Foném: Porovnání verzí

Záměna fonému má schopnost změnit význam [[Slovo|slova]] (např. l'''i'''s – l'''e'''s – l'''o'''s). Foném tedy není každá [[hláska]] (ve smyslu konkrétního zvuku), nýbrž jen ta, která je schopna význam odlišit (tzv. distinkce). Foném je abstraktní jednotka, která je realizována pomocí [[alofon|alofonů]]. Alofony jsou zvukové realizace chápané rodilým mluvčím jako jeden foném (foném může být realizován i jedním alofonem). Český foném /[[Alveolární nazála|n]]/ je realizován pomocí dvou alofonních variant: základní (nejběžnější) realizace fonému /n/ je [n] – ''syn'' [syn], ale před velárními konsonanty je v češtině foném /n/ často realizován jako [[velární nazála|[ŋ]]] – ''banka'' [baŋka], tkz. poziční alofon. Poziční varianty jsou často fakultativní, jako tomu je v češtině, kdy je možné použít pouze základní realizaci fonému /n/ – nejčastěji je slova ''banka'' realizováno jako [baŋka], ale rodilí mluvčí považují i variantu [banka] za přípustnou. Foném realizovaný nestandardním alofonem může ukazovat na původ či [[sociální postavení]] mluvčího. Hláska, která je v jednom jazyce jednou z variant fonému, může být v jiném jazyce samostatným fonémem a rozlišovat význam slova (např. v [[angličtina|angličtině]] existuje minimální pár: ''sin'' [sin] 'hřích' × ''sing'' [siŋ] 'zpívat' – v češtině [ŋ] nemění význam slova [banka, baŋka]). Existence fonémů jako základních významových prvků řeči vede k tomu, že posluchač rozeznává v mluvené řeči fonémy, nikoli hlásky.