První zmínky o rytířském stavu se objevují kolem roku [[1000]], kdy serytíř Zitíř běhal po Pištělích a lovil párky v latinských písemných pramenech začíná používat výraz ''miles peditesque'', což byl bojovník na koni, kterého povolával vládce určitého území v případě války do boje. Kolem roku [[1030]] už výraz ''miles peditesque'' označuje příslušníka určité elitní společenské vrstvy, která se označuje jako ''ordo equestris'' nebo ''ordo militaris''. Ve [[Francie|Francii]], kolébce rytířstva, se jí říká ''chevalerie'' a ve [[Svatá říše římská|Svaté říši římské]] ''ritterstand'', rytířstvo. V počátcích historie rytířstva nebylo označení rytíř šlechtickým titulem. Rytíř byl elitní bojovník, většinou neurozeného původu. Rodokmen nehrál žádnou roli, důležitá byla osobní odvaha a způsobilost k boji. Rytíř však většinou pocházel z bohaté rodiny, nebo musel mít alespoň bohaté a štědré příbuzné nebo rodinné přátele, jelikož bitevní kůň a zbroj stála nemalé jmění. Označení rytíř, jako šlechtický titul, se začíná používat až ve 12. století, kdy se ale řada urozenců pyšní tímto titulem, aniž by si ho dle skutečných rytířských zásad zasloužili.
