Dekolonizace: Porovnání verzí
Smazaný obsah Přidaný obsah
související články odsunuty až za literaturu |
m typo |
||
Řádek 4:
[[Soubor:Latin American independence countries.png|right|thumb|Mapa získávání nezávislosti v Latinské Americe]]
{{viz též|Chronologie dekolonizace}}
K první emancipaci od koloniální nadvlády došlo v [[Severní Amerika|Severní Americe]] na území 13 kolonií ležících většinou na východním pobřeží dnešních [[Spojené státy americké|USA]]. Tyto kolonie byly většinou osídleny obyvatelstvem z Evropy, které vytlačilo původní indiánské obyvatele. Příčiny konfliktu s metropolí spočívaly bezprostředně především v ekonomických politikách [[Londýn]]a, které regulovaly hospodářský rozvoj (například dovoz-vývoz, cla nebo daně) v koloniích podle potřeb centra. Kromě toho díky relativně velké [[samospráva|samosprávě]], kterou kolonie měly, se v nich rozvinul vlastní politický (veřejný) život a [[identita]]. Svou významnou roli mělo [[osvícenství]] a jeho politické myšlení (především [[liberalismus]] a [[fyziokratismus]]). Americká revoluce získala podporu Francie, která měla zájem o oslabení britské koloniální moci v Americe i mimo ní (jednalo se o Indii, kde Francie po
Latinskoamerické osvobození bylo inspirováno severoamerickým příkladem, [[Velká francouzská revoluce|francouzskou revolucí]] a osvícenským politickým myšlením. Na rozdíl od Británie byla španělská i portugalská koloniální správa velmi centralizovaná. Veškerá závažná rozhodnutí byla vždy činěna v [[Madrid]]u či [[Lisabon]]u, což samozřejmě mělo za následek neefektivní řízení a pomalá rozhodnutí. Hlavním představitelem správy v koloniích v Latinské Americe byl [[vicekrál]], kterým byl téměř výlučně Španěl (peninsularo) z Iberského poloostrova. Znamenalo to, že nově příchozí byl často velmi špatně informován o situaci v [[místokrálovství]].
| |||