Ganymedes (měsíc): Porovnání verzí

Smazaný obsah Přidaný obsah
m typo
Ganimoth (diskuse | příspěvky)
Řádek 185:
V&nbsp;roce 1972 mezinárodní tým astronomů z&nbsp;[[Indie]], [[Spojené království|Spojeného království]] a [[Spojené státy americké|USA]] pracující na [[Indonésie|indonéské]] [[observatoř Bosscha|observatoři Bosscha]] ohlásil objev slabé atmosféry okolo měsíce během [[zákryt]]u [[hvězda|hvězdy]].<ref name="Carlson1973">{{Citace periodika|příjmení=Carlson|jméno=R.W.|spoluautoři= et al.|titul=Atmosphere of Ganymede from its occultation of SAO 186800 on 7 June 1972|periodikum=Science|rok=1973|ročník=53|strany=182|url=http://adsabs.harvard.edu/abs/1973Sci...182...53C}}</ref> Atmosférický tlak na povrchu odhadly na 1&nbsp;[[Bar (jednotka)|μBar]] (0,1&nbsp;[[Pascal (jednotka)|Pa]]).<ref name="Carlson1973" /> Nicméně v&nbsp;roce 1979 pozorovala sonda Voyager 1 zákryt hvězdy [[Kappa Centauri|κ Centauri]] během jejího letu k&nbsp;planetě s&nbsp;rozdílnými výsledky.<ref name="Broadfoot1981">{{Citace periodika|příjmení=Broadfoot|jméno=A.L.|spoluautoři= et al.|titul=Overview of the Voyager Ultraviolet Spectrometry Results through Jupiter Encounter|periodikum=Science|rok=1981|ročník=86|strany=8259–8284| url=http://www-personal.umich.edu/~atreya/Articles/1981_Overview_Voyager.pdf|formát=PDF}}</ref> Měření během zákrytu byla provedena v&nbsp;dalekém ultrafialovém spektru světla o&nbsp;[[vlnová délka|vlnové délce]] 200&nbsp;[[Metr|nm]], což zaručilo citlivější měření než pozorování ve viditelném spektru z&nbsp;roku 1972. Voyager 1 nezjistil žádnou přítomnost atmosféry okolo měsíce. Maximum částic nad povrchem určil na 1,5e+9&nbsp;cm<sup>−3</sup>, což by odpovídalo atmosférickému tlaku na povrchu méně než 2,5e-5&nbsp;μBar;<ref name="Broadfoot1981" /> hodnotě, která byla téměř o&nbsp;pět řádů menší, než bylo naměřeno během roku 1972. Starší měření se tak ukázalo jako příliš optimistické.<ref name="Broadfoot1981" />
[[Soubor:Map of temparatureof ganymede.jpg|thumb|left|Teplotní mapa povrchu Ganymedu v&nbsp;nepravých barvách]]
V&nbsp;roce 1995 pozoroval [[Hubbleův vesmírný dalekohled]] slabou kyslíkovou atmosféru Ganymedu, která je velice podobné [[atmosféraEuropa Europy(měsíc)#Atmosféra|atmosféře Europy]].<ref name="Hall1998" /><ref name="JPLAtmosphere">{{Citace elektronické monografie|url=http://www2.jpl.nasa.gov/galileo/hst7.html|titul=Hubble Finds Thin Oxygen Atmosphere on Ganymede |datum přístupu=2008-01-15 |vydavatel=Jet Propulsion Laboratory, NASA|datum vydání=1996-10}}</ref> Teleskop objevil slabé [[světelné záření atmosféry]] (anglicky tzv. ''airglow'') atomů kyslíku v&nbsp;[[ultrafialové záření|dalekém ultrafialovém záření]] o&nbsp;délce 130,4&nbsp;nm a 135,6&nbsp;nm. Světelné záření se nachází v&nbsp;atmosféře, když molekulární kyslík je [[disociace|disociován]] srážkou s&nbsp;[[elektron]]em,<ref name="Hall1998" /> což je důkaz neutrální atmosféry složené primárně z&nbsp;[[molekula|molekul]] [[kyslík|O]]<sub>2</sub>. Hustota částic nad povrchem bude pravděpodobně okolo 1,2 až 7+e8&nbsp;cm<sup>−3</sup> odpovídajíc atmosférickému tlaku při povrchu 0,2 až 1,2e−5&nbsp;μBaru.<ref group=pozn.>Množství částic nad povrchem a tlak byly spočteny ve sloupcové hustotě pozorované Hallem a kolektiv v&nbsp;roce 1998, za předpokladu [[škálová výška|škálové výšky]] 20&nbsp;km a teploty 120&nbsp;K.