Mořic Adolf Saský: Porovnání verzí

Smazaný obsah Přidaný obsah
Aeromix (diskuse | příspěvky)
+plný titul do poznámky, i když se mi to nezdá jako nejlepší místo pro zařazení; -zaměstnavatel - poněkud vtipnej "zaměstnavatel", navíc to je sporný; - pahýl
Aeromix (diskuse | příspěvky)
menší rozšíření a přepracování
Řádek 70:
[[Soubor:Biskup Sachsen-Zeitz Móřic Adolf Karel.jpg|left|thumb|Znak litoměřického biskupa Adolfa Karla Sachsen-Zeits]]
 
Pocházel z vedlejší větve [[Wettinové|kurfirtského saského rodu]] luterského vyznání. Byl svým strýcem Kristiánem Augustem odňat matce a dán katolickým učitelům. Tento strýc, sám konvertita, se stal roku [[1707]] ostřihomským arcibiskupem. Do jeho rukou složil mladý Mořic v kterémsi maďarském, podle jiných v lužickém klášteře v [[Marienthal]]u, vyznání víry roku 1716 a v sedmnácti letech obdržel členství kapituly v [[Kolín nad Rýnem|Kolíně nad Rýnem]]. Vysvěcen byl v [[Drážďany|Drážďanech]] a jako titulárního arcibiskupa z Farsalu ho jmenoval [[Karel VI.]] biskupem v [[Hradec Králové|Hradci Králové]] a odtud po roce biskupem v [[Litoměřice|Litoměřicích]], kam přišel [[7. prosinec|7. prosince 1733]]. Je pochopitelné, že konjunkturalisticky založený šlechtic - konvertita, mající zálibu v barokně honosném životě u saského dvora, se zdržoval je zřídka v sídle své katedry. Diecési spravovali v jeho nepřítomnosti [[generální vikář]]i [[Jan Václav Regner z Kličína|Regner]], [[Bernard Fischer|Fischer]] a [[Jan Ignác Jarschel|Jarschel]]. Za správy těchto svědomitých kněží došlo ke zřízení diecézního semináře roku [[1738]]. V roce [[1739]] se ujali v Konojedech u [[Úštěk]]u správy kláštera servité a v roce [[1753]] byl na [[Mělník|Mělníce]] usazen řád kapucínů. V roce [[1744]] obdrželi kapitulní děkan a starší kanovník v Litoměřicích právo pontifikálií, ostatní kanovníci fialový kanovnický pláštík. Protože biskup se svěřeným majetkem hospodařil neodpovědně, byl na něho uvalen konkurs. Kromě toho žil i s [[Katedrální kapitula u sv. Štěpána v Litoměřicích|litoměřickou kapitulou]] ve stálých sporech pro svévolné i protiprávní zasahování do usnesení církevního soudu a pro svou nesnášenlivou povahu.
 
=== Biskupem v Litoměřicích ===
V Litoměřicích si vybudoval vlastní dvůr a zřídil i svou obrazovou galerii. Měl v ní 232 obrazů, z nichž 155 sám vlastnil a zbytek patřil biskupství. Část ''světských'' obrazů pak byla přestěhována na [[Stvolínky (zámek)|zámek Stvolínky]], která sloužila jako biskupská letní rezidence.<ref name=“Smejkal“>{{Citace monografie
 
Šlechtic z nejvyšších kruhů evropské aristrokracie<ref name=Croy125>Croÿ, str. 125</ref> se zhlížel zejména ve svém slavném příbuzném, saském kurfiřtovi a polském králi [[August II. Silný|Augustovi II. Silném]], který učinil z [[Drážďany|Drážďan]] velkolepé rezidenční město s mnoha věhlasnými stavbami.<ref name=Croy125>Croÿ, str. 127</ref> Věnoval se proto zejména mecenášství a sběratelským zájmům, v Litoměřicích si vybudoval vlastní dvůr a zřídil obrazovou galerii, v níž měl 232 obrazů, z nichž 155 sám vlastnil a zbytek patřil biskupství. Část ''světských'' obrazů byla umístěna na [[Stvolínky (zámek)|zámku Stvolínky]], která sloužila jako biskupská letní rezidence.<ref name=“Smejkal“>{{Citace monografie
| příjmení = Smejkal
| jméno = Ladislav
Řádek 83 ⟶ 85:
| isbn = 978-80-86367-65-1
}}</ref>
Oproti tomu v sídle své katedry se zdržoval jen zřídka.<ref name=Croy125>Croÿ, str. 127</ref> Diecézi spravovali v jeho nepřítomnosti [[generální vikář]]i [[Jan Václav Regner z Kličína|Regner]], [[Bernard Fischer|Fischer]] a [[Jan Ignác Jarschel|Jarschel]]. Za správy těchto svědomitých kněží došlo roku [[1738]] ke zřízení diecézního semináře. V roce [[1739]] se ujali v Konojedech u [[Úštěk]]u správy kláštera servité a v roce [[1753]] byl na [[Mělník|Mělníce]] usazen řád kapucínů. V roce [[1744]] obdrželi kapitulní děkan a starší kanovník v Litoměřicích právo pontifikálií, ostatní kanovníci fialový kanovnický pláštík.
 
Mořic Albert měl nesporné schopnosti a byl považovaný za schopného hodnostáře s velkými nadějemi. Mělo se zvažovat i jeho budoucí jmenování kardinálem.<ref name=Croy129>Croÿ, str. 129</ref> Přesto byl osobně nešťastným člověkem, trpícím tím, že mu rodina předurčila kněžské povolání, pro něž neměl vlohy ani pochopení.<ref name=Croy129 /> "Sám o sobě říkal, že matce vděčí za výchovu v katolické víře, ale na za to, že se musel stát knězem. Nakonec svému zoufalství podlehl a vedl nepřiměřený život utápený v marnotratnostech." <ref name=Croy129 /> Postupně se čím dál víc oddával světskému způsobu života, takže mu časem přestaly stačit výnosy z prebend a bohatých litoměřických statků.<ref name=Croy129 /> Roku 1746 byl na litoměřické biskupství dokonce uvalen konkurs.<ref name=Croy129 /> Vedle toho žil i s [[Katedrální kapitula u sv. Štěpána v Litoměřicích|litoměřickou kapitulou]] ve stálých sporech pro svévolné i protiprávní zasahování do usnesení církevního soudu a pro svou nesnášenlivou povahu.
 
== Na sklonku života ==