Wikipedie

Kostel Panny Marie před Týnem: Porovnání verzí

Interaktivně procházet historii
← Přejít na předchozí porovnáníPřejít na další porovnání →
Smazaný obsah Přidaný obsah
VizuálníWikitext
m typo
m clean up, replaced: | diecéze = Arcidiecéze pražská → | diecéze = pražská 25px|bezrámu|vlevo za použití AWB
Řádek 7:
| církev = [[Římskokatolická církev|římskokatolická]]
| provincie = [[Česká církevní provincie|česká]]
| diecéze = [[Arcidiecéze pražská|pražská]] [[Soubor:Arcidieceze PrahaCoA.jpg|25px|bezrámu|vlevo]]
| unie =
| děkanát =
Řádek 51:
 
=== Osudy současného kostela ===
V polovině [[14. století]] zahajují farníci, kteří patřili mezi nejbohatší městský patriciát, za podpory významných měšťanských rodin z jiných farních obvodů novostavbu vrcholně gotické trojlodní [[bazilika|baziliky]], která se stala hlavním staroměstským kostelem nejen [[Pozdní středověk|pozdního středověku]]. V základním plánu poměrně konzervativní architekturu ovlivnili postupně mistři pocházející z největšího stavebního podniku v Čechách, z obou pražských [[Katedrála svatého Víta, Václava a Vojtěcha|katedrálních]] [[Stavební huť|hutí]], v první fázi [[Matyáš z Arrasu|Matyáše z Arrasu]] a následně [[Petr Parléř|Petra Parléře]]. Na druhého jmenovaného ukazují [[kružba|kružby]] oken [[Hlavní loď|hlavní lodi]] a zejména okno západního [[průčelí]] o výšce 28 m. Dále je v českém prostředí nebývale velkolepě sochařsky zpracovaný severní [[portál (architektura)|portál]] s [[Pašije|pašijovým]] cyklem v [[tympanon|tympanonu]]u a [[sedile]] v závěrech obou bočních lodí. Sedile severní odkazuje svou [[ikonografie|ikonografií]] na umělecké prostředí krále [[Václav IV.|Václava IV.]], který mohl také osobně nebo prostřednictvím osob ze svého okolí ovlivnit tato vynikající umělecká díla. Týnský kostel byl přitom situován nedaleko jeho nového hlavního sídla [[Králův dvůr|Královského dvora]], mohl jej tedy osobně navštěvovat. Novostavba začala sloužit svému účelu okolo roku [[1380]], kdy došlo také k přenesení oltářů z původního raně gotického kostela. Před vypuknutím [[Husitství|husitských bouří]] byly dostavěny tři lodě, není však jisté, zda byla hlavní loď zaklenuta. Stavba tehdy postrádala západní [[Štít (architektura)|štít]], nejspíše [[klanba|klenbu]] a [[krov]] hlavní lodi a obě [[věž]]e.
 
[[Soubor:Praha Týnský chrám.jpg|thumb|left|Dobová rytina zobrazující podobu chrámu v devatenáctém století]]
Týnský kostel byl poměrně záhy ovládnut reformní stranou, v [[Husitství|husitských dobách]] se potom stává jedním z předních kostelů strany podobojí. Od r. [[1427]] zde působil [[Jan Rokycana]], r. [[1435]] zvolený avšak nikdy nepotvrzený [[utrakvismus|utrakvistický]] [[biskup]], blízký spolupracovník [[Jiří z Poděbrad|Jiřího z Poděbrad]], který byl v kostele u sakristie r. [[1471]] také pohřben. Po husitských válkách měla být stavba dokončena a zastřešena, ale dřevo na [[krov]] mělo být místo toho použito na stavbu šibenic pro [[Jan Roháč z Dubé|Jana Roháče z Dubé]] a jeho 50 druhů, popravených na příkaz císaře [[Zikmund Lucemburský|Zikmunda]]. Krov tak byl pravděpodobně dokončen až o 20 let později r. [[1457]].
 
Stavba pokračovala za vlády [[Jiří z Poděbrad|Jiřího z Poděbrad]], zvoleného králem na nedaleké [[Staroměstská radnice|Staroměstské radnici]], který nechal později v chrámu pohřbít své srdce a to vedle hrobu [[Jan Rokycana|Jana Rokycany]]. Do r. [[1463]] byl vztyčen štít hlavní lodi a r. [[1466]] dostavěna severní [[věž]]. V nice [[štít]]u byla umístěna panovníkova socha s nápisem "Veritas vincit" ("Pravda vítězí") a nad ní umístěn pozlacený kalich. Socha byla snesena r. [[1623]] a nahrazena r. [[1626]] reliéfem [[Madona|Madony]] ve sluneční svatozáři od [[Kašpar Bachteler|Kašpara Bechtelera]]. Jižní věž byla dokončena roku [[1511]] za vlády [[Vladislav Jagellonský|Vladislava Jagellonského]]. Obě věže se pak tyčí do výšky 80 metrů.
 
