Manuel I. Portugalský: Porovnání verzí
Smazaný obsah Přidaný obsah
značka: editace z Vizuálního editoru |
mBez shrnutí editace |
||
Řádek 43:
Králova hlavní zásluha však tkví především ve velkolepé reformě soudnictví, mnohých státních orgánů a institucí a také některých oblastí veřejného života, díky čemuž prakticky sjednotil dosud rozdělenou zemi. Již na kortesech konaných v [[Montemor-o-Novo]] ([[1495]]) prosadil reorganizaci [[Soudní moc|justice]], která spočívala v posílení a centralizaci soudní moci. V letech [[1512]]–[[1521]] pak prostřednictvím celkově druhého a tentokrát již vytištěného portugalského zemského [[zákoník]]u nazvaného ''Manuelova nařízení'' (tzv. ''Ordenações Manuelinas'')<ref>Ordenações Manuelinas, [http://www1.ci.uc.pt/ihti/proj/manuelinas/ elektronická verze]</ref> podřídil městské soudy Koruně a vedle dvou nejvyšších soudů (tzv. ''Casa da Suplicação'' a tzv. ''Casa do Cível'') vytvořil ještě královský soud (tzv. ''Desembargo do Paço'').
Zasadil se také o reformu již poměrně zastaralých městských výsad (tzv. ''forais'') ([[1497]]–[[1498]]), byť nebyla geograficky úplná a stranou zůstaly i mnohé administrativní a právní otázky, a o o vydání ''Řádu pro úředníky městysů, měst a míst v těchto královstvích'' ([[1502]]). Následovalo nařízení sjednocující míry a váhy, které usnadnilo kupcům jejich aktivity ([[1502]]). Poté bylo v letech [[1502]]–[[1504]] zreformováno univerzitní školství{{#tag:ref|Univerzita byla založena osvíceným králem Dinisem I. v roce 1290 v Lisabonu. Její sídlo se pak nalézalo střídavě v hlavním městě a v Coimbře, než roku [[1537]] definitivně zakotvila v Coimbře, kde jí král [[Jan III. Portugalský|Jan III.]] postoupil část prostor svého paláce.|group=pozn.}} a v roce [[1512]] byla realizována daňová reforma. Pozitivních proměn se v letech
Snahy o dosažení politické, ekonomické, kulturní a náboženské unifikace a prosazení rasové čistoty{{#tag:ref|Společensky významného postavení, vyšších státních úřadů a přijetí ke studiu na univerzitu mohli dosáhnout pouze ti, kteří se prokázali osvědčením o tzv. čistotě krve (''limpeza de sangue'' či ''pureza de sangue''), tzn. že mezi svými předky neměli žádné [[Židé|židy]], [[Maurové|Maury]] nebo [[Černoši|černochy]]|group=pozn.}} byly ke konci 15. století patrné jak na území Španělska, tak Portugalska. Obětí těchto tendencí se nevyhnutelně stali [[židé]] a [[muslim|muslimové]], kteří byli na [[Iberský poloostrov|Iberském poloostrově]] nazýváni [[Maurové]].{{#tag:ref|Jako Mauři (česky též mouřeníni) byli označováni muslimové (nikoliv pouze Arabové!) ze severní Afriky a Iberského poloostrova, ale později se termín v rámci portugalského a španělského chápání přenesl na muslimy na celém světě. Slovo vychází z faktu, že přicházeli na Iberský poloostrov ze severní Afriky, tedy z římské provincie Mauretánie|group=pozn.}} V roce [[1492]] museli židé v případě odmítnutí [[křest|křtu]] opustit Španělsko. Muslimy stihl stejný osud až v letech [[1502]]–[[1525]],{{#tag:ref|V roce 1502 odešli z Kastilie, v letech 1525–1526 pak z Aragonie.|group=pozn.}} neboť ''Katolická Veličenstva'' až do jejich povstání v [[Granada|Granadě]] ([[1501]]) ctila jejich právo na vyznávání Prorokovy víry, které jim zaručila po obsazení Granady a ukončení [[reconquista|reconquisty]] v roce [[1492]]. Asi třetina z nich, tedy okolo 150 000, zamířila do sousedního Portugalska. Tamější král Jan II. je sice přijal, avšak až po zaplacení poplatku a pouze na omezenou dobu 8 měsíců. Výjimku představovali schopní řemeslníci, kteří mohli zůstat trvale. Zbytek musel po uplynutí zmíněné lhůty ze země odejít, nebo se nechat [[křest|pokřtít]]. V opačném případě byli zotročeni. Zhruba 2000 násilně pokřtěných židovských dětí odloučených od jejich rodičů nechal král roku [[1493]] exportovat na [[Svatý Tomáš a Princův ostrov|ostrov sv. Tomáše]], který se potýkal s nedostatkem kolonistů. Jejich potomci tam žijí dodnes.<ref name="Staněk99"/>
| |||