Digitalizace textu: Porovnání verzí

Smazaný obsah Přidaný obsah
Nová stránka: == '''Digitalizace''' == Jednoduchá definice přibližuje digitalizaci jako: „Technologie reformátování, která spočívá v převedení dokumentu do elektronické (digitál…
značka: nevhodná syntaxe v nadpisu
 
Řádek 1:
== '''Digitalizace''' ==
Jednoduchá definice přibližuje digitalizaci jako: „Technologie reformátování, která spočívá v převedení dokumentu do elektronické (digitální) podoby.“ Jiné vysvětlení digitalizace zní: „…převod vybraných měřitelných fyzikálních veličin objektu do numerických hodnot…“ Mezi fyzikální veličiny u textového dokumentu může patřit velikost písma, druh písmo, font, stylistický formát. Digitalizovat můžeme knihy, časopisy, lékařské snímky, mapy, zvuky, videa, televizní vysílání nebo také 3D objekty.

Laicky řečeno znamená digitalizace převod dokumentu do nul a jedniček, které se následně snažíme zobrazit pro lidské oko. To se uskutečňuje skrze odpovídající počítač a jeho zobrazovací zařízení (monitor), či jiná zařízení jako mobilní telefon nebo tablet.
 
Na závěr je nutné uvést, že proces digitalizace textu (především pokud digitalizujeme knižní předlohy), může způsobit destrukci originálu. V průběhu digitalizace může dojít k jejich opotřebení například přitlačováním skenovacího zařízení, nebo dokonce k nevratnému poškození originálu v důsledku jeho rozřezání (je-li pro digitalizaci nezbytný).<br />
 
== '''<nowiki>= Způsoby digitalizace textu''' ==</nowiki>'''<br />
 
Nejjednodušším způsobem převedení textu do digitální podoby z hlediska zařízení je obyčejný přepis na klávesnici. „Text lze převést do digitální podoby formální transformací tj. převedení pomocí klávesnice. Takovýto převod je náročný nejenom na pracovní sílu, ale je navíc zdlouhavý a při převodu vzniká celá řada chyb.“ Tento způsob je využívaný nejčastěji k soukromým účelům, v paměťových institucích, kde je nutné digitalizovat velké objemy knih, není využitelný. Lze ho použít jak pro přepis textu, tak také pro převedení jednoduchých grafů a tabulek.

Druhým způsobem je naskenovat stránky dokumentu, kdy se dokument pouze naskenuje a dále se grafický záznam nepřevádí na znaky. K tomuto způsobu digitalizace již potřebujeme mít i příslušný skener. Třetím způsobem digitalizace je opět skenování stránek kde následuje převodem grafických znaků na písmena .
 
Třetím způsobem digitalizace je opět skenování stránek kde následuje převodem grafických znaků na písmena. Kromě skenování a ručního přepisu existuje ještě možnost digitalizace písma, obrazu prostřednictvím digitálního fotoaparátu. Tento způsob digitalizace není příliš vhodný, protože většinou není nasnímaný dokument dostatečně čitelný.<br />
 
== '''Skenování, skener''' ==
Nejvhodnějším způsobem digitalizace je skenování. Ke skenování se využívá skener. Jedná se o zařízení, které slouží ke snímání předlohy do počítače. Pracuje na principu digitalizace odstínu barvy na předloze procházející pod snímacím prvkem. „Skenerem rozumíme vstupní zařízení počítače, které technologií laserového nasvícení předlohy převádí grafickou předlohu (text, obraz) do elektronické podoby čitelné počítačem. Účelem tohoto převodu je další zpracování na odpovídajícím zařízení schopné pracovat s digitálními daty (PC) či zhotovení kopie předlohy na tiskovém přístroji (tiskárna).“ Skenerem snímáme předlohu (fyzický objekt) do počítače a dále s ním pracujeme.
 
Existuje velké množství druhů skenovacích zařízení. Ty se odlišují například podle umístění, vlastností, funkcí, velikosti nebo podle toho, jaké vytváří výstupní formáty digitalizování.
 
Mezi základní druhy skenerů patří skenery ruční, stolní, samostatně stojící, knižní, profesionální skenery a 3D skenery. Ruční skenery se používají pro soukromé, studijní účely. Tento skener připomíná pero. Místo hrotu je umístěn laserový paprsek, kterým se přejíždí po jednotlivých větách. Ty jsou následně ukládány v paměti skeneru. Tento typ je vhodný ke skenování malého rozsahu. Dále máme skener stolní. Ten bývá přímo propojený s počítačem obohacený o další funkce. Je vhodný ke skenování částí knih, kapitol. Dále existuje samostatně stojící skener. Je schopen naskenovat větší množství dokumentů. Bývá většinou multifunkční (zároveň funguje jako kopírovací stroj, tiskárna). Tento druh skenerů můžeme nalézt v knihovnách, úřadech . „Mezi samostatně stojící skenery patří i skenery knižní, které jsou přímo určeny ke skenování knih. Snímací zařízení bývá zpravidla umístěno nad prostorem k digitalizaci.“ Při výběru vhodného skeneru musíme vždy přemýšlet, jaký dokument budeme skenovat (kniha v pevné vazbě, samostatné listy), jaký je rozsah textu, jaká je velikost skenované předlohy, či jakou kvalitu naskenovaného dokumentu vyžadujeme. Dalším rozhodujícím prvkem bývá samozřejmě pořizovací cena.
 
Další pro digitalizaci důležité vlastnosti skeneru jsou rozlišovací schopnosti (udávané v jednotce DPI - hustota obrazových bodů na jednotku plochy), možnost digitalizace v původních barvách (rozlišujeme skenery schopné snímání v odstínech šedi či barevné), barevná hloubka, způsob snímání předlohy (optický systém), přítomnost automatického podavače a v neposlední řadě také důležitý grafický formát uložení výstupních digitalizovaných dat . Grafický formát může být TIFF, JPEG nebo PDF. Jednotlivé formáty se liší mírou komprese a je na nich závislá výsledná kvalita a velikost digitalizovaného dokumentu.