Magnetická páska: Porovnání verzí
Smazaný obsah Přidaný obsah
{{Commonscat}} z wikidat |
stylistika |
||
Řádek 11:
Zvuk byl na počátku éry zvukových záznamů zaznamenávám mechanicky. [[Edison]] jej začal nahrávat na válečky [[fonograf]]u, vytlačeného rovněž mechanickým [[gramofon]]em. Dán [[Waldemar Poulsen]] se vydal jinou cestou. Pokusil se zaznamenat zvuk na tenký ocelový drátek, převíjený vysokou rychlostí mezi póly elektromagnetu, kterým protékaly hovorové proudy z telefonního sluchátka. Jeho vynález dostal název [[telegraphon]]. Jinak se označoval také jako mluvící přístroj. Práce s kilometry vlasově tenkého drátu však nebyla snadná. Záznam byl velmi zarušený a střih nemožný.
Magnetická páska byla prvně použita pro záznam zvuků [[Fritz Pfleumer|Fritzem Pfleumerem]] v [[Německo|Německu]] v roce [[1926]]. Ten vycházel z vynálezu magnetického záznamu na drát [[Valdemar Poulsen|Valdemara Poulsena]] z roku [[1898]]. Pfleumerův vynález používá prášek oxidu železitého nanesený na dlouhém proužku papíru. Tento objev byl později zdokonalen německou společností [[AEG]], která vyráběla záznamová zařízení a společností [[BASF]], která k nim vyráběla pásky. Firma [[AEG]] nahradila snadno se trhající papír za celuloidový pásek, na který se přes tenkou mezeru kruhového magnetu zaznamenávaly zvukové kmitočty. Takto se zrodil první pásek pro [[magnetofon]], slavící obdiv na Berlínské rozhlasové výstavě v roce 1935. V roce [[1933]], ve společnosti [[AEG]], vynalezl [[Eduard Schuller]] hlavu rekordéru ve tvaru prstenu. Do té doby se používaly hlavy s úzkým tyčovým profilem, které poškozovaly pásky. Důležitým vynálezem této doby byla také vysokofrekvenční předmagnetizace, která
První magnetický pásek byl 6,5 mm široký a navíjel se na cívku. Byl tenčí než lidský vlas a zaznamenaný signál měl frekvenční rozsah pouze 6 kHz. Poprvé v rozhlasové historii se však daly nahrávky stříhat a bylo tak možné rychle opravovat chyby či opravit přetržený pásek.
| |||