</ref><ref name="Hall1998">{{Citace periodika|příjmení=Hall|jméno=D.T.|příjmení2=Feldman|jméno2= P.D.|příjmení3= McGrath|jméno3= M.A. |spoluautoři= et al.|titul=The Far-Ultraviolet Oxygen Airglow of Europa and Ganymede|periodikum=The Astrophysical Journal|rok=1998|ročník=499|strany=475–481| doi=10.1086/305604| url=http://adsabs.harvard.edu/abs/1998ApJ...499..475H}}</ref> Tyto hodnoty odpovídají hornímu limitu toho, co naměřily sondy Voyager. Kyslík nemusí v&nbsp;tomto případě ale být důkazem [[život]]a, jelikož se předpokládá, že vzniká rozpadem vodních molekul vázaných v&nbsp;ledu na [[vodík]] a [[kyslík]] vlivem [[Záření|radiace]]. Jelikož je pak vodík lehčí než kyslík, snáze unikne [[gravitace|gravitačnímu působení]] Ganymedu do okolního [[vesmír]]u.<ref name="JPLAtmosphere" /> Výskyt světelného záření na Ganymedu není prostorově stejný jako v&nbsp;případě Europy, Hubbleův teleskop pozoroval dvě zářící oblasti na severní a jižní polokouli okolo 50° šířky, což odpovídá hranici mezi otevřenými a zavřenými [[Siločáry|silokřivkami]] magnetosféry Ganymedu.<ref name="Feldman2000">{{Citace periodika|příjmení=Feldman|jméno=Paul D.|titul=HST/STIS Ultraviolet Imaging of Polar Aurora on Ganymede|periodikum=The Astrophysical Journal|rok=2000|ročník=535|strany=1085–1090| doi=10.1086/308889|url=http://adsabs.harvard.edu/abs/2000ApJ...535.1085F|spoluautoři= et al.}}</ref> Zářící oblasti jsou pravděpodobně [[polární záře]] způsobené pohybem zachyceného plazmatu podél otevřených siločar.<ref name="Johnson1997">{{Citace periodika |příjmení=Johnson |jméno=R.E.|rok=1997|titul=Polar “Caps” on Ganymede and Io Revisited|periodikum=Icarus| ročník=128|číslo=2|strany=469–471|url=http://adsabs.harvard.edu/abs/1997Icar..128..469J| doi=10.1006/icar.1997.5746}}</ref>'''
 
Existence neutrální atmosféry vede k&nbsp;tomu, že by mohla existovat inosféra, jelikož molekuly kyslíku jsou ionizované dopady energeticky nabitých elektronů přicházejících z&nbsp;magnetosféry<ref name="Paranicas1999">{{Citace periodika|příjmení=Paranicas|jméno=C.|příjmení2=Paterson|jméno2= W.R.|příjmení3= Cheng|jméno3= A.F.|spoluautoři= et al.|titul=Energetic particles observations near Ganymede|periodikum=J.of Geophys.Res.|rok=1999|ročník=104|číslo=A8|strany=17,459–17,469| doi=10.1029/1999JA900199|url=http://adsabs.harvard.edu/abs/1999JGR...10417459P}}</ref> a sluneční extrémně ultrafialovou radiací.<ref name="Eviatar2001">{{Citace periodika|příjmení=Eviatar|jméno=Aharon|příjmení2=Vasyliunas|jméno2= Vytenis M.|příjmení3= Gurnett|jméno3= Donald A.|spoluautoři= et al.|titul=The ionosphere of Ganymede|periodikum=Plan.Space Sci.|rok=2001|ročník=49|strany=327–336| doi=10.1016/S0032-0633(00)00154-9|url=http://www.tau.ac.il/~arkee/ganymop.ps|formát=ps}}</ref> Nicméně existence ionosféry Ganymedu je kontroverzní, podobně jako vlastnosti jeho atmosféry. Některá měření sondy Galileo našly zvýšenou hustotu elektronů poblíž měsíce naznačující existenci ionosféry, další neobjevily nic.<ref name="Eviatar2001" /> Hustota elektronů poblíž povrchu se pohybuje mezi 400–2500&nbsp;cm<sup>−3</sup>.<ref name="Eviatar2001" /> K&nbsp;roku 2008 ale vlastnosti hypotetické ionosféry nebyly detailněji určeny.