Thelonious Monk: Porovnání verzí

[[28. únor]]a [[1964]] se Monk objevil na obálce časopisu [[Time]] a byl o něm napsán článek „The Loneliest Monk“. Monk podepsal smlouvu se společností [[Columbia Records]], která ho proslavila víc než jakékoliv předchozí vydavatelství. Od té doby už měl Monk i stálou kapelu se saxofonistou jménem [[Charlie Rouse]]. Nahrál několik velice úspěšných studiových alb, jmenovitě ''[[Monk´s dream]]'' nebo „''[[Underground]]''. Během spolupráce s Columbia Records se značně utlumila jeho skladatelská činnost. Pouze jeho poslední nahrávka u Columbia, Underground, obsahovala většinou nové skladby, včetně jediného waltzu který kdy Monk napsal, The Ugly Beauty. Další alba vydaná v Columbia Records jsou například ''[[Miles and Monk at Newport]]'' (1963), ''Live at the It Club'' (1964) a ''Live at the Jazz Workshop'' (1964). V této době hráli společně s Monkem v jeho kvartetu ještě [[Larry Gales]] na basu a [[Ben Riley]] na [[bicí.|bubny]]. V [[1970–1979|70. letech]] se Monk vytratil ze scény a v posledním desetiletí svého života už uskutečnil pouze pár vystoupení. Jeho poslední studiová nahrávka byla vyrobena roku 1971, před koncem jeho turné se společenstvím ''The Giants Of Jazz'', obsahujícím muzikanty jako [[Dizzy Gillespie|Dizzyho Gillespieho]]ho, [[Sonny Stitt|Sonnyho Stitta]]a, [[Art Blakey|Arta BlakeyheBlakeyho]], [[Kai Winding|Kaie Windinga]]a a [[Al McKibbon|Ala McKibbona]].