|
== Bitva a její důsledky ==
Přemysl jistě nevybral bojiště poblíž řeky Moravy náhodně, bylo to rozhodně vhodné bitevní pole a český král na něj měl jistě dobré vzpomínky, protožesestavy nedalekose odsmluveným Suchýchpokřikem: Krut„Utíkají! ležíUtíkají!“, místocož jeho největšího vítězství,zmatené [[Bitvačeské uvojsko Kressenbrunnu|Kressenbrunn]]rozložilo.
Část českých ztrát, které Rudolf Habsburský dle zvyku doby pravděpodobně přehnaně vyčíslil na 12 000 mužů, způsobila rozbahněná řeka [[ Morava (řeka)|Morava]], ve které seMoravse rytíři utopili. Porážka českého vojska byla natolik výrazná, že RudolfčeskéhoRudolf část svých bojovníků odvolal a podmanil si [[Morava|Moravu]]. ▼Bitvy se účastnilo dohromady cca 55 000 mužů (přesné počty nejsou známy) a jejich střet trval přibližně tři hodiny. „Za heslo prohlášeno u českého vojska: Budějovice, Praha! U nepřátel volalo se: Řím, Kristus!“ V dlouho vyrovnaném boji se vítězství nakonec přiklonilo na habsburskou stranu. Sám Rudolf Habsburský se prý ocitl v ohrožení života, ale zachránil ho rytíř Walter z Ramschwagu. Bitva byla ze strany říšského vojska vedena proti soudobým pravidlům rytířského boje (právě proto se jako symbol [[Rytíř|rytířství]] objevuje vždy Přemysl, ne Rudolf) – nerozhodla ji proslulá zrada českých pánů (z nichž většina ani na místo bitvy nedorazila), ale útok Rudolfova šiku, vedeného Ulrichem z Kapellen, ze zálohy do boku české sestavy se smluveným pokřikem: „Utíkají! Utíkají!“, což zmatené české vojsko rozložilo.
Výsledkem bitvy bylo definitivní potvrzení nově nastoleného [[Habsburkové|habsburského]] panství v Rakousích a Štýrsku, které se staly tzv. dědičnými habsburskými zeměmi a daly základ geopolitickému uspořádání, které přetrvalo léta“'''.
▲Část českých ztrát, které Rudolf Habsburský dle zvyku doby pravděpodobně přehnaně vyčíslil na 12 000 mužů, způsobila rozbahněná řeka [[Morava (řeka)|Morava]], ve které se rytíři utopili. Porážka českého vojska byla natolik výrazná, že Rudolf část svých bojovníků odvolal a podmanil si [[Morava|Moravu]].
Výsledkem bitvy bylo definitivní potvrzení nově nastoleného [[Habsburkové|habsburského]] panství v Rakousích a Štýrsku, které se staly tzv. dědičnými habsburskými zeměmi a daly základ geopolitickému uspořádání, které přetrvalo téměř šest a půl století, do roku [[1918]]. V českém království nastala po smrti krále velmi složitá situace, (vlastně [[anarchie]]) a hospodářské problémy. Poručník kralevice Václava [[Ota V. Braniborský]] si počínal jako v dobyté zemi a kořistnicky se chovala i část české šlechty. Poměry zčásti uklidnilo až svolání šlechtického sněmu v r. [[1281]], jehož účastníci se zavázali ke stíhání lupičů a škůdců země a k navrácení rozkradených královských zboží a hradů do rukou poručníka (jakožto zástupce řádné královy vlády). Ale neúroda a mrazivé počasí následujícího roku situaci ještě více zkomplikovaly. Období [[1278]]–[[1283]] bylo proto již dobovými kronikáři nazváno '''„zlá léta“'''.
== Legendy ==
|
