Lékařská fakulta Univerzity Palackého: Porovnání verzí

Vyučování [[lékařství]] bylo zahájeno na Filosofické[[Filozofická fakulta Univerzity Palackého|filosofické fakultě]] v roce 1753. Spolu s přestěhováním univerzity do [[Brno|Brna]] v roce 1778 byla zřízena Katedrakatedra ranhojičství[[ranhojič]]ství a babictví. Když se univerzita vrátila v roce 1782 zpátky do Olomouce, tak došlo k úplné separaci této katedry od mateřské [[Filozofickáfilosofické fakulta Univerzity Palackého|Fakulty filosofie]]fakulty a vzniku Direktoria pro ranhojičství a babictví. Dvouletý kurz vyučovali dva lektoři. První za plat 600 zlatých vyučoval základy [[botanika|botaniky]], [[chemie]], klinické kolegium a praktické znalosti [[vnitřní lékařství|vnitřních nemocí]]. Druhý, s platem 500 zlatých, vyučoval všeobecné ranhojičství a babictví (Jezuité[[Tovaryšstvo Ježíšovo|jezuité]], kteří toto vyučovali dříve, dostávali 300 respektive 200 zlatých; pro srovnání: profesor práva [[Josef Vratislav Monse]] dostával 900 zlatých).<ref name="kaiser">{{Citace monografie

Prvními vyučujícím samostatných lékařských studií Olomouckého [[lyceum|lycea]] (škola přišla v letech 1782-18271782–1827 o [[univerzita|univerzitní]] status) byli Dr. [[Anton Sebald]] a Dr. [[Gottlieb Amadeus Feichter]]. V roce 1783 bylo rozhodnuto o rozšíření výuky na civilní a polní ranhojičství, přičemž byl přijat třetí vyučující, chirurg [[Friedrich Gottfried Wetzel]], který se stal profesorem [[anatomie]] s platem 400 zlatých. Proměnila se i výuka: v prvním roce se vyučovalo všeobecné a zvláštní ranhojičství, v druhém chirurgické operace, bandážování a [[porodnictví]], přičemž po dobu celého roku probíhala praktická výuka v nemocnici Svatého Joba a Lazara (nedaleko dnešní [[Vila Primavesi|Vilyvily Primavesi]]). Výuka probíhala v němčině.<ref name="kaiser"/> Pětiměsíční praktický kurz babictví se vyučoval jak německy, tak i částečně česky (velká část studentek německy neuměla).

Předpokladem pro lékařské studium bylo absolvování jednoletého kurzu gramatiky či tří let obecného vyučování a tří let učňovství u praktikujícího lékaře, což se dokazovalo doporučujícím dopisem. Absolventi olomouckých lékařských studií nezískali [[doktor medicíny|doktorský]] titul.<ref name="Zimprich">Richard Zimprich: Olmütz als deutsche Hochschulstadt in Mähren, Langer Vertrag 1974</ref>

V roce 1809 byla ustavena katedra léčiv (''Arzneikunde'') a o rok později katedra anatomie. V Olomouci vyučovali čtyři profesoři: profesor teoretické, praktické a klinické [[chirurgie]]; profesor porodnictví; profesor [[veterinární lékařství|veterinářství]] a profesor teoretické medicíny. Počet studentů se postupně navyšoval z průměrně 40 ročně v letech 1787-18121787–1812 na 100 ročně v letech 1825-18341825–1834 (nepočítaje studentky porodnictví). V této době v Olomouci studoval medicínu druhý nejvyšší počet studentů v rakouských zemích (po Univerzitěuniverzitě vve [[StýrskýŠtýrský Hradec|Štýrském Hradci]]).<ref name="Zimprich"/>

Po navrácení univerzitních privilegií v roce 1827 došlo k prodloužení lékařského studia na tři roky. Současně byla také ustavena katedra [[farmacie|farmaceutických]] přírodních dějin a chemie. Lékařské studium bylo součástí univerzity, netvořilo však samostatnou fakultu a jeho absolventi nebyli promováni k univerzitním [[akademický titul|gradům]].<ref name="Zimprich"/>

Lékařské studium bylo v roce 1849 vyděleno ze svazku univerzity a, přečkalo tak i dekret o zrušení univerzity z roku 1860 a bylo uzavřeno až v roce 1873, přičemž poslední [[rigorózní zkouška|rigorózní zkoušky]] se konaly v školním roce 1874/75. Za dobu samostatného působení studium absolvovalo 679 lékařů a 2463 porodních báb.

* 1948 prof. MUDr. [[Václav Vejdovský]], DrSc.

* 2011 -– prof. MUDr. [[Milan Kolář]], Ph.D.