Polsko-litevská unie (1569–1795): Porovnání verzí
Smazaný obsah Přidaný obsah
svg (GlobalReplace v0.3) |
značka: editace z Vizuálního editoru |
||
Řádek 63:
Roku [[1386]] přijal veliký kníže litevský Jogaila v Krakově křesťanskou víru, oženil se s Hedvikou z Anjou a poté byl korunován jako Vladislav II. (1386-1434) polským králem. Ještě předtím se mu podařilo uzavřít dohodu s bratry, kteří se nechali pokřtít společně s ním stejně jako [[Vytautas]]. Jogaila svěřil správu Litvy svému bratru [[Skirgaila|Skirgailovi]], Vytautovi přiřkl Černou Rus a Podlachii včetně Grodna a Brestu.
Uzavření krewské unie položilo základy mohutnému soustátí a posílilo postavení jak Polska tak Litvy. Nebylo však bez problémů. Jedním z nich se stalo postupné odcizování nyní katolických Litevců a většiny pravoslavného obyvatelstva země. Již roku [[1387]] získala litevská šlechta, jež přijala křesťanství západního ritu, významná privilegia. Unie neodstranila ani rozpory mezi členy dynastie, které koncem 80. let propukly nanovo.
Rozbroje ve velkém knížectví litevském se svými mezinárodně politickými souvislostmi představovaly pro Jogailu velké nebezpečí. Navzdory spojení s německým řádem byl Vytautas na Litvě velmi oblíben a stal se mluvčím těch, kteří si nepřáli inkorporaci země do polského státu. Proto se král rozhodl k radikálnímu řešení a roku [[1392]] uzavřel s Vytautem smlouvu, jíž si zajistil jeho věrnost a pomoc v boji proti společným nepřátelům. Poté přesunul Skirgailu do Kyjeva a správu Litvy svěřil Vytautovi (1392-1430), který se roku [[1401]] stal oficiálně litevským velkoknížetem.
| |||