Byzantská kultura: Porovnání verzí
Smazaný obsah Přidaný obsah
m tzpo |
m wlink |
||
Řádek 45:
== Teologická literatura, obhajoba ortodoxie a uctívání obrazů ==
V mnohem menší míře než s historickou produkcí se ve středověké Byzanci setkáváme s literární činností v oblasti [[teologie]]. Poté co první všeobecné koncily v [[Nikáia|Nikáii]] (325), Efesu (431) a Chalkedonu (451) formulovaly základní křesťanská dogmata, nepociťovali ortodoxní křesťané již tolik potřebu o těchto záležitostech diskutovat. Hlavní autoritou se stala [[Bible]] a díla raných teologů - církevních otců. Teologická pojednání tak vycházela především z [[hereze|heretického]] prostředí odpůrců oficiálních dogmat.
Teologická literatura sloužící potřebám ortodoxní církve se produkovala především v dobách, kdy bylo oficiální učení církve ohroženo. Patří mezi ně období v poloviny 7.století, kdy se vládnoucí kruhy v čele s císařem [[Herakleios|Herakleiem]] (610-641) a poté [[Konstans II.|Konstantem II. Pogonatem]] (641-668) snažily o smíření ortodoxie s [[monofyzitismus|monofyzitskou]] herezí a přišly nejprve s kompromisním dogmatem o [[monoenergismus|monoenergismu]] a později s [[monotheletismus|monotheletismem.]] Proti jejich názorům vystoupil jako obhájcem oficiálního chalkedonského kánonu mnich [[Maximos Homologetes]]. Jeho teologické spisy byly typickými produkty byzantského mnišství. Emotivní mystický přístup v nich převažoval nad filozofickým racionalismem, typickým pro západní teologii. Maximovo dílo bylo hojně čteno v klášterním prostředí a mělo velký vliv na další vývoj typického řeckého [[mysticismus|mysticismu]].
| |||