Po [[Bitva na Bílé hoře|Bílé hoře]] (r. [[1621]]) připadl kostel opět [[katolická církev|katolické]] straně. Z chrámu byly odstraněny nejen symboly utrakvismu, ale také ostatky některých jejích představitelů, mj. [[Jan Rokycana|Jana Rokycany]]. Záhy po skončení [[Třicetiletá válka|třicetileté války]] (r. [[1648]]) začínají měšťané hojně zřizovat oltáře v novém barokním slohu. Mezi prvními je to oltář hlavní (r. [[1649]]), který je symbolickým poděkování pražanů Matce Boží za ukončení dlouhého válečného konfliktu, obdobně jako [[Mariánský sloup (Staroměstské náměstí)|Mariánský sloup]] na [[Staroměstské náměstí|Velkém rynku]]. Roku [[1670]] dokončil architekt [[Giovanni Domenico Orsi]] novou varhanní kruchtu. Roku [[1679]] kostel postihl požár. Klenba hlavní lodi a presbytáře musely být následně sneseny a nahrazeny barokní klenbou valenou s lunetami. V roce [[1819]] zachvátil požár severní věž. Její obnova se protáhla do r. [[1836]], kdy došlo k nahrazení zničeného krovu (podle jižní věže, kde se původní krov dochoval). Během úprav v puristickém duchu v druhé polovině [[19. století]] byla odstraněna omítka, která pokrývala část fasády. Kostel tak dostal nepůvodní vzhled opukového kamene, který známe dnes.
 
V roce [[1933]] byl k farnímu obvodu jako filiální připojen [[kostel svatého Havla (Praha)|kostel sv. Havla]], v roce [[2009]] potom [[kostel svatého Haštala|kostel sv. Haštala]], spojený s Týnem dočasně již v době pobělohorské. Do farního obvodu náleží také kostel [[Kostel svatého Jakuba Většího (Staré Město)|kostel sv. Jakuba]], který má ovšem vlastní duchovní správu. Ve druhé polovině [[20. století]] byl Týnský kostel proslulý dlouholetým působením [[farář]]e [[Jiří Reinsberg|Jiřího Reinsberga]] ([[1946]]–[[1993]]). Byl v [[Čechy|Čechách]] jedním z prvních míst zavádění jak [[liturgie|liturgické]] reformy [[Pius XII.|Pia XII.]] v 50. letech, tak [[Druhý vatikánský koncil|pokoncilních]] reforem a překladů [[liturgický text|liturgických textů]]. Kolem farnosti se shromáždila specifická skupina křesťanů, a na rozdíl od mnoha jiných církevních aktivit tuto společnost v centru Prahy komunistický režim toleroval. Od 70. let [[20. století|20.]] do počátku [[21. století]] prošel také kostel celkovou náročnou obnovou.
Řádek 73:
=== Vybavení ===
 
[[Mobiliář]] kostela je v současné době převážně [[baroko|barokní]]. Z původního [[středověk]]ého vybavení se dodnes dochovalo v interiéru chrámu pět uměleckých prací: [[cín]]ová [[křtitelnice]] z roku [[1414]], nejstarší a největší v [[Praha|Praze]]; kamenná [[kazatelna]] v hlavní lodi; velmi cenná jsou dvě díla tzv. [[Mistr Týnské kalvárie|Mistra Týnské kalvárie]] z počátku [[15. století]]: Týnská madona a sousoší Kalvárie v závěru severní lodi; nakonec potom dvě pozdně [[Gotika|gotická]] umělecká díla: na pomezí [[renesance]] se nachází oltář s ústřední dřevořezbou [[Svátek Křtu Páně|Kristova křtu]] od podunajského mistra, zvaného podle signatury [[Monogramista IP]] z doby po roce [[1520]]; posledním potom kamenný [[baldachýn]] z roku [[1493]] pocházející snad z dílny [[Matěj Rejsek|Matěje Rejska]]. Ten původně kryl hrobku biskupa [[Augustin Luciani|Augustina Luciána]] z Mirandoly. Již před jeho vznikem se v těchto místech nacházel oltář [[Svatý Lukáš|sv. Lukáše]] staroměstského malířského [[cech]]u, v baroku s obrazem [[Karel Škréta|Karla Škréty]] sv. Lukáš maluje [[Madona|Madonu]] (dnes v [[Muzeum hlavního města Prahy|MHMP]]), nahrazený v polovině [[19. století]] stávajícím obrazem téhož námětu v [[Novogotika|neogotickém]] [[Retabulum|retabulu]] od [[Josef Vojtěch Hellich|Josefa Vojtěcha Hellicha]].
 
