Otevřít hlavní menu

Změny

"Auschwitz" nahrazeno, místy vhodnějším "Osvětim"
 
[[Soubor:Ebensee concentration camp prisoners 1945.jpg|thumb|left|upright=1.2|Vězni z pobočného tábora [[Ebensee]], po osvobození 80. americkou pěší divizí]]
Tábory Mauthausen-Gusen přijímaly během druhé světové války denně menší vězeňské transporty; většinou z&nbsp;ostatních koncentračních táborů Německem okupované Evropy. Většina vězňů v&nbsp;pobočných táborech Mauthausenu byla před jejich přesunutím do nynějších táborů nejprve držena na různých jiných místech. Nejvýznamnější z&nbsp;těchto center byly pro Mauthausen-Gusen neslavně známé tábory Dachau a Osvětim-Březinka (Auschwitz-Birkenau). První transporty z&nbsp;AuschwitzuOsvětimi začaly v&nbsp;únoru 1942. Druhý transport v&nbsp;červnu téhož roku byl zhruba o&nbsp;1200&nbsp;vězňů větší. Podobné skupiny poslali z&nbsp;AuschwitzuOsvětimi do Gusenu a Mauthausenu v&nbsp;dubnu a listopadu 1943 a později v&nbsp;lednu a únoru 1944. Nakonec v&nbsp;květnu téhož roku po návštěvě [[Adolf Eichmann|Adolfa Eichmanna]] v&nbsp;Mauthausenu, přijal Mauthausen-Gusen první skupinu 8000&nbsp;maďarských Židů z&nbsp;AuschwitzuOsvětimi; první skupinu, kterou evakuovali z&nbsp;tábora před sovětským postupem. Zpočátku se skupiny evakuované z&nbsp;AuschwitzuOsvětimi skládaly z&nbsp;kvalifikovaných dělníků pro rostoucí průmysl Mauthausen-Gusenského komplexu, ale jak evakuace pokračovala, přepravili do Mauthausenu, Gusenu, Vídně nebo [[Melk]]u i&nbsp;jiné kategorie méně kvalifikovaných lidí.<ref name="KARTA">{{citace elektronické monografie| příjmení=Filipowski |jméno=Piotr | titul=Auschwitz w drodze do Matchausen | datum=2005 | vydavatel=Laboratorium Reportazum | url=http://www.reporter.edu.pl/europa_wg_auschwitz/kronika_reportaz/konferencja_historia_mowiona_a_kronika_reportaz/auschwitz_w_drodze_do_matchausen | datum přístupu=2006-4-11|jazyk=polsky}}</ref>
 
Postupem času přestal Auschwitzosvětimský tábor téměř přijímat nové vězně a většina z&nbsp;nich byla namísto toho přesměrována do Mauthausenu. Poslední skupinu, asi 10&nbsp;000&nbsp;vězňů, evakuovali v&nbsp;poslední vlně v&nbsp;lednu 1945, jen několik týdnů před sovětským obsazením komplexu Auschwitz-Birkenau.<ref name="KARTA"/> Byla mezi nimi i&nbsp;velká skupina civilistů uvězněná Němci po neúspěšném [[Varšavské povstání|Varšavském povstání]],<ref name="Kirchmayer">{{citace monografie | příjmení=Kirchmayer |jméno=Jerzy | titul =Powstanie warszawskie | rok=1978 | strany=576 | vydavatel=Książka i Wiedza | místo=Varšava| isbn =830511080X |jazyk=polsky}}</ref> ze kterých ale přežilo do osvobození jen přibližně 500&nbsp;lidí.<ref name="Dobosiewicz-evacuation">''Mauthausen/Gusen; obóz zagłady.'' s.&nbsp;365–367</ref> Celkem přišlo v&nbsp;posledních měsících války z&nbsp;jiných koncentračních táborů až 23&nbsp;364&nbsp;vězňů.<ref name="Dobosiewicz-evacuation"/> Mnohem víc jich však zemřelo při pochodech smrti, následkem úplného vyčerpání, či v&nbsp;železničních vagónech, kde je před jejich příchodem drželi několik dní bez jídla a pití při teplotách pod bodem mrazu. Vězeňské transporty se považovaly za méně významné jako jiné důležité služby.
 
