Kostel Nejsvětějšího Jména Ježíš (Plzeň): Porovnání verzí

m
clean up, replaced: materiál = zděný → materiál = zděný za použití AWB
m (clean up, replaced: materiál = zděný → materiál = zděný za použití AWB)
| výška =
| umístění oltáře =
| materiál = [[Zdivo|zděný]]
| adresa =
| web =
První zmiňovanou přestavbu kaple u své usedlosti nechal v letech 1745–1746 provést lékař a plzeňský primátor [[Petr Pavel Helffer]]. Budovaná kaple byla zasvěcena [[Pražské Jezulátko|Jezulátku]]. Důvod stavby byl především v úmyslu zřídit rodinnou hrobku. Architektem a stavitelem kaple resp. přestavby kaple, byl [[Matěj Ondřej Kondel]], který byl tou dobou realizátorem některých staveb dle návrhu [[Jan Blažej Santini-Aichel|Jana Blažeje Santiniho-Aichla]]. Přestavba spočívala v přístavbě obdélného prostoru na jižní straně původní kapličky, se kterou byl spojen přestavbou původní okenní [[Výklenek|niky]]. Tak vznikl vítězný oblouk s [[Archivolta|archivoltou]] užší než svislá část, na kterou nasedá přes konzolovité [[Voluta|voluty]]. Tím se prostor původní kaple stává lodí a nová přístavba [[Kněžiště|presbyteriem]]. Pro novou přístavbu jsou typické vně elipsovitě vypouklé boční obvodové stěny. Nad nově vytvořeným [[Kněžiště|presbytářem]] vznikla i vížka, která pravděpodobně po opravě a přestěhování nad nově vybudovanou část existuje dodnes. Ke svěcení kaple došlo pravděpodobně první lednovou neděli [[1747]]<ref>Přesné datum svěcení není spolehlivě známo</ref>.
 
1. srpna [[1770]] získávají zdejší statek včetně okolních pozemků a rovněž tak i kapli manželé Matěj a Anna Deblerovi. Avšak již roku [[1776]] získává kapli, letohrádek a vše k tomu náležející [[Jakub Vilém Seitz]], plzeňský zvonař, jehož žena Anna byla vdova po plzeňském zvonaři [[Pernerové |Pernerovi]]. Již v následujícím roce byl pro kapli v Seitzově dílně ulit nový zvon. V roce [[1781]] byla kapli udělena papežem [[Pius VI.|Piem VI.]] na sedm let [[Odpustek|odpustková]] [[Papežská bula|bula]]. Po smrti Jakuba Viléma Seitze v roce [[1793]] získává jmění rovným dílem jeho žena Anna a její syn z prvního manželství [[Petr Pavel Perner]], který v závěji již následujícího roku získává po matce i druhou polovinu. Tak se roku [[1794]] stává vlastníkem kaple rodina [[Pernerové|Pernerů]], která rovněž hodlala v kapli zřídit rodinnou hrobku. Pernerovi se však dosavadní hrobka pod kostelem zdála malá a proto se rozhodl pro rozšíření kaple a s tím i rozšíření hrobky pod ní. Tímto úkolem pověřil plzeňského stavitele [[Antonín Barth|Antonína Bartha]], který práce v letech 1806 až 1807 realizoval. Stavba byla orientována východním směrem, čímž se napravila dosavadní chybná orientace oltáře na jižní straně. Dosavadní kaple se stala prakticky předsíní nově zbudovaného kostelíku. K vysvěcení plzeňským arciděkanem P. [[Tomáš Kordík|Tomášem Kordíkem]] došlo 2. ledna [[1808]].
 
Roku [[1870]] je [[Robert Perner]] nucen z finančních důvodů zahradu i s kostelíkem prodat manželům Matěji a Josefě Divíškovým. I oni užívali [[krypta|kryptu]] pod kostelem jako rodinnou hrobku, o čemž svědčí pamětní deska. Roku [[1877]] nechali provést úpravu vstupu do [[krypta|krypty]], který již nebyl zvenčí jako dosud, ale poklopem uvnitř kostela. Rovněž díky sbírce došlo roku [[1893]] k opravě fasády i interiéru. Díky daru Viléma Rösche bylo v rámci oprav osazeno i barevné vitrážové okno ve starší části. Upraveno bylo i okolí. Prostor nově vybudovaného hospodářského dvora jižně od kostelíku byl zvýšen o cca 1 metr. Na východní straně byla prohloubena vodoteč odvádějící vodu ze svahu. Vedla však příliš blízko kostelíku bez jakékoliv izolace, což způsobilo masivní vlhnutí zdí.