Sudetoněmecká strana: Porovnání verzí

Přidáno 210 bajtů ,  před 5 lety
m
typo
m (typo)
m (typo)
| internetové_stránky =
}}
'''Sudetoněmecká strana''' ({{vjazyce|de}}: ''Sudetendeutsche Partei'', ''SdP'', neformálně označovaná jako '''henleinovci''') byla politická strana za [[První republika|První republiky]], založená [[1. říjen|1. října]] [[1933]] [[Konrad Henlein|Konradem Henleinem]], původně pod názvem ''Sudetendeutsche Heimatfront'' ({{vjazyce|cs}}: ''Sudetoněmecká vlastenecká fronta'').
''Sudetendeutsche Heimatfront'' ({{vjazyce|cs}}: ''Sudetoněmecká vlastenecká fronta'').
 
== Vznik ==
Vypuknutím [[Velká hospodářská krize|Velké hospodářské krize]] ([[1929]]) a později nástupem [[Adolf Hitler|Hitlera]] k moci ([[1933]]) se začala dramaticky měnit vnitropolitická situace v [[Československo|Československu]]. [[Sudety|Pohraniční oblasti]] osídlené [[Sudetští Němci|německou menšinou]], které byly vázány ve velké míře na [[export]] a které do té doby prosperovaly, byly krizí postiženy nejvíce. V [[Německo|Německu]] začalo velké nacistické propagandistické tažení, jehož součástí se stalo Československo, tamní [[demokracie]] a tamní německá [[menšina]].
 
Nově vzniklá „strana“[[politická strana|strana]] měla hlásat loajalitu k Československu tak, aby byla ze strany státu nenapadnutelná. Zároveň měla dosáhnout maxima německých národních cílů. Náročný úkol, představovala samotná volba vůdce nové strany. Prvním kandidátem se stal rektor Německé univerzity v Praze [[Mariano San Nicolò]], který to ale odmítl. Dalším vhodným kandidátem se stal vedoucí představitel německé tělocvičné organizace ''Deutscher Turnverband'' (DTV) Konrád Henlein.{{#tag:ref|V roce 1933 měl DTV asi 170 000 členů, což z něj činilo největší německou organizaci v Československu.<ref>{{Citace monografie | příjmení = Kárník | jméno = Zdeněk | odkaz na autora = | titul = České země v éře První republiky (1918-1938). Díl druhý. Československo a české země v krizi a v ohrožení (1930-1935) | vydavatel = Libri | místo = Praha | rok = 2002 | počet stran = 577 | isbn = 80-7277-027-6 | poznámky = Dále jen ''České země v éře První republiky II'' | strany = 187}}</ref>|group=pozn.}} V rámci příprav na založení strany se Henlein zúčastnil [[turneři|turnerských]] slavností zahraničních Němců ve [[Stuttgart]]u, kde byl přijat samotným Adolfem Hitlerem. Nová organizace pod názvem ''Sudetoněmecká vlastenecká fronta'' ([[Němčina|německy]] ''Sudetendeutsche Heimatsfront'', ''SHF'') se ustavila [[1. říjen|1. října]] [[1933]], kdy vydal Henlein prohlášení, kterým oznámil její vznik. Organizace měla odstranit politické stranictví a pečovat o celý „sudetoněmecký kmen“ bez ohledu na jednotlivé stavy.<ref>''České země v éře První republiky II.'', s. 183–187.</ref>
 
