Zákon o poměru pražských univerzit: Porovnání verzí

Smazaný obsah Přidaný obsah
m Otrok posledního soudu přesunul stránku Lex Mareš na Zákon o poměru pražských univerzit: oficiální název, návrh od 7. 3.
úprava
Řádek 1:
'''Lex Mareš''' je obecný název '''[[zákon]]aZákon č. 135/1920 Sb. z. a n., o poměru pražských universit'''. Přijat, byl přijat [[19. únor]]a [[1920]] a totojeho populární označení '''lex Mareš''' se odvíjí od jeho předkladatele, poslance a profesora [[František Mareš (rektor)|Františka Mareše]]. JehoÚčelem účelemzákona bylo dokončit rozdělení [[Karlo-Ferdinandova univerzita|Karlo-Ferdinandovy univerzity]] na českou a německou část z roku 1882 a rozhodnout, která z nich je univerzitou původní. Do té doby byla totiž česká univerzita považována za vzniklou nově, tento zákon ji ale prohlásil za pokračovatelku Univerzity Karlovy, jejíž jméno dále nesla; o jménu německé se mělo rozhodnout později, k tomu ale nedošlo a tak se až do svého zániku v roce 1945 označovala jen jako „[[Německá univerzita v Praze]]“.
{{Přesunout|Zákon o poměru pražských univerzit}}
'''Lex Mareš''' je obecný název '''[[zákon]]a č. 135/1920 Sb. z. a n., o poměru pražských universit'''. Přijat byl [[19. únor]]a [[1920]] a toto označení se odvíjí od jeho předkladatele, poslance a profesora [[František Mareš (rektor)|Františka Mareše]]. Jeho účelem bylo dokončit rozdělení [[Karlo-Ferdinandova univerzita|Karlo-Ferdinandovy univerzity]] na českou a německou část z roku 1882 a rozhodnout, která z nich je univerzitou původní. Do té doby byla totiž česká univerzita považována za vzniklou nově, tento zákon ji ale prohlásil za pokračovatelku Univerzity Karlovy, jejíž jméno dále nesla; o jménu německé se mělo rozhodnout později, k tomu ale nedošlo a tak se až do svého zániku v roce 1945 označovala jen jako „[[Německá univerzita v Praze]]“.
 
V důsledku toho navíc česká univerzita získala do svého výlučného majetku jak [[Karolinum]], tak univerzitní archiv a registraturu, stejně jako starobylé univerzitní [[insignie]], pečetidla a jiné památky, doposud v držení univerzity německé. V tomto směru ale nebyl zákon proveden ihned, teprve až v roce 1934 zažádal nový rektor [[Karel Domin]] o zápis vlastnictví Univerzity Karlovy ke Karolinu a o předání insignií. 21. listopadu téhož roku rozhodl [[Jan Krčmář]], ministr školství a národní osvěty, o povinnosti Německé univerzity insignie vydat, to ale vedení této univerzity nejdříve odmítlo. Situace vyústila až do několikadenních násilných událostí, nazvaných poté [[insigniáda]].