Profesionální sport: Porovnání verzí

Jako '''Profesionální''' bývají označovány takové [[sport]]ovní soutěže, kterých se účastní placení [[profesionál]]ové. ZdrojeZdroji příjmůfinancování těchto závodníků jsou především vstupné, reklama a vysílací práva.

Počátky profesionálního sportu se datují už do doby [[antické olympijské hry|antických olympiád]], kdy se občas atleti nechávali najímat jednotlivými městskými státy.<ref>Lubor Kysučan: ''Olympijský sen a skutečnost aneb odvrácená tvář antického sportu''. Rozrazil 5/2008, s. 25-27</ref> V římské a byzantské říši byly velmi populární závody [[triga|koňských spřežení]], kdy mezi sebou soupeřily barevně rozlišené soukromé stáje, které platily (a občas i navzájem přeplácely) profesionální vozataje.<ref>http://www.abicko.cz/clanek/sport/10256/nejlepe-placeny-sportovec-vsech-dob.html</ref>

Z roku 1527 pochází zpráva o profesionálních hráčích [[jeu de paume]] v [[PařížiPaříž]]i.<ref>http://jdpfontainebleau.com/history-short.html</ref> Koncem devatenáctého století se objevují v Anglii první [[fotbal]]oví profesionálové. V roce 1905 poprvé přesáhla částka za přestup hráče 1000 liber.<ref>''Fotbalový atlas světa'', Praha 2001, s. 18</ref> [[Mezinárodní olympijský výbor]] zakázal účast profesionálů na olympiádě (výjimkou byla soutěž mistrů šermu v roce 1900). Mnozí sportovci, kteří byli podezřelí, že za sportovní výkony berou peníze, nebyli na hry připuštěni (např. [[Paavo Nurmi]], [[Karl Schranz]]) nebo byli dodatečně diskvalifikováni ([[Jim Thorpe]]). Za porušení pravidel se považovalo už přijetí cestovného nebo náhrady ušlé mzdy. Za profesionály byli dlouho pokládáni i manuálně pracující, učitelé tělocviku nebo lyžařští instruktoři ve střediscích zimní turistiky (proto se [[sjezdové lyžování]] objevilo na hrách až v roce 1936). Úzkoprsé pojetí amatérismu, které v praxi vylučovalo z olympijské účasti nemajetné lidi, prosazoval předseda MOV v letech 1952 až 1973 [[Avery Brundage]]: ještě počátkem sedmdesátých let nesměl olympionik absentovat v zaměstnání kvůli sportu déle než čtyři týdny v roce.<ref>http://www.olympic.cz/www/docs/osmus/amaterismus__a__profesionalismus.pdf</ref>

V zemích bývalého sovětského bloku však existoval takzvaný ''státní profesionalismus''. Špičkoví sportovci byli papírově vedení jako zaměstnanci velkých podniků, studenti, vojáci nebo policisté, ale do práce ve skutečnosti nechodili a připravovali se v podmínkách srovnatelných se západními profesionály.<ref>http://www.ceskatelevize.cz/ct24/exkluzivne-na-ct24/historie-cs/192755-olympijske-fauly/</ref> Stát přípravu takových borců velkoryse financoval, protože olympijská vítězství byla zdrojem politické prestiže. Skrytý profesionalismus se ovšem objevuje také v americkém univerzitním sportu: stipendia často získávají talentovaní sportovci, aniž by prokázali jakékoli studijní schopnosti.<ref>http://www.usaboard.sk/node/13480</ref>