|
'''Foném''' je nejmenší součást [[zvuk]]ové stránky [[řeč]]i, která ještě má rozlišovací funkci v systému konkrétního [[Jazyk|jazyka]]. Každý jazyk má odlišnou sadu fonémů, proto dva odlišné zvuky mohou v některých jazycích mít stejnou funkci a v jiných ne - podle toho, jestli tvoří stejný foném nebo ne.
== Základní popis ==
Záměna fonému má schopnost změnit význam [[Slovo|slova]] (např. l'''i'''s – l'''e'''s – l'''o'''s). Foném tedy není každá [[hláska]] (ve smyslu konkrétního zvuku), nýbrž jen ta, která je schopna význam odlišit (tzv. distinkce). VariantyFoném jednohoje fonémuabstraktní jednotka, kterékterá vznikajíje vlivemrealizována okolníchpomocí hlásek,[[alofon|alofonů]]. aleAlofony nemajíjsou schopnostzvukové rozlišovatrealizace význam,chápané serodilým nazývajímluvčím [[alofón]]yjako ajeden foném je(foném takmůže množinabýt těchtorealizován konkrétníchi podobnýchjedním zvukůalofonem). (vČeský [[čeština|češtině]] např.foném ''/[[velárníAlveolární nazála|ŋn]]''/ veje realizován pomocí dvou alofonních variant: základní (nejběžnější) realizace fonému /n/ je [n] slově– ''venkusyn'' [syn], ale před velárními konsonanty je alofónemv fonémučeštině foném /n/ často realizován jako ''[[alveolárnívelární nazála|n[ŋ]]] – ''banka''; neexistují slova[baŋka], kterátkz. bypoziční sealofon. lišilaPoziční jenvarianty tímjsou často fakultativní, žejako jednotomu budeje obsahovatv ''n''češtině, akdy druhéje namožné stejnémpoužít místěpouze základní realizaci fonému /n/ – nejčastěji je slova ''ŋbanka'' -realizováno takovéjako dvojice[baŋka], slovale srodilí jednímmluvčí obměněnýmpovažují fonémemi sevariantu nazývají[banka] minimálníza slovnípřípustnou. páryFoném arealizovaný poměrnestandardním fonémů,alofonem jimižmůže seukazovat odlišují,na sepůvod označuječi jako[[sociální fonologickýpostavení]] protiklad)mluvčího. Hláska, která je v jednom jazyce pouhýmjednou alofónemz variant fonému, může být v jiném jazyce samostatným fonémem a rozlišovat význam slova (např. v [[angličtina|angličtině]] existuje minimální pár: ''sin-sing (''n [sin] 'hřích'- × ''ŋsing'')). Foném[siŋ] je'zpívat' tedy– vlastněv souhrnným označením pro „základní“češtině [[Hláska#Fón vs. foném|fón]ŋ] představujícínemění danouvýznam hláskuslova a[banka, příbuzné zvuky (alofónybaŋka]). Existence fonémů jako základních významových prvků řeči vede k tomu, že posluchač slyšírozeznává v mluvené řeči fonémy, nikoli hlásky (fonémy jiného jazyka, které v jeho jazyce jsou pouhými alofóny, pak unikají jeho pozornosti).<br />
== Vlastnosti fonémů ==
Fonémy v jazycích stojí ve vztahu k ostatním fonémům téhož jazyka na základě vztahu k jedné jejich vlastnosti. Vytvářejí fonologické protiklady - [[opozice]], tedy zvukové rozdíly, které v daném jazyce slouží k rozlišování významu. Fonologické protiklady mohou být proporcionální (fonémy vytvářejí vztah na základě vztahu ke stejné vlastnosti) nebo izolované (vztah ostatních fonémů).
Proporcionální fonologické protiklady se na základě povahy vztahu mezi členy protikladu dají rozdělit takto:<br />
* [[privativní opozice]] - jeden člen se vyznačuje přítomností, druhý nepřítomností fonologické vlastnosti, která protiklad vytváří (v češtině v protikladu ''t × ''-''d'' je foném ''/t''/ charakterizován nepřítomností znělosti, foném ''/d''/ přítomností znělosti, ve francouzštině v protikladu ''e × ''-''ę'' je foném ''/e''/ charakterizován nepřítomností nosovosti, foném ''/ę''/ přítomností nosovosti);
* [[graduální opozice]] - jednotlivé členy protikladu se liší různým stupněm zastoupení fonologické vlastnosti, která protiklad vytváří (např. slovenské fonémy ''/i''-''/ × /e''-''/ × /ä''/ se liší v míře otevřenosti při jejich vyslovování);
* [[ekvipolentní opozice]] - jednotlivé členy protikladu stojí na stejné úrovni (jsou rovnocenné) z hlediska fonologické vlastnosti, která protiklad vytváří (např. české fonémy ''/p''-''/ × /t''-''/ × /k''/ jsou všechny charakterizovány nepřítomností znělosti, francouzské fonémy ''/ę''-''/ × /ǫ''/ jsou oba charakterizovány přítomností nosovosti).
U fonologických protikladů lze dále rozlišit jejich stálost (to jsou konstantní protiklady) a zrušitelnost (neutralizovatelné protiklady). Konstantní protiklady jsou možné ve všech postaveních v daném jazyce, neutralizovatelné protiklady v některých postaveních zanikají. Např. v češtině protiklad znělosti zaniká na konci slova (''plot'' a ''plod'' se vyslovují stejně, ''ploty'' a ''plody'' odchylně), v ruštině se protiklad (izolovaný) ''/a''-''/ × /o''/ zachovává jen v přízvučných slabikách, v nepřízvučných znějí psané ''o'' a ''a'' stejně. Tentýž protiklad může být v jednom jazyce neutralizovatelný (''/e''-''/ × /ä''/ se ve slovenštině rozlišují jen po retných souhláskách), v jiném konstantní (tentýž protiklad v dánštině).
=== Distinktivní zvukové vlastnosti ===
|