[[Soubor:Pražské Staré Město.JPG|thumb|left|Týnský chrám od Prašné brány]]
Z období [[renesance]] a [[baroko|baroka]] se dochoval mimořádně zajímavý soubor reliéfně tesaných [[náhrobní kameny|náhrobních kamenů]] a [[epitaf]]ů, mj. náhrobník astronoma [[Tycho Brahe|Tychona Braheho]] z r. [[1601]], který je umístěn u prvního jižního [[pilíř]]e [[hlavní loď|hlavní lodi]]. Z barokního mobiliáře vynikají dřevořezby raně barokních oltářů a cenné [[varhany]] od [[Hans Heinrich Mundt|Jana J. Mundta]] z let [[1670]]-[[1673]], které patří mezi troje nejstarší dochované varhany v [[Praha|Praze]]. Mezi raně barokními [[oltář]]i je cenný zejména hlavní oltář z roku [[1649]] s titulárním obrazem [[Svátek Nanebevzetí Panny Marie|Nanebevzetí Panny Marie]] od jednoho z našich významných barokních malířů [[Karel Škréta|Karla Škréty]], který je autorem několika dalších pláten bočních oltářů. V kostele nalezname také díla dalších barokních mistrů: sochařů [[Jan Jiří Bendl|Jana Jiřího Bendla]] a [[Ignác František Weiss|Ignáce Františka Weisse]] (oltářní plastiky), [[Arnošt Jan Heidelberger|Jana Heidelbergera]] (socha [[František z Pauly|sv. Františka z Pauly]] v severní lodi), malířů M. Strassera (Nalezení Sv. kříže, z hlavního oltáře zrušeného kostela stejného zasvěcení), [[Jan Jiří Heinsch|Jana Jiřího Heinsche]] (oraz [[Svatý Josef|sv. Josefa]] v severní lodi, oltářní obraz Rodokmenu Jesse), [[Michael Václav Halbax|M. Václava Halbaxe]] (obraz [[Svatý Kryšpín a Kryšpinián|sv. Krišpína a Krišpiniána]]), jeho přítele [[Petr Brandl|Petra Brandla]] (obraz Příjezd [[Svatý Václav|sv. Václava]] na [[Svatá říše římská|říšský sněm]]), z období rokoka potom [[Ignác Raab|Ignáce Raaba]] ([[Svatý Jan Křtitel]]) či [[František Xaver Palko|Františka Xavera Palka]] (sv. Expeditus) . V presbytáři se nachází také dvě rozměrná plátna od severoitalského renesančního malíře [[Romanino|Romanina]] ([[1484]]-[[1564]]) s náměty [[Navštívení Panny Marie]] a Obětování Páně.
 
V interiéru se nacházejí také umělecká díla z [[19. století]]. V roce [[1846]] bylo požehnáno nové sousoší [[Svatý Cyril a Metoděj|sv. Cyrila a Matoděje]] z [[Carrara|carrarského]] [[mramor|mramoru]]u od [[Emanuel Max|Emanuela Maxe]], které chrámu věnoval [[Ferdinand I. Dobrotivý|Ferdinand V.]] V letech [[1846]]-[[1847]] došlo pod vedením [[Josef Vojtěch Hellich|Josefa Vojtěcha Hellicha]] k novému uspořádání oltářů, které do značné míry v kostele vydrželo dosud, byl také autorem výše zmíněného oltáře [[Svatý Lukáš|sv. Lukáše]] a některé další oltáře obnovil či doplnil. Roku [[1854]] byla potom pořízena nová křížová cesta od [[František Čermák (malíř)|Františka Čermáka]] a roku [[1864]] vzniká nový oltář [[Panna Maria Bolestná|Panny Marie Bolestné]] v závěru jižní lodi kostela s titulním obrazem od [[Antonín Lhota|Antonína Lhoty]].
 
==== Mobiliář dochovaný mimo kostel ====
Řádek 138:
 
<!-- == Prameny ==
Archiv hl. m. Prahy, fond Týnský chrám (inventář je dostupný online). -->
 
== Externí odkazy ==
Citováno z „https://cs.wikipedia.org/wiki/Kostel_Panny_Marie_před_Týnem“