Olejomalba: Porovnání verzí
Smazaný obsah Přidaný obsah
m Editace uživatele 94.112.170.116 (diskuse) vráceny do předchozího stavu, jehož autorem je JMach |
doplnění informací - zdroj mozek, škola značka: editace z Vizuálního editoru |
||
Řádek 5:
== Historie ==
Tato technika je rozšířena od doby pozdní gotiky a podle [[Cennino Cennini]]ho (14. století) tuto techniku objevil [[Jan van Eyck]]. To ovšem není pravda, protože vrstvy pojené olejem byly používány už ve středověku, například v malbách [[Mistr Theodorik|Mistra Theodorika]]. Malovala se v té době na dřevěné podložky a kovové folie. V 15. století ji začínal rozvíjet [[Leonardo da Vinci]]. Tato technika byla oblíbena s temperou až do konce 16. století.
Řádek 16:
== Charakteristika ==
Olejové barvy mají dobrou přilnavost na různé podložky, např. sklo, kov, dřevo, plátno, papírové materiály atd. Výhodou olejové malby je jasnost (má emailový charakter), krycí schopnost, velká roztahovost, vysoký [[index lomu]], který dává barvám hloubku. Další výhodou je vysoká stálost barev (při nevhodném použití některých olejů však může žloutnout).
Samotná malba nemusí probíhat příliš rychle, dovoluje korekce a umožňuje uplatnění mnohých rafinovaných technických postupů, např. použití tzv. [[lazura|lazury]]. Výhodou a současně nevýhodou je pomalé schnutí barev při práci (u vrstvené techniky – viz dále). Na jedné straně může zdržovat a protahovat čas nutný k dokončení díla, na druhou stranu pokud umělec na malbě pracuje každý den, nemusí se strachovat, že by mu malba přes noc uschla; nebo může malovat technikou ''alla prima''. Má též k dispozici přípravky pro urychlení nebo zpomalení schnutí. Při nevhodně zvoleném oleji či chybném namíchání barvy dochází při postupném vysychání oleje k tzv. [[krakelování]], neboli drobnému popraskání barevné vrstvy. === Schnutí olejomalby ===
Způsob schnutí spočívá v odpařování rozpouštědla, je to oxidačně-polymerační proces (olej ve styku se vzdušným kyslíkem) - probíhá oxidace a současně polymerace. To znamená že z jednoduchých molekul vznikají složité makromolekuly - z tekutiny se stává pevná látka. Rychlost schnutí ovlivňují pigmenty - například zinková běloba schne až dva týdny, umbra pálená i do druhého dne. Olej tuhne pomalu několik dní, měsíců, až roků. Po čase barvy žloutnou až tmavnou, ale to se dá ovlivnit například včelím voskem, který zlepšuje barevnost barevné vrstvy. Do bělob se z toho důvodu nepoužívá lněný olej, ale například makový nebo světlicový, který žloutne podstatně méně.
Nejtenčí vrstvy samotné olejové barvy mohou uschnout do jednoho dne. U vrstvené techniky malby (viz dále) každá vrstva schne cca od jednoho do 8 dnů. Takto široký interval je dán možností použití různých médií, včetně přípravků na urychlení či naopak zpomalení schnutí. Po uschnutí vrstvy na ni lze malovat vrstvu další s tím, že se obě vrstvy nesmíchají a nerozpustí do sebe, a naopak budou krýt. Uschnutí celého obrazu trvá v řádu týdnů.(--> obraz, který má hodně vrstev, může mít konečné zaschnutí až za 20 let) Malba může být tzv. uzavřena nebo uzamknuta finálním lesklým nátěrem, který znemožní další úpravy a současně ji bude chránit před zubem času – doporučuje se tak udělat řádově měsíce po skončení práce.
Urychlovače schnutí - sikativy
== Techniky malby ==
Řádek 30 ⟶ 34:
Začala v baroku ale častější je u expresionistických výtvarných stylů, hustá malba, hodně se používají tmavé barvy. Barva tvoří tlustší vrstvu a pomaleji prosychá. Při této malbě se nedoporučují sikativy. Nanáší se přímo z tuby (pasty – odtud název) nebo pomocí malířské špachtličky.
* Jiné
Méně častá je malba bez štětců – samotnýma rukama – zejména u avantgardních umělců, špachtlí,.. (Jistá malířka ze St. Petersburgu pod jménem Victoria k malování používá svá ňadra.)
;podle počtu vrstev
| |||