Gastroenterologie

Gastroenterologie je medicínský obor zabývající se diagnostikou a léčbou onemocnění zažívacího traktu. Zabývá se nemocemi trávící trubice od jícnu po řitní otvor (dutinou ústní a hltanem se zabývají stomatologie a otorhinolaryngologie) a také nemocemi velkých žláz - jater a slinivky břišní, které tvoří trávící enzymy a vývojově i funkčně k trávící trubici patří. Název pochází z řeckých slov γαστήρ (gaster) - žaludek, ἔντερον (enteron) - střevo a λόγος (logos) - slovo, nauka. Podobor zabývající se nemocemi jater a žlučového ústrojí je označován jako hepatologie.

Historie

V písemnictví starověkého Egypta se nachází záznamy o nemocech zažívacího traktu a snaze je léčit. Mimo jíné mívali faraonové svého "strážce konečníku", který pečoval o jejich pravidelné vyprazdňování. V Řecku se zažívacímu ústrojí věnovali například Hippokrates či Galén.

Rozvoj vědeckého studia zažívacího traktu začal koncem 18. století. V roce 1780 Ital Lazzaro Spallanzani experimentálně prokázal účinek žaludeční šťávy na potravu. Z 19. století pochází popis řady projevů onemocnění zažívacího traktu, průkaz obsahu kyseliny chlorovodíkové v žaludeční šťávě či studium histologie (mikroskopické stavby) zažívacích orgánů.

Vzhledem k tomu, že zažívací orgány jsou skryty uvnitř těla, se již od druhé poloviny 19. století se projevovaly snahy o jejich zobrazení u živého člověka, nikoli jen v rámci pitev. V roce 1868 Adolf Kussmaul sestrojil první gastroskop - optický přístroj k vyšetření žaludku. Inspiroval se přitom polykači mečů a šlo o pevný přístroj, který tak nebyl vhodný k běžnému vyšetřování. V první polovině 20. století doznal jistých vylepšení (např. snažší zavádění při použití kloubu u semiflexibilního gastroskopu z troku 1932), ani tak nedosáhl širšího použití. Mezitím po objevu rentgenového záření na konci 19. století se toto postupně začalo využívat nejen k zobrazení kostí, ale s použitím kontrastních látek (síran bárnatý, sloučeniny jódu) také k zobrazení dutých orgánů trávící trubice, především žaludku a střeva. V první poloviny 20. století pochází také první popisy některých nemocí (např. Crohnovy nemoci popsané Burrillem Bernardem Crohnem v roce 1932).

Velkým mezníkem v rozvoji gastroenterologie se stalo sestrojení flexibilního endoskopu s použitím světelných vláken s využitím jevu totální reflexe. Autorem prototypu z toku 1958 byl Basil Hirschowitz. Tyto přístroje výrazně zlepšily komfort vyšetření a brzy se rozšířily. Umožnily nejen výrazně zpřesnit diagnostiku nemocí žaludku a střeva, ale s postupným zdokonalováním technologií také řadu léčebných zákroků prováděných přímo pracovními kanály endoskopů. Později také umožnily vyšetření a zákroky na žlučových cestách či vývodu slinivky.

Paralelně se rozvíjely i další zobrazovací metody - sonografie, počítačová tomografie či později magnetická rezonance a v posledních letech pozitronová emisní tomografie, které doplňují vyšetření trávící trubice a jsou nezbytná při vyšetření jater, slinivky a okolních orgánů.

V druhé polovině 20. století se stále rozšiřovalo spektrum léčiv užívaných v terapii onemocnění zažívacích orgánů. Důležitými kroky bylo například zavedení sulfasalazinu do léčby nespecifických střevních zánětů v polovině století, později zavedení imunosupresiv a nejnověji na konci devadesátých let biologické terapie. V léčbě peptického vředy bylo klíčové zavedení H2-blokátorů v sedmdesátých letech a inhibitorů protovnové pumpy koncem osmdesátých let.

Výrazně pokročila léčba nádorů zažívacího traktu. Gastroenterologie se zde podílí zvláště na diagnostice a sledování nemocných během léčby a po ní. Samotná léčba je spíše v rukou chirurga (operační odstranění nádoru) a onkologa (chemoterapie, radioterapie, případně biologická terapie). S použitím endoskopických metod však možné odstranění časných stádií rakoviny bez nutnosti operace či další léčby. Gastroenterologie má také důležité místo v paliativní léčbě nádorů zažívacího traktu.

Vyšetřovací a léčebné metody v gastroenterologii

• endoskopie: gastroskopie, koloskopie, enteroskopie, endoskopická retrográdní cholangiopankreatografie (ERCP), kapslová endoskopie
• léčebné metody v endoskopii: polypektomie, endoskopická mukozní resekce, dilatace stenóz, zástava krvácení, perkutánní endoskopická gastrostomie (PEG)
• sonografie, endoskopická ultrasonografie
• manometrie jícnová a anální
• 24-hodinová jícnová ph-metrie
• jaterní biopsie

Gastroenterologie v České republice

V Česku je gastroenterologie podle vyhlášky 185/2009 Sb. samostatným atestačním oborem. Neoficiálně obor zastřešuje Česká gastroenterologická společnost, která patří do České lékařské společnosti Jana Evangelisty Purkyně a přispívá ke zvyšování úrovně odborných znalostí. Předsedou společnosti je prof. MUDr. Julius Špičák. K předním českým pracovištím patří interní klinika 1. lékařské fakulty Univerzity Karlovy a ÚVN Praha, Kliniky hepatogastroenterologie Institutu klinické a experimentální medicíny v Praze - Krči, II. interní klinika Fakultní nemocnice Hradec Králové a interní gastroenterologická klinika Fakultní nemocnice Brno.

Významné gastroenterologické společnosti

• World Gastroenterology Organisation
• American Gastroenterological Association
• American Society for Gastrointestinal Endoscopy
• United European Gastroenterology

Reference

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Gastroenterology na anglické Wikipedii.

Externí odkazy

• Slovníkové heslo gastroenterologie ve Wikislovníku

Portály: Medicína