Kounicové: Porovnání verzí

Z tohoto manželství se narodil možná nejznámější představitel rodu [[Václav Antonín Kounic|Václav Antonín z Kounic a Rietbergu]] ([[1711]]-[[1794]]. Byla mu předurčena kněžská dráha, on se však stal diplomatem a státníkem během vlády císařovny [[Marie Terezie]]. Po účasti na mírových jednáních roku 1748 jej [[Marie Terezie]] jmenovala vyslancem ve [[Francie|Francii]]. Zde se osvědčil jako prvotřídní diplomat a roku 1753 byl jmenován do funkce dvorského a státního [[kancléř]]e. Do tří let poté dokázal vyjednat spojenectví s Francií a během [[Sedmiletá válka|Sedmiletésedmileté války]] zformoval protipruskou koalici. Dojednal sňatek [[Marie Antoinetta|Marie Antoinetty]] a tehdejšího francouzského [[dauphin]]a a pozdějšího krále [[Ludvík XVI.|Ludvíka XVI.]]<ref>{{Citace monografie| příjmení = Halada| příjmení2 = | jméno = Jan| jméno2 = | titul = Lexikon české šlechty| vydavatel = AKROPOLIS| místo = Praha| rok = 1992| kapitola = Kounicové| strany = 79-80| isbn = 80-901020-3-4}}</ref> Za mimořádné služby získal roku [[1764]] hodnost říšského knížete (''Reichsfürst'') a roku 1776 i český knížecí stav. Václav poté v nejvyšší funkci zůstal i za vlády císařů [[Josef II.|Josefa II.]], [[Leopold II.|Leopolda II.]] a [[František II.|Františka II]]. Posledně jmenovaného však již požádal o&nbsp;své propuštění ze státních služeb. Po 43 let byl Václav Antonín z Kounic-Rietbergu klíčovým císařským státníkem. Podporoval umění a vědu a vlastnil hojné umělecké sbírky. Dokončil přestavbu [[Slavkov u Brna (zámek)|slavkovského zámku]].