Pacifismus: Porovnání verzí

Smazaný obsah Přidaný obsah
JAnDbot (diskuse | příspěvky)
m {{Wikicitáty}} do odkazů a s parametrem; kosmetické úpravy
Norik (diskuse | příspěvky)
m typo - http://prirucka.ujc.cas.cz/?id=191
Řádek 4:
Pacifismus může být postavený na přesvědčení nebo na [[pragmatismus|pragmatickém přístupu]]. Hlavním argumentem pacifistů z přesvědčení je, že válka a násilí jsou nemorální a že [[mír]] se dá zajistit mravní osvětou. Pragmatický pacifismus se naproti tomu neodvolává na absolutní principy, jako je třeba mravnost, ale jednoduše předpokládá, že existují lepší a jednodušší cesty, jak řešit spory, než jsou války, případně že cena zaplacená za vedení války bude vždy vyšší než její případné přínosy.
 
Pacifismus byl nejrozšířenější ve 20. a 30. letech minulého [[20. století|století]] vlivem zkušenosti s do té doby nejstrašnějším konfliktem v dějinách lidstva, tzv. Velké války (později nazvané [[Prvníprvní světová válka]]). Zejména ve [[Spojené království|Velké Británii]] (GB) a [[Francie|Francii]] byl hluboký celospolečenský náklon k pacifismu. Ten se odrazil i v politice jejich státních představitelů, avšak ukázalo se, že pacifismem motivované kroky jejich vlád přímo otevřely dveře ještě strašnějšímu konfliktu, [[Druhá světová válka|Druhédruhé světové válce]]. Problémem bylo to, že tyto státy se tak chorobně bály války či vojenských akcí, že byly ochotny v zájmu zachování míru ustupovat agresivním požadavkům států s nedemokratickými režimy, zejména [[Adolf Hitler|Adolfu Hitlerovi]] (politika [[appeasement]]u). Hlavní myšlenka této politiky (usmiřování) je dávat [[Diktatura|diktátorovi]], co chce, což ho uklidní. Ve skutečnosti ho to však politicky a ekonomicky posilovalo pro vedení konfliktu, který nakonec stejně rozpoutal.
 
Některé státy ve 20. století uznávaly odpírače vojenské služby z důvodu svědomí.<ref>Oxfordský slovník světových dějin, str. 443, ISBN 80-200-1054-8</ref> Přísně vzato jsou však pacifismus a [[odpírání vojenské služby]] dva odlišné fenomény.<ref>''A nepozdvihne meč...'' Odpírání vojenské služby v Československu 1948–1989. P. Blažek (ed.). Praha 2007, s. 17–22.</ref>