Václav Turek (umělec): Porovnání verzí

'''Václav Turek''' ([[2. červenec|2. července]] [[1924]], [[Šahy]], [[Slovensko]] - [[29. leden|29. ledna]] [[1988]], [[Praha]], [[Česká republika]]) byl profesionální český malíř, grafik a sochař s pohotovou schopností diferencovat žánr střídal motivy krajinářské i figurální v názorové polarizaci mezi abstrakcí a moderním realismem. Zřejmá byla také polarizace dvou odlišných směrů, [[Abstraktní umění|abstrakcí]] a moderním realismem. V tvorbě Václava Turka cítíme zřejmou reflexi vrcholného období klasiků evropské i české moderní malby v osobité interpretaci podbarvené křehkou atmosférou kultivované barevnosti a světelné režie. V tvorbě Václava Turka cítíme zřejmou reflexi vrcholného období klasiků evropské i české moderní malby v osobité interpretaci podbarvené křehkou atmosférou kultivované barevnosti a světelné režie.

Václav Turek studoval na Národní grafické škole u profesorů J. Vodrážky

a [[Karel Müller (grafik)|K. Müllera]] a poté na [[Akademie výtvarných umění v Praze|Akademii výtvarných umění v Praze]] v atelieruateliéru [[Vlastimil Rada|prof. Vlastimila Rady]] (1945 – 1950). Jeho generačními druhy byli [[Oldřich Oplt]], Josef Jíra, [[Ladislav Čepelák]], Vladimír Tesař, Bohdan Kopecký aj. V letech 1962 – 1965 absolvoval interní aspiranturu na AVU, pracoval jako asistent v atelieruateliéru [[Vlastimil Rada|prof. V. Rady]] a posléze v atelieruateliéru prof. [[Karel Souček (malíř)|Karla Součka]]. Od počátku 70. let až do své smrti v roce 1988 vedl na AVU samostatný kurz figurálního kreslení (tzv. „Večerní akt“). Jeho rukama prošly stovky posluchačů, které si z jeho nápaditě a intenzivně vedených kurzů odnesly nejenom základy této fundamentální disciplinydisciplíny ale i důležité poselství do života. Jeho schopnost vyhmátnout podstatu, upozornit na chybu, jedním tahem úhlu zkorigovat ztracenou věc či povzbudit v boji na počátku zápasu byla příslovečná a obdivuhodná. Nikdy nevstoupil do [[Komunistická strana Československa|komunistické strany]], což mu spolu s emigrací jeho sestry znemožnilo jakýkoliv kariérní postup. Strávil celou svoji pedagogikou dráhu jako odborný asistent, snad jediný a nejdéle sloužící v dějinách pražské Akademie.

V roce 1962, u příležitosti jeho první samostatné výstavy, napsal [[Vlastimil Rada|V. Rada]]: „Václav Turek usiluje o vyjádření toho, co cítí a co prožil. Jsou to zážitky spíše vnitřní, než vizuální. Vidím jak jeho svět, svět jeho představ se zužuje, ale také koncentruje. Jedná se tu především o člověka, o jeho tvář, jeho osud. Vše vyjádřeno soudobými, úspornými a často i úpornými prostředky.“

Obrazy vyzařují velkou vnitřní sílu a ztajenou dynamiku, která se od prvotního lyrického vyjádření propracovává k osobitému úspornému výrazu, kde je záměrně potlačena barevnost.