|
[[Soubor:Spilberk - casemate (2).jpg|náhled|vstup do kasemat]]
Od konce [[18. století]] se v nadzemních prostorách špilberské pevnosti začínají objevovat i „političtí“ vězni, např. francouzský revolucionář [[Jean-Baptiste Drouet]], uherský jakobín a spisovatel [[Ferenc Kazinczy]], později italský vlastenec a básník [[Silvio Pellico]], který svou knihou „Mé žaláře“ proslavil špilberské vězení po celé Evropě.
Francouzská armáda císaře [[Napoleon Bonaparte|Napoleona]] při svém odchodu z okupovaného Brna roku [[1809]] zničila některé důležité části opevnění.
Od [[10. červen|10. června]] [[1841]] do [[29. květen|29. května]] [[1855]] byl na Špilberku uvězněn mimo jiné vězeň č. 1042, vlastním jménem [[Václav Babinský]]. V roce [[1855]] pak císař [[František Josef I.]] špilberskou věznici zrušil a její prostory se přeměnily na vojenská [[Kasárny|kasárna]], kterými zůstaly dalších sto let.
V roce [[1959]] opustila Špilberk posádka československé armády a definitivně tak skončila jeho vojenská funkce. Následujícího roku se hrad stal sídlem Muzea města Brna. V současnosti je turistickým lákadlem a zejména v letních měsících se zde konají různé kulturní akce, hudební a divadelní festivaly, jsou odtud odpalovány ohňostroje [[Ignis Brunensis]].
== Stavební vývoj ==
[[Soubor:Půdorys Špilberku.svg|thumb|Půdorys Špilberku]]
S proměnami funkcí Špilberku souvisel i jeho stavební vývoj. Z původního gotického hradu 13. – 15. století se dochovalo poměrně málo, pouze v jeho východním křídle. Výrazně „gotickou“ podobu celého východního křídla však určila diskutabilní rekonstrukce z let [[1995]]–[[2000]] podle projektu Zdeňka Chudárka.
[[Pierre Philippe Bechade de Rochepin|P. Rochepin]]
Barokní pevnostní přestavbu s podílem předních vojenských inženýrů N. Peroniho, L. Rocheta a [[Pierre Philippe Bechade de Rochepin|P. Rochepina]] i brněnského stavitele [[Mořic Grimm|M. Grimma]], v současnosti připomíná především vnitřní fortifikační systém – hradby s bastiony, zděné příkopy s vestavěnými kasematy z roku 1742, a dále přízemní kasárenské a další objekty přistavěné po obvodu vnější zdi středověkého hradu v polovině 18. století. Součástí pevnostního systému byly i studna v západní části nádvoří a přilehlá cisterna.
Většina dnešních budov – jižní, západní a severní křídlo i střední trakt, rozdělující dřívější velké nádvoří na dvě části – vznikla až rozsáhlou přestavbou pevnosti na věznici ve 30. letech 19. století. Úpravy prováděné německou armádou hrad už spíše jen architektonicky sjednotily a projevily se více v interiérech a historizujících detailech.
==Kulturní akce==
| 