{{Citát|Organizátor Tělocvičného spolku K. Henlein, opírající se o Svaz věrného kamarádství, se pokouší se souhlasem zdejšího nacionálněsocialistického vedení sjednotit pod názvem Fronta sudetoněmecké domoviny nacionální Sudetoněmectvo, pokud není kompromitováno procesy.|německý vyslanec v Praze Walter Koch 5. 10. 1933 německému ministerstvu zahraničí<ref>{{Citace monografie | příjmení = Brügel | jméno = Johann Wolfgang | odkaz na autora = Johann Wolfgang Brügel | titul = Češi a Němci 1918-1938 | vydavatel = [[Academia]] | místo = Praha | rok = 2006 | počet stran = 846 | isbn = 80-200-1440-3 | poznámky = Dále jen ''Češi a Němci 1918-1938'' | strany = 337}}</ref>|200}}
{{Citát|Říkám jasně, že jsem s hitlerismem nikdy neměl a nemám nic společného. Německý nacionální socialismus končí pro nás na hranicích, stejně jako tam končí SHF. Nejsme žádným pokračováním Krebsovy strany.|[[Konrád Henlein]] 9. října 1934 pro Rumburger Zeitung<ref>{{Citace monografie | příjmení = César | jméno = Jaroslav | odkaz na autora = | příjmení2 = Černý | jméno2 = Bohumil | odkaz na autora2 = | titul = Politika německých buržoazních stran v Československu v letech 1918–1938. II, (1930–1938) | odkaz na titul = | vydavatel = ČSAV | místo = Praha | rok = 1962 | počet stran = 584 | isbn = | strany = 238}}</ref>|200}}
 
V prosinci [[1935]] byl Henlein pozván do [[Spojené království|Velké Británie]] na pozvání ''Královského institutu pro mezinárodní záležitosti''. Ve svém projevu připustil, že i sudetští Němci mají díky svému radikalismu vinu na špatných vztazích mezi Čechy a Němci, ale zároveň ostře kritizoval českou politiku ve vztahu k menšinám.<ref>''Němci v Čechách'', s. 63.</ref> Na přednáškovém turné v [[Londýn]]ě byl pak Henlein ještě třikrát, v letech 1936, 1937 a 1938. Setkal se s např. s [[Winston Churchill|W. Churchillem]] nebo [[Lewis Sinclair|Lewisem Sinclairem]], ale s žádným členem britské vlády. Stále však prohlašoval, že se snaží o řešení problému sudetských Němců v rámci Československa.<ref name="rfr1">''Němci v Čechách'', s. 64.</ref> Od léta [[1934]] bylo zahájeno financování činnosti SHF z Říše a odtud přicházela i podpora pro propuštěné z vězení. [[30. duben|30. dubna]] [[1935]] se SHF přejmenovalo na ''Sudetendeutsche Partei'', aby se jako politická strana pak mohlo zúčastnit parlamentních voleb. Od listopadu 1937 vedení SdP koordinovalo svoji politiku s vedením [[Národně socialistická německá dělnická strana|NSDAP]] tak, aby došlo k oddělení [[Sudety|Sudet]] od Československéhočeskoslovenského státu a došlo k integraci oblastí s převážně německým obyvatelstvem s Německýmněmeckým státem.
 
== Volební výsledky ==
[[Soubor:Konrad Henlain 1936 SdP.jpg|thumb|Konrad Henlein v Kraslicích (1936)]]
V [[Volby do parlamentu Československé republiky 1935|parlamentních volbách roku 1935]] získala Sudetendeutsche Partei (SdP) největší procento hlasů ze všech kandidujících stran, kde získala 1&nbsp;249&nbsp;534 hlasů, tj. 15,18 % (44&nbsp;mandátů v poslanecké sněmovně, 23&nbsp;mandátů v senátu). To bylo nejvíce ze všech politických stran a jen díky složité volební matematice nezískala nejvíce mandátů.<ref>{{Citace monografie | příjmení = Vykoupil | jméno = Libor | odkaz na autora = Libor Vykoupil | titul = Slovník českých dějin | vydavatel = Julius Zirkus | místo = Brno | rok = 2000 | počet stran = 772 | isbn = 80-902782-0-5 | strany = 600}}</ref> Předsedou jejího poslaneckého klubu se stal [[Ernst Kundt]]. SdP, která se v roce 1935 ještě ostře distancovala od NSDAP, požadovala "jen"„jen“ větší práva Němců v rámci Československa, získala v Sudetech cca 2/3 hlasů, [[Německá sociálně demokratická strana dělnická v ČSR|německá sociální demokracie]] získala 11 mandátů. V celostátním měřítku druhá skončila [[Republikánská strana zemědělského a malorolnického lidu|agrární strana]] se ziskem 1&nbsp;176&nbsp;628 hlasů, tj. 14,29 % (mandátů ve sněmovně však získala 45). SdP se tak zároveň stala nejsilnější německou stranou v českých zemích. Tento volební úspěch SdP však znamenal ztráty hlasů pro ostatní německé strany, které byly postupem času likvidovány, a SdP se tak stala dominantní německou stranou v Československu. Ihned po úspěchu ve volbách zahájilo německé ministerstvo zahraničí oficiální financování SdP, když jí udělilo měsíční příspěvek 15&nbsp;000 říšských marek, který se postupně zvyšoval. Představitelé SdP začali s výrazným prosazováním svých cílů, zejména na:
* vytváření [[image]] v zahraničí
* kontakty se zahraničními politiky
* vytváření protičeských nálad
* vyprovokovávání incidentů[[incident]]ů
* cílenou [[propaganda|propagandu]], která měla vytvořit obraz utlačované sudetoněmecké menšiny
 
