Újma: Porovnání verzí

'''Újma''' v českém [[právo|právu]] může být majetkového i nemajetkového charakteru. Majetková újma se označuje pojmem '''škoda'''.<ref group="pozn.">Takto[[Všeobecný jižobčanský napřzákoník|Obecný zákoník občanský]] v ustanovení §&nbsp;1293 jako „škodu“ ještě chápal každou újmu na jmění, právech nebo na osobě, a odlišoval od ní ušlý zisk. veK [[občanský zákoník (Československo, 1964)|občanskému zákoníku]] z roku 1964 bylo vydáno stanoviskustanovisko občanskoprávního kolegia Nejvyššího soudu ČSSR z 18.&nbsp;11.&nbsp;1970, Cpj&nbsp;87/70, publikovanémpublikované pod č.&nbsp;55/1971 ve SbírceSbírky soudních rozhodnutí a stanovisek., Zákonemkteré pak„škodu“ výslovnědefinovalo jako újmu nastalou v majetkové sféře poškozeného a vyjádřitelnou penězi. Kromě ní se ale odškodňovaly i&nbsp;některé nemajetkové újmy způsobené zásahem do osobněprávních vztahů poškozeného. Výslovně „škodu“ jen jako újmu na jmění vyjádřilo ustanovení §&nbsp;2894 odst.&nbsp;1 zákona[[občanský č.&nbsp;89/2012zákoník Sb.(Česko, občanský2012)|občanského zákoníkzákoníku]] z roku 2012.</ref> Odpovědnost za újmu a její náhrada je obecně stanovena v §&nbsp;2894-2971 [[Občanský zákoník (Česko, 2012)|občanského zákoníku]], zvláštní úpravu pro oblast pracovněprávních vztahů obsahuje v §&nbsp;248-275 [[zákoník práce (Česko, 2006)|zákoník práce]] a odpovědnost za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem zákon č.&nbsp;82/1998 [[Sbírka zákonů|Sb.]] Ve smyslu §&nbsp;1 odst.&nbsp;1 občanského zákoníku uplatnění soukromoprávní odpovědnosti za újmu ''[[poškozený]]m'' nevylučuje samostatnou veřejnoprávní, např. trestněprávní odpovědnost ''škůdce''.

Náhrada nemateriální újmy ('''odčinění''') se poskytuje ve formě přiměřeného [[zadostiučinění]], které může být poskytnuto i v penězích. V případě újmy na zdraví se jednorázově hradí [[bolestné]], náklady spojené s péčí o zdraví a vznikla-li poškozenému i překážka lepší budoucnosti, pak navíc náhrada ztížení společenského uplatnění. Opětovnými plněními jsou náhrada za ztrátu na výdělku po dobu pracovní neschopnosti, náhrada za ztrátu na důchodu a další peněžité důchody, pokud poškození zdraví vedlo ke snížení výdělkových možností poškozeného. Jestliže dojde k usmrcení, náleží pozůstalým jednorázová peněžitá náhrada, dále náhrada přiměřených nákladů spojených s pohřbem a opětující se náklady na jejich výživu. Výše jednorázových náhrad byla dříve určena vyhláškou [[Ministerstvo zdravotnictví České republiky|Ministerstva zdravotnictví]] (č. 440/2001 Sb., resp. před ní č. 32/1965 Sb.), která však byla k 1. lednu 2014 zrušena a nově tak jejich výše závisí na úvaze soudce. Zákon pro jejich určení stanoví pouze kritérium plného vyvážení vytrpěných bolesti a dalších nemajetkových újem, resp. utrpení pozůstalých, případně zásady slušnosti. <!-- [[Nejvyšší soud České republiky|Nejvyšší soud]] nicméně v zájmu zachování právní jistoty a očekávatelnosti soudního rozhodování podle § 13 občanského zákoníku připravil metodiku, která stanoví podrobný postup pro jejich výpočet. -->