Svéprávnost: Porovnání verzí

Přidáno 4 142 bajtů ,  před 6 lety
Napsala jsem aktuální verzi občanského zákoníku, který byl aktualizován 1.1.2014. Stručně jsem popsala svéprávnost jako takovou, nezletilost, přiznání svéprávnosti a omezení svéprávnosti.
(plné svéprávnosti nabývá člověk zletilostí (§30 OSŘ))
(Napsala jsem aktuální verzi občanského zákoníku, který byl aktualizován 1.1.2014. Stručně jsem popsala svéprávnost jako takovou, nezletilost, přiznání svéprávnosti a omezení svéprávnosti.)
☃☃
 
'''Svéprávnost''' (do 1. ledna 2014 '''způsobilost k právním úkonům''', někdy též nesprávně '''plnoprávnost''') je způsobilost [[právní jednání|právně jednat]], například uzavírat jakékoli smlouvy. Podle § 4 odst. 1 [[občanský zákoník (Česko, 2012)|občanského zákoníku]] platí vyvratitelná [[právní domněnka]], že každá svéprávná osoba má rozum průměrného člověka i schopnost jej užívat s běžnou péčí a opatrností a že to každý od ní může důvodně očekávat. Není-li osoba plně svéprávná, je její právní jednání, ke kterému není způsobilá, neplatné.
 
Jednou získané svéprávnosti se nelze ve smyslu § 16 občanského zákoníku nikdy vzdát. Na rozdíl od dřívější způsobilosti k právním úkonům ji nelze ani člověka zcela zbavit. Je možné ji jen podle § 55-65 občanského zákoníku omezit, jestliže je to v jeho zájmu a pokud nepostačí mírnější opatření, zejména v případě trvalé [[duševní porucha|duševní poruchy]]. O omezení svéprávnosti rozhoduje opět pouze soud, přičemž v rozsudku vždy vymezí rozsah omezení a zároveň jmenuje [[opatrovnictví|opatrovníka]]. Každé omezení trvá nejdéle tři roky, lze je však opakovaně prodloužit. I rozhodnutí o omezení svéprávnosti nicméně člověka nezbavuje práva samostatně právně jednat v běžných záležitostech každodenního života.
 
== Svéprávnost podle Nového občanského zákoníku (1.1.2014) ==
Svéprávnost je způsobilost nabývat pro sebe vlastním právním jednáním práva a zavazovat se k povinnostem (právně jednat). Podle § 4 odst. 1 občanského zákoníku, který vyšel v platnost 1.1.2014 se má za to, že každá svéprávná osoba má rozum průměrného člověka i schopnost užívat jej s běžnou péčí a opatrností a že to každý od ní může v právním styku důvodně očekávat. Svéprávným neboli právně způsobilým se člověk stává dovršením zletilosti. Před nabytím zletilosti se plné svéprávnosti nabývá přiznáním svéprávnosti, nebo uzavřením manželství. Svéprávnost nabytá uzavřením manželství se neztrácí ani zánikem manželství, ani prohlášením manželství za neplatné.<ref name=":0">Občanský zákoník, 89/2012 sb. aktuální znění č.89/2012 sb.,zákon upravující občanský zákoník,aktualizováno 1.1.2014</ref>
 
=== Nezletilost ===
Podle § 31 občanského zákoníku se má za to, že každý nezletilý, který nenabyl plné svéprávnosti, je způsobilý k právním jednáním co do povahy přiměřeným rozumové a volní vyspělosti nezletilých jeho věku. Udělil-li zákonný zástupce nezletilému, který nenabyl plné svéprávnosti, ve shodě se zvyklostmi soukromého života souhlas k určitému právnímu jednání nebo k dosažení určitého účelu, je nezletilý schopen v mezích souhlasu sám právně jednat, pokud to není zákonem zvlášť zakázáno; souhlas může být následně omezen i vzat zpět (např.udělí-li zákonný zástupce nezletilého, který nenabyl plné svéprávnosti, souhlas k samostatnému provozování obchodního závodu nebo k jiné obdobné výdělečné činnosti, stává se nezletilý způsobilý k jednáním, jež jsou s touto činností spojena. K platnosti souhlasu se vyžaduje přivolení soudu).<ref name=":0" />
 
=== Přiznání svéprávnosti u nezletilých ===
Navrhne-li nezletilý, který není plně svéprávný, aby mu soud přiznal svéprávnost, soud návrhu vyhoví, pokud nezletilý dosáhl věku šestnácti let, pokud je osvědčena jeho schopnost sám se živit a obstarat si své záležitosti a pokud s návrhem souhlasí zákonný zástupce nezletilého. V ostatních případech soud vyhoví návrhu, je-li to z vážných důvodů v zájmu nezletilého. Za podmínek stanovených v § 37 odst. 1 občanského zákoníku soud přizná nezletilému svéprávnost i na návrh jeho zákonného zástupce, pokud nezletilý s návrhem souhlasí.<ref name=":0" />''' '''
 
=== Narušení schopnosti zletilého právně jednat ===
V očekávání vlastní nezpůsobilosti právně jednat může člověk projevit vůli, aby byly jeho záležitosti spravovány určitým způsobem, nebo aby je spravovala určitá osoba, nebo aby se určitá osoba stala jeho opatrovníkem.''' '''Potřebuje-li člověk nápomoc při rozhodování, protože mu v tom duševní porucha působí obtíže, třebaže nemusí být omezen ve svéprávnosti, může si s podpůrcem ujednat poskytování podpory. Podpůrců může být i více.<ref name=":0" />
 
=== Omezení svéprávnosti ===
K omezení svéprávnosti lze přistoupit jen v zájmu člověka, jehož se to týká, po jeho zhlédnutí a s plným uznáváním jeho práv a jeho osobní jedinečnosti. Omezit svéprávnost člověka lze jen tehdy, hrozila-li by mu jinak závažná újma a nepostačí-li vzhledem k jeho zájmům mírnější a méně omezující opatření.''' '''Omezení svéprávnosti vykonává soud, který může omezit svéprávnost člověka v rozsahu, v jakém člověk není pro duševní poruchu, která není jen přechodná, schopen právně jednat, a vymezí rozsah, v jakém způsobilost člověka samostatně právně jednat omezil. V rozhodnutí o omezení svéprávnosti jmenuje soud člověku opatrovníka. Musíme si ovšem uvědomit, že rozhodnutí o omezení svéprávnosti nezbavuje člověka práva samostatně právně jednat v běžných záležitostech každodenního života.<ref name=":0" />
== Související články ==
* [[Právní osobnost]]