Trumanova doktrína: Porovnání verzí

<center>'''Trumanova doktrína'''</center> byla vyhlášena [[12. března]] [[1947]]. Řešila především otázku [[Řecka]] a [[Turecka]]. Řecká vláda totiž požádala Spojené státy o finanční a hospodářskou pomoc. Na [[Turecko]] si zase činil nároky [[Sovětský svaz]]. [[Truman]] v závěru žádá Kongres o finanční podporu těmto dvěma státům ve výši 400 milionů dolarů k [[30. červen|30. červnu]] [[1948]]. Uvědomoval si totiž, že nárůst totalitních reřimů je vyživován nouzí, a tudíž že prvním krokem pomoci by měla být pomoc ekonomická. Také proto v návaznosti na Trumanovu doktrínu o rok později vzniká [[Marshallův plán]]. Vyzývá k převzetí odpovědnosti za politický vývoj východoevropských států. Ačkoli se tedy z praktické stránky zabývá především Řeckem a Tureckem, mluví i o ostatních státech, které ještě komunismu vzdorují.

V souvislosti s Trumanovou doktrínou se často mluví o '''„zadržování komunismu“.''' Šlo svým způsobem o politiku izolacionismu vůči Sovětskému svazu a státům, kterým byl násilně vnucen komunistický režim. Tento pojem použil jako první [[George Frost Kennan]] (16. únor 1904 – 17. březen 2005), americký diplomat, historik, politický poradce. Stál u vzniku Trumanovy doktríny i Marshallova plánu. Vystudoval ruskou historii, politiku a také jazyk, od roku [[1944]] pracoval na velvyslanectví v Moskvě. Na konci roku [[1946]] poslal ministrovi zahraničí Jamesi Byrnesovi telegram o 8000 slovech, ve kterém byla vytyčena nová strategie diplomatických vztahů vůči SSSR. V [[červenec|červenci]] [[1947]] se objevil v časopise Foreign Affairs Kennanův článek (pod pseudonymem X) s názvem The Sources of Soviet Conduct (Zdroje sovětského jednání). Článek začínal úvahou, že je Stalinova politika formována jednak [[marxismem-stalinismem]] a jednak Stalinovým odhodláním užívat ideu kapitalistického obklíčení k upevňování vlastní vnitropolitické pozice. [[Stalin]] nemohl tento kurz změnit a proto úlohou Západu bylo pevně a vytrvale odolávat expanzivní politice SSSR. USA budou muset toto poslání vzít na sebe samotné, ale nemusí to ohrozit jejich ekonomickou základnu ani politickou stabilitu. Naopak sovětská strana by po období dlouhodobého tlaku měla skončit buď rozpadem nebo postupným rozmělněním moci. Bohužel nikde nebylo upřesněno, zda se má nebo nemá jednat o vojenské řešení situace.