Reálná přítomnost: Porovnání verzí

Smazaný obsah Přidaný obsah
→‎Dějiny pojmu: - Jean Kalvin zastával reálnou přítomnost, odmítal pouze tělesnou přítomnost Krista ve svátosti, což stále není popřením reálné přítomnosti.
Řádek 10:
Sv. [[Augustin]] toto chápání reálné přítomnosti prohlubuje a popisuje [[svátost]] jako „''signum, figura, similitudo''“, tedy „znamení či podobu“ skutečnosti Krista. V [[9. století]] dochází ke sporu o povahu eucharistie mezi [[Paschasius Radbertus|Paschasiem Radbertem]] a [[Ratrammus|Ratrammem]], v níž se vyostřil spor mezi [[symbol]]ickým a [[realismus|realistickým]] chápáním eucharistie. Tato napětí se stupňují ve sporech [[11. století]], kdy [[Berengarius z Tours]] zastává čistě duchovní přítomnost Krista v eucharistii. Lateránská synoda roku [[1059]] toto pojetí zavrhla a namísto toho potvrdila reálnou přítomnost Krista v eucharistii. Z tohoto sporu s Berengarem se vyvinulo pozdější pojetí skutečné přítomnosti.
 
Během [[protestantská reformace|protestantské reformace]] se stala otázka chápání večeře Páně znovu aktuální. Učení o reálné přítomnosti zastával [[Martin Luther]] proti [[Ulrich Zwingli|Ulrichu Zwinglimu]]., Kterýkterý chápal přítomnost Krista pod způsobami chleba a vína čistě symbolicky. [[Jean Calvin]] Zastávalzastával v tomto sporu kompromisní stanovisko. [[Lutherské církve]] tak dodnes zastávají učení o reálné přítomnosti spolu s [[katolická církev|katolickou církví]], [[pravoslaví]]m, [[starokatolická církev|starokatolickou]] a [[anglikánská církev|anglikánskou církví]].
 
Opačný názor, totiž že přítomnost Krista v přijímání je pouze symbolická, zastávají [[reformované církve]], většina [[baptisté|baptistů]] a [[letniční církve]].