Mnozí z&nbsp;těch, kteří přežili cestu, zemřeli ještě před registrací, čímž jiní dostali čísla už mrtvých vězňů.<ref name="Dobosiewicz-evacuation"/> Mnoho z&nbsp;nich potom ubytovali v&nbsp;táboře nebo v&nbsp;nově zřízeném stanovém táboře (''Zeltlager'') v&nbsp;těsné blízkosti Mauthausenu, kde přinutili přibližně 2000&nbsp;lidí být ve stanech určených jen pro 800&nbsp;vězňů a potom je nechali vyhladovět.<ref name="Freund">{{citace elektronické monografie | příjmení=Freund |jméno=Florian |příjmení2= Greifeneder |jméno2=Freund | titul=Zeltlager | vydavatel= | datum=2005 | url=http://www.mauthausen-memorial.at/db/admin/de/show_article.php?carticle=343&topopup=1 | datum přístupu=2006-5-16 |jazyk=německy}}</ref>
=== Ženy a děti v Mauthausen-Gusenu ===
[[Soubor:Mauthausen-Jewish memorial.jpg|thumb|upright=1.2|Jeden z Mauthausenských baráků s&nbsp;kameny zanechanými židovskými návštěvníky]]
Ačkoliv byl komplex Mauthausen-Gusen pracovní tábor pro muže, s&nbsp;prvním ženským transportem z&nbsp;AuschwitzuOsvětimi v&nbsp;září 1944 otevřeli v&nbsp;Mauthausenu i&nbsp;tábor pro ženy. Další ženy a děti přišly do Mauthausenu z&nbsp;[[koncentrační tábor Ravensbrück|Ravensbrücku]], [[Bergen-Belsen]]u, [[koncentrační tábor Gross Rosen|Gross Rosenu]] a Buchenwaldu. Spolu s&nbsp;nimi přišly i&nbsp;ženské dozorkyně; o&nbsp;dvaceti je známo, že sloužily v&nbsp;Mauthausenu, šedesát v&nbsp;celém táborovém komplexu, v&nbsp;pobočných táborech [[Hirtenberg]], [[Lenzing]] (hlavní ženský poboční tábor v&nbsp;Rakousku) a [[Sankt Lambrecht]]. Hlavní dozorkyně v&nbsp;Mauthausenu byla nejdříve [[Margarete Freinbergerová]] a poté [[Jane Bernigauová]]. Skoro všechny dozorkyně sloužící v&nbsp;Mauthausenu Němci naverbovali v&nbsp;rakouských městech mezi zářím a listopadem 1944. Začátkem dubna 1945 přišlo nejméně dalších 2500&nbsp;ženských vězeňkyň z&nbsp;ženských táborů v&nbsp;Amstettenu, St.&nbsp;Lambrechtu, Hirtenbergu a Flossenbürgského tábora ve Freibergu. Uvádí se, že v&nbsp;Mauthausenu sloužila i&nbsp;[[Hildegard Lächertová]].<ref name="Brown">{{citace monografie | příjmení=Brown |jméno =Daniel Patrick | titul =The Camp Women: The Female Auxiliaries Who Assisted the SS in Running the Nazi Concentration Camp System | rok=2002 | vydavatel=Schiffer | isbn =0764314440 | strany=288|jazyk=anglicky}}</ref>
 
Dostupná statistika o&nbsp;mauthausenských vězních<ref name="Friedlander">{{citace monografie | příjmení=Friedlander |jméno=Henry a kolektiv| titul =Human Responses to the Holocaust Perpetrators and Victims, Bystanders and Resisters | rok=1981 | editoři =Michael D. Ryan | strany=33–69 | kapitola=The Nazi Concentration Camps | vydavatel=Edwin Mellen Press | místo=Lewiston, New York | isbn = 0889469016|jazyk=anglicky }} citovaná v&nbsp;{{citace elektronické monografie | příjmení=Milton| jméno=Sybil | titul=Non-Jewish Children in the Camps | vydavatel=Simon Wiesenthal Center | datum=1997 | url=http://motlc.wiesenthal.com/site/pp.asp?c=gvKVLcMVIuG&b=395115#17 | datum přístupu=2006-4-10|jazyk=anglicky}}</ref> z&nbsp;jara 1943 uvádí 2400&nbsp;vězňů mladších 20&nbsp;let, což bylo celkem 12,8 % z&nbsp;celkového počtu 18&nbsp;655&nbsp;vězňů. Do konce března 1945 se zvýšil počet na 15&nbsp;048, což bylo 19,1 % z&nbsp;celkového počtu 78&nbsp;547&nbsp;vězňů. Počet mladistvých se v&nbsp;tomto časovém intervalu zvýšil 6,2krát, zatímco počet dospělých vězňů vzrostl ve stejném časovém období pouze čtyřnásobně. Tato čísla odrážela, s&nbsp;pokračováním války, zvýšený počet polských, českých, ruských a balkánských mladistvých nuceně pracujících.<ref name="Myczkowski">{{citace monografie | příjmení = Myczkowski | jméno=Adam| titul =Poprzez Dachau do Mauthausen-Gusen | rok=1947 | strany=31 | vydavatel=Księgarnia Stefana Kamińskiego | místo=Krakov |jazyk=polsky}}</ref> Těsně před osvobozením udává statistika následovné složení mladistvých:<ref name="Friedlander"/> 5809&nbsp;zahraničních civilních dělníků, 5055&nbsp;politických vězňů, 3654&nbsp;Židů a 330&nbsp;sovětských válečných zajatců. Uvádí rovněž 23&nbsp;romských dětí, 20&nbsp;takzvaných „protispolečenských elementů“, 6&nbsp;Španělů a 3&nbsp;Svědky Jehovovi.