== Stupňování požadavků ==
[[Soubor:Konrad Henlein v Karlových Varech 1937.jpg|thumb|[[Konrad Henlein]] v Karlových Varech 1937]]
Československá vláda dávala zpočátku jasně najevo, že nepočítá se spoluprací s SdpSdP, ale hodlá nadále jednat jen s aktivistickými stranami (aktivistické strany ale zastupovaly pouze 30&nbsp;% voličů z řad sudetských Němců).<ref name="rfr1" /> Vláda však byla zanedlouho nucena zahájit jednání s SdpSdP, jelikož vliv aktivistických stran postupně slábl. Československá vláda [[18. únor]]a [[1937]] přijala Program národnostní politiky, kterým vyšla (poněkud opožděně) vstříc požadavkům sudetských Němců. S tímto dokumentem souhlasily všechny sudetoněmecké demokratické politické strany, avšak SdP ho ihned zpochybnila a zavrhla. Bylo naprosto zřejmé, že hesla o zlepšení situace [[politickáSudetští situaceNěmci|situace]] sudetských [[Němci|Němců]] v ČSR jsou záminkou, aby mohlo dojít k cíli pro německé nacionalisty prvořadého - rozbití Československa a získání jeho území. Toto potvrdil později i [[Konrad Henlein|Konrád Henlein]], když ve svém projevu ve [[Vídeň|Vídni]] dne [[4. březen|4. března]] [[1941]] mimo jiné řekl: ''„Právě zde, v dunajské kotlině a [[Sudety|Sudetech]] povstali první hlasatelé Velkého Německa, právě zde zapustila kořeny idea pangermanismu…“…pangermanismu…“ … „Abychom se zpočátku vyhnuli zásahům českých úřadů a rozpuštění, museli jsme zpočátku skrývat naši příslušnost k nacionálnímu socialismu.„…“ … “během několika let se sudetským Němcům podařilo ohrozit vnitřní stabilitu Československa tak zásadně,… že bylo zralé na likvidaci…"likvidaci…“'' 16. října [[1937]] Henleina poprvé osobně přijal předseda vlády [[Milan Hodža]]. Bylo to první přijetí Henleina členem vlády.<ref>''Němci v Čechách'', s. 66.</ref> Dne [[17. říjen|17. října]] [[1937]] došlo v [[Teplice|Teplicích]] k zinscenovanému incidentu poslance SdP [[Karl Hermann Frank|K. H. FrankFranka]]a s policií, při němž Frank bezdůvodně napadl a zranil tři policisty, což však bylo henleinovskou propagandou zneužito a vyloženo jako útok proti sudetoněmeckému poslanci. Tento čin přispěl k vyhrocení situace a pomohl upoutat pozornost ciziny na sudetoněmeckou otázku. Henlein dostával pokyny z [[Berlín]]a, ve kterých byl nabádán „k ostrému vyhrocení věcí v Československu a posun sudetoněmeckých autonomistických požadavků do čela evropské politiky”. V otevřeném dopise Henlein oznámil [[Edvard Beneš|E. Benešovi]], že SdP jde o autonomii územní, nikoli o autonomii národní, což neznamenalo nic jiného, než požadavek odtržení pohraničních oblastí od Československa. V listopadu poslal K. Henlein [[Adolf Hitler|Hitlerovi]] dopis, ve kterém mu sdělil, že „netouží po ničem tak horoucně, jako po začlenění sudetoněmeckého území, ba celé oblasti [[Čechy|Čech]], [[Morava|Moravy]] a [[Slezsko|Slezska]], do [[Nacistické Německo|Říše]].“ V této době se vyhrocovala situace v pohraničí, [[Češi]] byli od [[Němci|Němců]] napadáni, byly jim odmítány služby v obchodu a pohostinství, byli nuceni čelit nátlaku německých výrostků v podkolenkách, kteří pořádali místní demonstrace a pochody, při nichž skandovali: „Heim ins Reich“Reich! (domů do Říše!)
 
