Otevřít hlavní menu

Změny

Přidáno 5 674 bajtů, před 5 lety
→‎Dějiny: sem přesunuji článek Valašské knížectví, fakticky dějiny novověkého Valašska
 
== Dějiny ==
===Starověk===
Mnoho latinských historických dokumentů potvrzuje přetrvávání lidového latinského jazyka na [[Balkán]]ě až do konce [[5. století]]. Kolonizace Balkánského poloostrova byla dokončená koncem [[7. století]]. Slovanský vpád způsobil, že [[Dákové|dáko]]-románské, a [[thrákové|thrácko]]-románské kmeny hledaly útočiště v pohořích [[Rodopy]], [[Pindos]], [[Epirus]]. Jejich potomkové byli později nazýváni ''Wallachi'', nebo ''Blachi''.
===Středověk===
 
Termín [[Blachernae]] připomíná kronika z [[10. století]] jako název předměstí v [[Konstantinopol]]i, bylo odvozené od skýtského vojevůdce [[Blachernos]]e, který padl v Konstantinopoli. Mohl by být, podle Popa Lissenau, „zapletený do termínu Blach, Wallach (Blacernoi, potomek nebo syn Wallacha)”. Původ ale bude spíše obrácený - odvozuje se od gótského, starogermánského ''Valha'' - ''cizí''. Proto mluvíme v celé Evropě o Velšanech, Vlaších i Valaších.
 
V [[8. století]] se připomínají „Rinchini a Blachorinchini“ jako útočníci na klášter [[Castamonitu]]. V roce [[976]] byzantský autor [[Kedrenos]], hovoří, že bratr bulharského krále Samuel byl zabitý „Wallach wagoners uprostřed Castoria a Prespa v Makedonii”. V roce [[980]] Basil II. - Bulgaroktonos, vyhlásil vládu nad Walachy v [[Thessálie|Thessálii]]. V roce [[1014]] byl král Samuel poražený mezi kopci Serres a Melnik v pohoří [[Kimbaloggoi]],Latinsky: Campulung Walachia. Připomíná se v roce [[1300]].
Křižáci Fridricha Barbarossy v roce [[1190]] v oblasti [[Niš]] v dnešním Srbsku, se střetli s odporem Valachů, kteří se v roce [[1189]] vzbouřili pod vedením jejich náčelníka Petra a Asena proti byzantské vládě.
 
V roce [[1190]] Assanids žádal o pomoc kmeny na sever od Podunajské nížiny, aby přemohli Byzanty. Byzantští spisovatelé se zmiňují o „Cumani a Wallachi", jako „''divokých bojovnících ze severu''.” Píší o Patriarchátu jménem Valašsko - Hungaro - Vlachia a Moldavsko Ruso - Vlachia. TéžTaké jichje pojmenovalijmenovali: „Ongari Infideli”, tj. ''uherští nevěřící'' podle kroniky Štefana Magna, který sestavil úderné přepadové oddíly byzantské armády, když opakovaně dobyli Konstantinopol v průběhu noci z 24. na 25. července [[1261]], kde se nepíše o Kumánech, ale o “Dunajských Valaších.”
 
Choniates napsal mezi roky [[1202]] a [[1214]], že [[Thessálie|thessálský]] horský region se nazývá “Velké Valašsko”.
 
===Vznik knížectví===
'''Valašské knížectví''', též jen '''Valašsko''', bylo [[knížectví]] v [[Valašsko (Rumunsko)|východním Rumunsku]] založené počátkem [[14. století]].
 
Valašský stát vznikl na základě několika malých místních knížectví, především [[Oltenie]] v 1. půli 14. století díky vládci jednoho z nich, [[Besarab I.|Besarába I. Valašského]], (kolem r. 1310 až 1352), zakladatele dynastie [[Besarabové|Besarabů]], která ovládala Valašsko do 17. století. Stal se samostatným knížetem rebelií proti [[Uhersko|uherskému]] králi [[Karel I. Robert|Karlovi I.]] roku 1330 na bitevním poli u Posady, byť jen nakrátko. Valašsko získalo samostatnost zpět již v 70. letech 14. století a upevnil ji nejvýznačnější z Besarábů – [[Mircea I.]] zvaný Starý, rum. ''Mircea cel Bătrân''.
 
===Dominance Osmanské říše a Uher===
Ale v r. 1393 padl Bulharský stát pod osmanskou nadvládu a mladá i stále silnější Osmanská říše se stala sousedem Valašska. Soupeření dvou rodových dynastických linií Besarabů a střety uherských a osmanských vlivů dále bránily politickému růstu země.
Stav formální politické závislosti na Uhrách a současného placení tributu Turkům (od r. 1389) přerušovaly četné pokusy osamostatnění země, případně i narušení rovnováhy mezi dvěma mocnými sousedy. Roku 1396 došlo k epizodě uznání polské vrchnosti [[Vlad I.|Vladem I.]] Uchvatitelem. Boj proti Turkům vedli také [[Vlad II. Dracul]] zvaný Ďábel a jeho syn [[Vlad III. Dracula|Vlad III. Drákula]], zvaný také ''Napichovač'' (inspiroval k postavě románu a filmu).
V roce [[1415]] se Valašsko stalo [[vazal|vazalem]] [[Osmanská říše|Osmanské říše]].
 
