníci prorazili nákladními auty, stříleli přitom z ručních zbraní a házeli granáty. Útok na [[Televizní věž Ostankino|televizní studio v Ostankinu]] vedl generál [[Albert Makašov]].<ref>http://www.rozhlas.cz/zpravy/historie/_zprava/od-boje-o-ostankino-uplynulo-20-let-rusko-bylo-na-pokraji-obcanske-valky--1264541</ref> Mrtví byli i při útoku na moskevskou radnici, kdy vzbouřenci obsadili její dolní patra.
| |||