V průběhu roku 1938 dále rostl počet členů SdP. Zatímco v lednu 1938 měla strana asi 542 000 členů, tak do března vystoupal jejich počet na 759 289.<ref>{{Citace monografie | příjmení = Klimek | jméno = Antonín | odkaz na autora = Antonín Klimek | titul = Velké dějiny zemí Koruny české XIV. 1929-1938 | vydavatel = Paseka | místo = Praha ; Litomyšl | rok = 2002 | počet stran = 768 | isbn = 80-7185-425-5 | poznámky = Dále jen ''Velké dějiny XIV'' | strany = 528}}</ref> Do SdP vstupovali na některých místech dokonce i starousedlí Češi s argumentem, že musí takto chránit své rodiny.<ref>{{Citace monografie | příjmení = Brandes | jméno = Detlef | odkaz na autora = Detlef Brandes | titul = Sudetští Němci v krizovém roce 1938 | vydavatel = Argo | místo = Praha | rok = 2012 | počet stran = 430 | isbn = 978-80-257-0605-3 | poznámky = Dále jen ''Sudetští Němci v krizovém roce 1938'' | strany = 78}}</ref> K nárůstu počtu členů strany přispíval hospodářský a sociální nátlak. Mnohé německé firmy v pohraničí nutily své zaměstnance ke vstupu do SdP. Naopak především členům [[Německá sociálně demokratická strana dělnická v ČSR|německé sociální demokracie]] bylo vyhrožováno ztrátou zaměstnání. Stranické noviny ''Die Zeit'' zveřejnily jména německých dětí navštěvujících české školy, aby mohl být vyvíjen nátlak na jejich rodiče. Němcům, kteří nevstoupí do SdP bylo členy strany vyhrožováno, že je po připojení k Německu čeká zabavení majetku a [[koncentrační tábor]].<ref>''Sudetští Němci v krizovém roce 1938'', s. 79–83.</ref>
 
