Péřovky: Porovnání verzí

Ischnocera mají zploštělé a drobné, jen několik milimetrů dlouhé tělo. Stejně jako všichni zástupci řádu Phthiraptera jsou sekundárně bezkřídlí.<ref name=":1">ATKINSON, Carter T., Nancy J. THOMAS a D. Bruce HUNTER. Parasitic diseases of wild birds. Ames, Iowa: Wiley-Blackwell, 2008. ISBN 978-081-3804-620.</ref> [[Morfologie (biologie)|Morfologicky]] jsou Ischnocera velmi podobní Amblycera, což spolu s podobým způsobem života vedlo k tomu, že byli po dlouhou dobu spojováni do souhrnného [[Taxon|taxonu]] všenky (Mallophaga).<ref name=":0" /> Od Amblycera se Ischnocera liší především absencí [https://cs.wikipedia.org/wiki/%C4%8Celist#.C4.8Celisti_.C4.8Dlenovc.C5.AF maxilárních] palp a tím, že jejich [[mandibuly]] (kusadla) pracují vertikálně.<ref>DALY, Howell V, John T DOYEN a Alexander H

Oxford University Press, c1998, ISBN 01-951-0033-6.</ref> [[Tykadla]] Ischnocera volně odstávají od hlavy a skládají se ze 3-5 článků.<ref name=":1" />

Celý [[životní cyklus]] Ischnocera je vázán na povrch těla [[Hostitel|hostitele]]. Cyklus začíná [[Vajíčko|vajíčkem]] v podobě [[Hnida|hnidy]] připevněné na [[peří]] (případně [[Chlup|chlupu]]) hostitele. [[Inkubační doba]] vajíčka je obvykle 4-10 dní a liší se [[Druh (biologie)|druh]] od druhu. Po vylíhnutí prochází jedinec třemi [[Nymfa (biologie)|nymfálními]] stadii ([[Instar|instary]]), z nichž každé trvá 3-12 dní. Většina dospělců žije pravděpodobně asi měsíc. Samička klade zhruba jedno vajíčko denně<ref name=":1" /> a připevňuje jej na pero či chlup pomocí citlivých výběžků ([[Gonopody|gonopod]]) na [[Abdomen|zadečku]] a přídavných žláz produkujících lepivý sekret.<ref>MULLEN, Gary R a Lance A DURDEN. ''Medical and veterinary entomology''. Boston: Academic Press, 2002, xv, 597 p. ISBN 01-251-0451-0.</ref>

Asi 70% ptačích všenek patří do podřádu Ischnocera. Oproti Amblycera, z nichž mnoho druhů žije přímo na [[Kůže|kůži]] hostitele, jsou Ischnocera více specializovaní na parazitaci peří (odtud český název péřovky). Na peru se uchycují především pomocí žvýkacích mandibul a také drápků, které jsou po jednom či dvou umístěny na konci chodidel.<ref>WHITE, Richard E. and BORROR, Donald J. A field guide to insects: America north of Mexico. Boston: Houghton Mifflin, 1998. ISBN 03-959-1170-2.</ref> Při trávení [[Keratin|keratinu]] z peří jim napomáhají endosymbiotické [[bakterie]]. Namísto peří samotného se některé druhy živí také na odumřelé kůži.<ref name=":1" />

Ischnocera jsou obecně velmi málo pohyblivé a mnohé druhy, které jsou silně specializované na život na peří, nejsou ani schopny přesunout se z pera na kůži hostitele. Přenos z hostitele na hostitele je proto obvykle možný jen při fyzickém kontaktu dvou jedinců, například při [[páření]] či mezi rodiči a potomky v hnízdě. U některých druhů Ischnocera byla také sledována schopnost nechat se přenášet na nové hostitele pomocí [[foréze]] na hmyzu z [[Čeleď|čeledi]] klošovití ([[Hippoboscidae]]) a má se za to, že se jedná o běžný a častý jev. Kvůli snížené pohyblivosti jsou Ischnocera velmi [[Hostitelská specificita|hostitelsky specifičtí]] a jeden druh často parazituje jen na jednom či několika blízce příbuzných druzích hostitelů. Má se za to, že právě foréze na létajícím hmyzu by mohla vysvětlovat, proč některé druhy Ischnocera přesto cizopasí na poměrně široké škále taxonomicky vzdálených druhů (klošovití příliš hostitelsky specifičtí nejsou a mohou tak zanést jedince Ischnocera i na hostitele, s nímž by jinak nepřišel do styku).<ref name=":1" />

Ptáci se snaží zbavit všenek (a potažmo dalších [[Ektoparazit|ektoparazitů]]) různými způsoby očisty peří. Některé druhy se takzvaně [[Popelení|popelí]] (podstupují prachové koupele) či se [[Namravenčování|namravenčují]] (pták se postaví do [[mraveniště]] a nechá po sobě lézt [[Mravencovití|mravence]], případně si vezme mravence do [[Zobák|zobáku]] a aktivně si jej otírá o peří). Účel tohoto chování není zcela potvrzen, má se však za to, že se jím ptáci snaží zbavit právě ektoparazitů.<ref>VESELOVSKÝ, Zdeněk. ''Etologie''. Vyd. 1. Praha: Academia, 2005, 407 s., [48] s. obr. příl. ISBN 80-200-1331-8.</ref> Stejně tak si ptáci "upravují" peří pomocí zobáku (takzvaný "[[preening]]"). U Ischnocera lze nalézt tři časté strategie, jak se udržet na povrchu hostitele navzdory této očistě:

# Druhy žijící na [[Křídlo|křídlech]] (a někdy v ocasních perech) mívají úzké protáhlé tělo, které zasouvají do žlábků mezi větvemi pera.