Myšlenky o národním a jazykovém příbuzenství všech Germánů se objevovaly už v předchozích staletích, nesledovaly však přímo politické cíle. Výrazně se aktualizovaly v [[Napoleonské války|Napoleonskýchnapoleonských válkách]], kdy dík politické rozdrobenosti Německa bojovali například 1806 Bavoři a Sasové proti Prusům a Rakušanům. Pangermánské myšlenky se pak na jedné straně omezily na německy mluvící etnika, případně Holanďany a Skandinávce, na druhé straně začaly politicky působit. [[Heinrich Heine]], [[Georg Wilhelm Friedrich Hegel|G. W. F. Hegel]] a další podporovali německé národní uvědomění. Německá celní unie (1819), rychlá [[industrializace]] a celkový vzestup německých zemí vedly k požadavku jednotného národního státu, který ovšem narazil zejména na rakouský odpor. Němečtí revolucionáři roku 1848, například [[Richard Wagner]] nebo [[bratři Grimmové]], zastávali myšlenku národního státu. Podle autora pozdější hymny "''Deutschland, Deutschland''" H. von Fallersleben měl sahat od řeky [[Máza|Meuse]] po litevskou [[Klaipėda|Klaipédu]] (''Memel'') a od italské [[Adiže]] po [[Dánsko]].
[[Soubor:Greater Germanic Reich.png|thumb|upright=1.3|Cílové hranice Velkoněmecké říše podle ''Generalplan Ost'' a jiných zdrojů.<ref>[http://www.obersalzberg.de/utopie-grossgermanisches-reich.html?&L=1 Utopia: The 'Greater Germanic Reich of the German Nation'. Institut für Zeitgeschichte, München – Berlin 1999]</ref>]]