{{Citát|Žít jako nenacista v sudetských okresech bylo čiré hrdinství.|britská novinářka Sheila Grant Duff v roce 1938<ref>{{Citace monografie | příjmení = Grant Duff | jméno = Sheila | odkaz na autora = | titul = Europe and the Czechs | odkaz na titul = | vydání = 3 | vydavatel = Penguin Books | místo = Harmondsworth | rok = 1938 | počet stran = 250 | isbn = | strany = 157–158}}</ref><ref>''Velké dějiny XIV.'', s. 527.</ref>|200}}
Vzrůst členstva SdP dále akceleroval po anšlusu Rakouska. Už 17. března Henlein vyzval všechny členy aktivistických stran, aby „nestáli stranou“, ale vstoupili do jeho strany. Pod vlivem události tak odešel z vlády 23. března [[Německý svaz zemědělců]] (''Bund der Landwirte''){{#tag:ref|Při vystoupení BdL z vlády a jeho začlenění do SdP zneužil jeho předseda [[Gustav Hacker]] plné moci, kterou mu BdL pro určité případy propůjčil. Rozpuštění strany a její převedení do SdP bylo provedeno v rozporu se stranickým statutem.<ref>''Sudetští Němci v krizovém roce 1938'', s. 67–68.</ref> Ne všechny místní organizace BdL přešly k SdP. Např. organizace v [[Bruntál]]e si na poslední schůzi odhlasovala, že neuznávají rozhodnutí vedení strany a raději se dobrovolně rozcházejí než aby přestoupili k SdP. Majetek místní organizace převedli na [[Deutscher Kulturverband]].<ref>{{Citace monografie | příjmení = Gawrecká | jméno = Marie | odkaz na autora = Marie Gawrecká | titul = Němci ve Slezsku 1918–1938 | odkaz na titul = | vydavatel = ÚHV FPF Slezské univerzity v Opavě | místo = Opava | rok = 2002 | počet stran = 316 | isbn = 80-86458-10-5 | strany = 230}}</ref>|group=pozn.}} a 25. března [[Německá křesťansko sociální strana lidová]] (''Deutsche Christlichsoziale Volkspartei'') a poslanci obou stran vstoupili do poslaneckého klubu SdP. Také mnoho členů těchto stran vstupovalo do Henleinovy strany. V dubnu 1938 tak stoupl počet členů strany na 770 101. Letáky SdP dokonce hlásaly, že po 31. květnu už nikdo do strany přijat nebude a podle některých pamětníků se šířila „panika z blížící se zavírací hodiny“. To bylo podpořeno i rostoucím zastrašováním a ostrakizací jinak smýšlejících obyvatel, které přesvědčily zatím nerozhodnuté o tom, že je nezbytné vstoupit do strany. V květnu tak bylo členy strany už 1 320 193 sudetským Němců. Vzhledem k počtu obyvatel Sudet (3 070 938 podle sčítání lidu z roku 1930) lze počet členů strany označit za mimořádně vysoký.<ref>{{Citace monografie | příjmení = Zimmermann | jméno = Volker | odkaz na autora = Volker Zimmermann | titul = Sudetští Němci v nacistickém státě : politika a nálada obyvatelstva v říšské župě Sudety (1938-1945) | vydavatel = Prostor ; Argo | místo = Praha | rok = 2001 | počet stran = 577 | isbn = 80-7260-055-9 | isbn2 = 80-7203-390-5 | poznámky = Dále jen ''Sudetští Němci v nacistickém státě'' | strany = 52}}</ref>
 
Dne 1. května 1938 zorganizovala SdP na mnoha místech veřejné manifestace, kterých se zúčastnilo velké množství sudetských Němců. Největší demonstrace proběhly v [[Ústí nad Labem]] a v Děčíně[[Děčín]]ě s účastí 70 000, respektive 55 000 lidí. Na demonstracích se provolávaly hesla ''Ein Reich, ein Volk, ein Führer'' a zdravili se vztyčenou pravicí a hesly ''Sieg Heil'' a ''Heil Hitler''.<ref>''Sudetští Němci v krizovém roce 1938'', s. 125–129.</ref>
 
{{Citát|SdP dává zcela otevřeně najevo svůj protistátní a nacionálněsocialistický charakter. Obecně se počítá s brzkým připojením ke [[Třetí říše|třetí říši]]. Pasivní chování státních orgánů tuto domněnku potvrzuje. Téměř všichni němečtí státní a veřejní úředníci vstoupili do SdP, protože nechtějí promeškat okamžik připojení.|Zpráva frydlantského funkcionáře DSAP ze 7. května 1938<ref>''Sudetští Němci v krizovém roce 1938'', s. 126.</ref>|200}}
 
