Eunuch: Porovnání verzí

[[File:Chevalier_Auguste_de_Henikstein_-_Kislar_Agassi._Grand_eunuque_du_G._Seineur._Bakadgi_S%C5%B1l%C5%B1sl%C5%B1._Astahi._Cuisinier_du_G._Seigneur.jpg|thumb|Kızlar Ağası, hlava černých eunuchů Otomanského říšského harému]]

[[File:Prince_Zhanghuai%27s_tomb%2C_eunuchs.JPG|thumb|Skupina eunuchů na stěně hrobky prince Žanghuai, 706 n. l.]]

'''Eunuch''' ([[řečtina|řecky]] „strážce lože“; z ευνέ (''euné'') – postel, ἔχειν (''echein'') – mít v moci) je muž, který (podle běžné definice tohoto termínu) buď byl [[kastrace|kastrován]] (typicky v brzkém věku – dříve, než se u něj projevily hormonální změny) nebo (podle některých starověkých textů) mu v plození potomků bránila [[impotence]], [[celibát]] či jiná zábrana. Eunuch měl specifickou funkci v mnoha společnostech – dvořané, kastrátní pěvci, náboženští specialisté, vojáci, členové královské gardy, vládní úředníci a strážci významných žen či sluhové v [[harém]]ech. Často pocházeli z řad [[otrok]]ů a kastraci podstupovali nedobrovolně. Kastrace z nich měla udělat spolehlivé sluhy, jež mohli být blíže významným osobám, včetně panovníků, a vykonávat pro ně drobné služby (včetně např. koupání, stříhání vlasů, nošení v nosítkách, dokonce vyřizování vzkazů). V kombinaci s neexistencí vlastní rodiny a zřeknutí se věrnosti komukoli jinému než vládci samotnému, bylo na eunuchy nahlíženo jako na důvěryhodné osoby<ref>{{en}}Christine Hsu (2012-09-24). "Eunuch Study Reveals That Castration May Add 20 Years to a Man's Life". Medicaldaily.com. Retrieved 2014-04-24.</ref> – funkci, kterou později plnili tajemníci a kancléři, konšelé. Eunuchy můžeme najít v starověkých a raně středověkých říších asijského kontinentu (Čína, Korea, Vietnam, Thajsko, Barma, Otomanská říše, Indický subkontinent), v Evropě pak ve starém Řecku, Římě a Byzancii. Nejstarší záznamy se o eunuchovi zmiňují v 21. století př. n. l.<ref>{{en}}Maekawa, Kazuya (1980). Animal and human castration in Sumer, Part II: Human castration in the Ur III period. Zinbun [Journal of the Research Institute for Humanistic Studies, Kyoto University], pp. 1–56.</ref>