Azyl: Porovnání verzí
Smazaný obsah Přidaný obsah
značka: editace z Vizuálního editoru |
Rozšíření pojmu azyl o další odstavce: azylant, azylový dům. Dále pak doplnění informací do odstavce s názvem Původ a dějiny.
zdroj: MATOUŠEK, Oldřich. Slovník sociální práce. Vyd. 2., přeprac. Praha: Portál, 2008, 271 s. ISBN… značka: editace z Vizuálního editoru |
||
Řádek 4:
Členské státy [[Evropská Unie|Evropské Unie]] musí zabránit situaci, aby žádosti o azyl byly podány stejnou osobou v několika státech současně, přičemž musí spolupracovat v rámci minimálních [[záruka|záruk]], jež mají být poskytnuty [[žadatel o azyl|žadatelům o azyl]] v případě [[vyhoštění]] a v době přezkumu [[žádost]]i o azyl nebo [[odvolání]] proti [[rozhodnutí]].
== Azylant ==
Cizinec, kterému bylo podle zákona o azylu uděleno právo azylu, a to po dobu platnosti rozhodnutí o udělení azylu. V ČR se nyní udělování azylu řídí z. 325/1999.- azyl, azylová politika, žadatel o azyl.<ref>MATOUŠEK, Oldřich. ''Slovník sociální práce''. Vyd. 2., přeprac. Praha: Portál, 2008, 271 s. ISBN 978-80-7367-368-0, str. 29</ref>
== Azylový dům ==
Jedná se ubytovací zařízení pro osoby bez přístřeší, které by mělo klientům, kteří sem přicházejí motivováni ke změně vlastní situace pomoci, s integrací do společnosti. V některých azylových domech proto klienti procházejí tzv. integračními stupni, tj. fázemi pobytu, během nichž si klient klade postupně náročnější cíle. Ve většině azylových domů je délka pobytu klienta omezena na několik měsíců. Výjimkou jsou tzv. emauzské domy, v nichž klienti mají povinnost pracovat a z takto vydělaných peněz přispívat na ubytování a stravu. V tomto typu církevního zařízení není na klienta vyvíjen tlak aby svou životní situaci změnil.<ref>MATOUŠEK, Oldřich. ''Slovník sociální práce''. Vyd. 2., přeprac. Praha: Portál, 2008, 271 s. ISBN 978-80-7367-368-0, str. 29</ref>
== Původ a dějiny ==
Azyl je prastarý nábožensko-právní institut a původně znamená útočiště, místo, kam se pronásledovaný člověk může uchýlit před pronásledovateli, protože ho tam chrání náboženská autorita. Když se tam člověk uchýlil, přestaly se na něj vztahovat světské zákony a poddal se ochraně Bohů.Tato místa byla přesně definována jako to, kterým osobám je možné azyl poskytnout a kterým ne, případně jaké rituály musí žadatel o azyl předem podstoupit (u křesťanů např. pokání.)<ref>MATOUŠEK, Oldřich. ''Slovník sociální práce''. Vyd. 2., přeprac. Praha: Portál, 2008, 271 s. ISBN 978-80-7367-368-0, str. 29</ref> Podle [[Bible]] měli mít staří [[Izrael]]ci „útočištná města“, která však neposkytovala ochranu vrahům (Num 35,11-14; Joz 20,2nn; 1Par 6,42-52). Smysl byl zabránit okamžité pomstě a tak umožnit vyjednávání, případně nenásilné řešení konfliktu.<ref>Sokol, ''Moc, peníze a právo''. Plzeň 2007, kap. 14.</ref> Povinnost poskytovat azyl chápaly staré kultury jako velmi vážnou a [[Aischylos|Aischylova]] tragédie „Prosebnice“ líčí konflikt panovníka mezi povinností chránit uprchlice a nebezpečím válečného konfliktu s jejich pronásledovateli. V křesťanských zemích se za útočiště pokládaly všecky chrámy, proto se vraždy v kostele chápaly i jako porušení asylového práva.
| |||