== Krize 1938 ==
[[Soubor:Likvidace českých nápisů.jpg|thumb|Likvidace českých nápisů v pohraničí]]
[[28. březen|28. března]] [[1938]] vykonal [[Konrad Henlein|Konrád Henlein]] návštěvu u Adolfa Hitlera v Berlíně, při níž Hitler Henleinovi deklaroval, že SdP musí předkládat takové požadavky, které budou pro československou vládu nepřijatelné. Tato politika odsoudila k nezdaru jakkoliv velkorysé návrhy československé vlády vůči sudetským Němcům. Počátkem dubna byl čs. vládou schválen návrh nového národnostního statutu, který však opět SdP označila jako nedostatečný. [[24. duben|24. dubna]] [[1938]] byly Henleinem na sjezdu SdP předloženy tzv. [[Karlovarský program|Karlovarské požadavky]], které vycházely z jeho jednání s Adolfem Hitlerem. Tento dokument obsahoval vedle autonomistických prvků i takové nároky, které byly z hlediska národnostního, z hlediska principů právního demokratického státu i z hlediska státní suverenity pro [[Československo]] nepřijatelné. V květnových a červnových [[Komunální volby 1938 (Československo)|komunálních volbách]] získala SdP kolem 90 % hlasů německých voličů. Dne [[30. červen|30. června]] 1938 bylo čs. vládou schváleno znění tzv. národnostního statutu, který byl velkým ústupkem vůči sudetským [[Němci|Němcům]], avšak i tento dokument byl SdP v duchu „doporučení“ Adolfa Hitlera odmítnut. V létě SdP zpracoval dokument označený jako “Základní„Základní plánování O. A.” (Grundplanung O.A.), který počítal s rozbitím Československa a s postupným poněmčením území Čech a Moravy, což korespondovalo i s dalšími pozdějšími plány na [[konečné řešení české otázky]]. [[3. srpen|3. srpna]] 1938 zahájil britský lord [[Walter Runciman]] pražskou misi, jejímž cílem bylo urovnat spory mezi československou vládou a německou menšinou, reprezentovanou SdP. Avšak i tato mise skončila bezvýsledně, protože SdP stále odmítala jakýkoliv kompromis. Počátkem září byl vládou schválen československou vládou Návrh„Návrh o postupu jednání ohledně úpravy národnostních otázekotázek“, který vznikl na základě přímých rozhovorů vyjednavačů SdP, a který vycházel v zásadě vstříc většině požadavků [[Karlovarský program|Karlovarského programu]]. Tento plán přijala jak Runcimanova mise, tak část z umírněnějších předáků SdP, kteří uznávali, že plní většinu Karlovarského programu.
 
Dne 7. září 1938 došlo při demonstrací 500 stoupenců SdP před budovou krajského soudu v Ostravě k [[Ostravský incident|incidentu]], při kterém policista udeřil poslance za SdP.<ref>''Němci ve Slezsku'', s. 244–245.</ref><ref>{{Citace sborníku | příjmení = Kvaček | jméno = Robert | odkaz na autora = Robert Kvaček | titul = Ostravský incident henleinovců v září 1938 a jeho ohlas | odkaz na titul = | příjmení sestavitele = | jméno sestavitele = | odkaz na sestavitele = | sborník = Ostrava | odkaz na sborník = | vydavatel = | odkaz na vydavatele = | místo = Ostrava | rok vydání = 1987 | isbn = | url = | strany = 227–236}}</ref><ref>{{Citace periodika | příjmení = Nenička | jméno = Lubomír | odkaz na autora = | titul = Případ strážníka č. 367 : tzv. ostravský incident 7. září 1938 a jeho odezva v ostravském tisku | periodikum = Slezský sborník | odkaz na periodikum = Slezský sborník | rok = 2005 | ročník = 103 | číslo = 2 | strany = 118-133 | issn = 0037-6833}}</ref> Situace, která byla podle [[Walter Runciman|Waltera Runcimana]] vyprovokována demonstrujícími sudetskými Němci, posloužila zástupcům SdP jako záminka nejdříve k přerušení a později i k ukončení jednání s československou vládou.<ref>''Velké dějiny XIV.'', s. 617–618.</ref>
 
== Sudetoněmecký puč ==
{{Citát|Rozšíření zprávy, že vedení SdP uprchlo, zapůsobilo na území německé menšiny drtivě. Československá vláda je v současné době skutečným pánem situace.|Z hlášení německého vyslanectví v Praze 17. září 1938<ref>''Velké dějiny XIV.'', s. 623.</ref>|200}}
 
