Gramofonová deska: Porovnání verzí

Smazaný obsah Přidaný obsah
Osmdesat (diskuse | příspěvky)
→‎Historie gramofonové desky: přídáno Dvoukanálové stereo
→‎Od válečku k desce: úprava Berlinerova jména
Řádek 20:
Základy pro vývoj záznamu a reprodukce zvuku položil roku [[1878]] [[Thomas Alva Edison]] vynálezem [[fonograf]]u. U jeho fonografického válečku jakožto nosiče zvukového záznamu je zvuk zaznamenán na válec pokrytý vrstvou vosku. Při záznamu byla do voskového povrchu otáčejícího se válečku při záznamu achátovým hrotem vyryta spirálová drážka, měnící svoji hloubku v rytmu zaznamenávaného zvuku. Jednalo se tedy o hloubkový záznam (zvaný také Edisonův). Hrot byl mechanicky spojen s membránou umístěnou v kovovém trychtýři (troubě). Mluvilo-li se do trouby, membrána začala kmitat, a tím rozkmitala i hrot ryjící drážku. Při reprodukci záznamu z válečku se postupovalo přesně opačně - hrot snímal kmity drážky otáčejícího se válečku, kmital v rytmu záznamu, a tím rozkmitával membránu, s níž byl mechanicky spojen. To způsobilo, že membrána vydávala zvuk. Trouba, v níž byla membrána umístěna, zvuk dále zesílila.
 
[[EmilEmile Berliner]] roku [[1888]] nahradil fonografický váleček plochou kruhovou deskou, na jejíž povrch nanesl spirálovou drážku se záznamem. Hloubkový záznam nahradil záznamem stranovým, u nějž drážka kmitá nikoliv do hloubky, ale ze strany na stranu (horizontálně). Tím udal Berliner základní podobu dnešní gramofonové desce.
 
=== Vývoj prvních gramofonových desek ===