Závazek: Porovnání verzí

Uznání principu závazku je jedním ze základních a nezbytných předpokladů platnosti [[právo|práva]]. Závazek (''obligace'') je v právu [[Závazkový vztah|individuální vztah]] mezi dvěma či více ([[fyzická osoba|fyzickými]] nebo [[právnická osoba|právnickými]]) osobami, který [[dlužník]]a zavazuje vůči [[věřitel]]i k určitému plnění, což je povinnost něco dát, konat, něčeho se zdržet nebo něco trpět.<ref>§ 488 a 494 zákona č. 40/1964 Sb., občanský zákoník (dále jen „ObčZ“)</ref> Při neplnění se věřitel může svého oprávnění, tzv. [[pohledávka|pohledávky]], domáhat [[žaloba|žalobou]] proti dlužníkovi v prodlení.<ref>''Ottův slovník naučný'', heslo ''Obligace''</ref> Závazkem ale není pouhá [[společenská úsluha]].

Závazek vzniká zejména uzavřením [[smlouva|smlouvy]], ale také způsobením [[újma|škody]], [[bezdůvodné obohacení|bezdůvodným obohacením]], případně i z jiných [[zákon]]ných skutečností.<ref>§ 489 ObčZ</ref> Obsah závazku lze vždy změnit dohodou účastníků,<ref>§ 516(''[[kumulativní ObčZ</ref>novace]]''), automaticky se pak mění [[prodlení]]m dlužníka i věřitele;<ref>§ 517–523 ObčZ</ref> v době jeho trvání se také mohou změnit jeho účastníci, např. postoupením pohledávky jinému věřiteli, převzetím dluhu nebo tím, že k závazku přistoupí nový, resp. další dlužník.<ref>§ 524–534 ObčZ</ref> Kvůli větší jistotě věřitele jej lze zajistit i dalšími právními instituty, jako je např. [[smluvní pokuta]], [[ručení]] nebo [[uznání dluhu]].<ref>§ 544–558 ObčZ</ref> Závazek zanikne především splněním (''solucí[[soluce]]''), ale také výpovědí, dohodou o jeho nahrazení jiným závazkem (''[[privativní novace]]''), jestliže se stane plnění nemožným, uplynutím doby, na kterou byl omezen, [[započtení]]m, [[narovnání]]m nebo splynutím, jestliže právo s povinností splynou v jedné osobě (např. dlužník zdědí pohledávku za svou osobou).<ref>§ 559–587 ObčZ</ref>