Ještě téže noci došlo na řadě míst v pohraničí k útokům henleinovských bojůvek proti čs. policejním stanicím, celnicím, poštám, apod., při nichž bylo zavražděno několik desítek úředníků a vojáků. Vláda provedla ihned řadu vojenských opatření, avšak vedeni SdP ultimativně žádalo [[13. září]] československou vládu o jejich odvolání. Když toto vláda odmítla akceptovat, uprchla většina lídrů SdP do říše, kde ještě [[14. září]] Henlein pronesl projev v lipském rozhlase, v němž mj. deklaroval znovu touhu svých krajanů žít “ve„ve své domovině, vrátit se do říšeříše“." V té době již [[Adolf Hitler]] a [[Konrad Henlein|Konrád Henlein]] schválili vznik Sudetoněmeckého dobrovolnického sboru ([[Sudetoněmecký sbor dobrovolníků|Sudetendeutsches Freikorps - SFK]]). Jeho úkolem bylo udržovat v českých a moravskoslezských pohraničních oblastech napětí, vyvolávat nepokoje a ozbrojené srážky. Jádro jednotek tvořili henleinovští ordneři a turneři, přičemž zbraně a střelivo dodal [[wehrmacht]] z arzenálu rakouské armády. 16. 9.září 1938 Československáčeskoslovenská vláda rozpustila SdpSdP a vydala zatykač na Henleina a K. H. Franka. SFK zahájil svou činnost v noci z 19. na 20. září 1938 přepady československých celnic a policejních stanic. V noci z 21. na 22. září [[1938]] dokonce vstoupili na československé území říšskoněmecké oddíly [[Sturmabteilung|SA]] a [[Schutzstaffel|SS]] s cílem obsadit celou oblast i s městem .{{Doplňte zdroj}}. Při těchto akcích byli stříleni jak příslušníci ozbrojených složek [[Stráž obrany státu|Stráže obrany státu (SOS)]], tak i civilní obyvatelstvo, a to převážně zbaběle ze zálohy. Celkem bylo zabito 110 Čechů a dalších 2029 jich bylo zajato a odvlečeno do [[Nacistické Německo|Německa]]. Celý SFK byl statutárně podřízen vůdci SdP Konrádu Henleinovi, přičemž výcvik zajišťovala převážně [[Sturmabteilung|SA]] a [[Schutzstaffel|SS]]. Na tuto situaci reagovala československá vláda vyhlášením civilního [[Stanné právo|výjimečného stavu]] v rizikových oblastech vyhlášením mobilizace armády, což vedlo k uklidnění situace. Dne 29. září byla bez účasti Československa podepsána [[Mnichovská dohoda]], kterou byla nucena čs. vláda k tomu, aby se podvolila nátlaku Adolfa Hitlera a SdP a odstoupila pohraniční oblasti Německu.
 
== Sloučení SdP s NSDAP ==
Protože existovala obava, že by přijetí více než 1,3 milionu členů SdP do NSDAP mohlo ohrozit ideovou jednotu strany, bylo rozhodnuto, že se členové SdP musí ucházet o členství individuálně. Bylo stanoveny kritéria pro vstup do NSDAP, kdy přednost měli funkcionáři SdP, Německé turnerské jednoty a jiní zasloužilí činovníci. Politická spolehlivost ostatních členů SdP byla posuzována podle data jejich vstupu do strany (preferováni byli ti, kteří vstoupili do strany ještě před [[anšlus]]em Rakouska. Celkem si po připojení podalo žádost o vstup do NSDAP více než 450 000 sudetských Němců. Díky vstupu bývalých členů SdP do NSDAP tak říšská župa Sudety zaujímala v počtu členů NSDAP vzhledem k počtu obyvatel první místo mezi říšskými župami.<ref>''Sudetští Němci v nacistickém státě'', s. 116–119.</ref>
 
Ve zbytkovém [[Druhá republika|Česko-Slovensku]] se zbylá část poslanců SdP ustavila již jako součást NSDAP pod vedením Ernsta Kundta.
 
== Odkazy ==
2 819

editací