===Turecká nadvláda===
Pád Uher roku 1526 způsobil konec možností lavírování mezi těmito silnými sousedy a na několik staletí si Valašsko podmanila Osmanská říše. Mezi vévody, kteří se pokoušeli obrátit tuto situaci se patří zmínit hospodara (knížete) [[Michal Statečný|Michala Statečného]], panujícího v letech 1593–1601, který na krátko shromáždil pod svým žezlem také [[Sedmihradsko]] (1599–1600) i [[Moldávie|Moldávii]] (1600), takže je právem považovaný za prvého sjednotitele Rumunů a jejich státu.
 
Významnou změnu situace přinesla teprve porážka Osmanské říše Rakouskem potvrzená [[Mír v Karlovicích|mírem v Karlovicích]] (1699). Podmanění [[Sedmihradsko|Sedmihradska]] [[Rakousko| Rakouskem]] způsobilo sousedství nového mocného souseda, protivícího se Turecku, který mohl vyrovnávat vliv turecký. Od začátku 18. století klíčil také zájem o tato území stále silnějšího [[Rusko|Ruska]]. Brzy Rakušané - ač nakrátko (1718–1739) získali Oltenii. Dále r. 1770 bylo Valašsko obsazeno ruským vojskem a v důsledku traktátu z Küčük Kajnardžu (1774) se sice navrátilo pod panování turecké, ale Rusko si ponechalo určitou kontrolu nad touto zemí.
 
Vnitropoliticky bylo 18. století epochou [[hospodar]]ů (knížat) [[Fanarioté|fanariotských]], kteří sem byli dosazovaní sultánem Grecou z [[Istanbul]]u, často vyměňovaní (obvykle z toho důvodu, že převzetí trůnu se pojilo s vysokým poplatkem do sultánovy pokladnice), pro něž knížecí stolice bylo pouhou příležitostí k rychlému obohacení. Jediný, kdo dokázal podniknout do jisté míry úspěšné kroky pro zlepšení katastrofální hospodářské situaci země, byl [[Konstantin Mavrocordat]].
===Rostoucí dominance Ruska ===
Do roku [[1854]] bylo Valašsko ještě několikrát [[Vojenská okupace|okupováno]] [[Ruské impérium|Ruským impériem]]. V 19. století se počet válek, které se dotkly Valašska, ještě zvýšil. Současně stále klesal význam Turecka. Rusové přímo ovládali zemi m. j. v letech 1807 až 1812, znovu 1829–1833. V roce 1821 r. došlo také k neúspěšnému valašskému povstání [[Tudor Vladimirescu|Tudora Vladimirescu]], pod sociálními hesly. Dílčím úspěchem byl konec epochy fanariotů. V tomto období byl vydán Valašsku ''organická regule'', který zavedl pravidlo volby [[hospodar]]a ''divanem'', tj. stavovským sněmem. Když se roku 1833 Rusové stáhli z Valašska, předali formálně vrchnostenství Turkům, faktickou moc nad zemí si ale zachoval ruský konzul. Oslabení ruského vlivu nastalo v důsledku porážky v [[krymská válka|krymské válce]] (1853–1856). Vyvolalo to jedinečnou příležitost pro osvobození podunajských knížectví zpod tlaku mocných sousedů. Když v roce 1857 Turci zfalšovali volby do divanu, protestovaly západní mocnosti.
 
===Sjednocení s Moldavskem===
 
Roku [[1859]] se sjednotilo s [[Moldávie|Moldavským knížectvím]], čímž vznikla [[Spojená knížectví Valašska a Moldávie]]. Na Valašsku i v Moldavsku byl zvolen hospodarem [[Aleksander Jan Cuza]], který v prosinci 1861 vyhlásil vznik sjednoceného rumunského státu. Jeho hlavním městem se stalo sídelní město Valašska – [[Bukurešť]]. Od té doby osud Valaška splynul s osudem celého [[Rumunsko|Rumunska]].
 
==Poznámky==
{{překlad|pl|Hospodarstwo Wołoskie|35378293}}
 
[[Kategorie:Valašsko]]
[[Kategorie:Rumunská historická území]]
[[Kategorie:Zaniklé státy na Balkánském poloostrově]]
[[Kategorie:Knížectví]]
[[Kategorie:Podunajská knížectví]]
 
== Reference ==