Verze z 12. 3. 2014, 11:16 editovat JAnDbot (diskuse \| příspěvky) Roboti 1 711 609 editací m {{NK ČR}} do externích odkazů (regex Matěj Suchánek) ← Přejít na předchozí porovnání		Verze z 12. 5. 2014, 19:53 editovat zrušit editaci 109.164.120.116 (diskuse) →‎Život: drobné jazykové úpravy značka: editace z Vizuálního editoru Přejít na další porovnání →
Řádek 17: == Život == Marina Ivanovna se narodila v Moskvě, v rodině universitního profesora [[Ivan Vladimirovič Cvětajev\|Ivana V. Cvětajeva]], ředitele prvního veřejného muzea v Moskvě, [[Rumjancevovo muzeum\|Rumjancevova muzea]], později zakladatele [[Puškinovo muzeum\|Puškinova muzea výtvarných umění]] a Marie Alexandrovny Meynové, pianistky (žačky slavného [[Anton Rubinstein\|Rubinštejna]]) [[Poláci\|polsko]]-[[Němci\|německého]] původu. Vyrůstala v materiálním blahobytu a vysoce kulturním prostředí. Od ~~jejích~~svých 10 let byla s rodinou na cestách po Evropě ([[Itálie]], [[Francie]], [[Švýcarsko]]), kde se matka léčila z tuberkulózy. Mladá Marina tak získala skvělou jazykovou průpravu – později ovládala [[italština\|italštinu]], [[francouzština\|francouzštinu]] a [[němčina\|němčinu]] – a evropské vzdělání (studovala na [[Sorbonna\|Sorbonně]]). V roce 1912 se provdala za Sergeje Jakovleviče Efrona, vojáka, publicistu a novináře rusko-[[Židé\|židovského]] původu. Ten v roce [[1914]] dobrovolně nastoupil do armády a po vypuknutí [[Říjnová revoluce\|Říjnové revoluce]] přešel k [[bělogvardějci\|bělogvardějcům]], s nimiž prodělal celou občanskou válku i následnou evakuaci z [[Krym]]u do [[Istanbul]]u. Cvětajevová se během revoluce vrátila do Ruska, aby se shledala s manželem, což se jí nakrátko podařilo. V chaosu té doby se ale manželé rozdělili a ona zůstala v Moskvě prakticky v pasti. Žila v hrozné bídě se dvěma dcerami, Ariadnou a Irinou, které nakonec dala do sirotčince v naději, že se tam o ně postarají lépe. Mladší Irina ale ve věku 3 let zemřela hlady a Ariadnu matka zachránila jen tak-tak. V roce 1922 jí nakonec bylo dovoleno emigrovat. Odjela za manželem do [[Berlín]]a, kde vydala čtyři knihy veršů. Ještě téhož roku rodina přesídlila do [[Praha\|Prahy]], kde (a rovněž v [[Horní Mokropsy\|Horních Mokropsích]] a [[Jíloviště\|Jílovišti]]) žili s manželem, studujícím zde [[Filozofická fakulta Univerzity Karlovy\|Filozofickou fakultu UK]], až do r. [[1925]]. Oba se tu zapojili do života emigrantských kruhů. Krátce poté, co se páru narodil syn Georgij, rodina opustila [[1. republika\|Československo]] a přestěhovala se do [[Paříž]]e. Ve Francii se zapojila do bohatého kulturního života; udržovala milostnou korespondenci s [[Boris Leonidovič Pasternak\|Borisem Pasternakem]] a přes něj se ~~důverně~~důvěrně (byť pouze korespondenčně) seznámila i s pražsko-německým básníkem [[Rainer Maria Rilke\|Rainerem M. Rilkem]], tehdy dožívajícím ve [[Švýcarsko\|Švýcarsku]]. Hospodářsky se ovšem rodině dařilo stále hůře a všichni čtyři žili prakticky jen z Mariiných [[Tantiéma\|tantiém]]. V roce [[1937]] se dcera Ariadna vrátila do [[Sovětský svaz\|Sovětského svazu]], když využila nabídku beztrestného návratu. Manžel následoval o pár měsíců později, ovšem ne úplně dobrovolně: musel utéci před policejním vyšetřováním (ve Francii se totiž mezitím stal agentem [[NKVD]] a měl podíl na jisté politické vraždě a únosu). Roku [[1939]], jen pár měsíců před vypuknutím [[druhá světová válka\|druhé světové války]] se rozhodla vrátit za rodinou. Takřka vzápětí byla pod vykonstruovaným obviněním [[špionáž]]e zatčena dcera a odsouzena na 8 let do [[gulag]]u. Za 5 týdnů po dceři byl ze stejného důvodu zatčen i manžel Sergej. Ti tři se už nikdy neviděli. Zůstala v Moskvě sama se synem a snažila se uživit překladatelskou prací. Po [[Operace Barbarossa\|přepadení SSSR Německem]] ([[1941]]) byli oba dva evakuováni na východ, do [[Tatarská autonomní sovětská socialistická republika\|Tatarské ASSR]], do městečka [[Jelabuga]] na břehu [[Kama\|Kamy]]. Aniž by o tom věděla, její muž byl mezitím zastřelen jako „imperialistický špion“. Jen 14 dní po něm, zoufalá a utrápená ze svého života, spáchala sebevraždu oběšením.

Marina Cvětajevová: Porovnání verzí